Milý deníčku,deníku,debile,ty vole,.... A komentáře.Díky:)

Frankův deníček 4

30. května 2007 v 19:30 |  Frankův deníček
Tahle věta mi probleskla hlavou asi 100x a já něvěděl co dělat, nevěděl jsem si debile na tuhle trapnou otázku odpovědět, natož ještě Geemu.... co mu mám říct?? Máme se oba vy**at na kluky a prostě se odstěhovat? Neříct jim nic a zmizet? To by bylo trapný! ale říct jim to a zmizet...
A pak promluvil... otevřel svá krásná ústa... a řekl: "Musíme to klukům říct, jestli se chceme odstěhovat, musíme jim říct proč!"
Byl tak odhodlaný a tak sexy když to říkal, debile... byl jsem nejšťastnější člověk na světě... vůbec jsem nevěděl co mu na to říct, jestli souhlasit, nebo dál tajnůstkařit.... ale ne!!! kašlu na to....
"Řekneme jim to! Bude to pro nás oba (vlastně pro fšechny) lehčí."
Gee mě políbil a pak mě pohladil po tváři. Vstal, chytil mě za ruku a vyšli jsme z pokoje. Věděli jsme, že Mikey, Bob i Ray sedí dole v kuchyni. Bylo tam ticho. Mikey asi klukům řekl, že si Gee balil...
Debile, jakmile jsme tam došli, kluci se na nás otočili. Zatvářili se hrozně překvapeně, viděl jsem, jak jim pohledy sklouzly k mé ruce, která pevně svírala tu Gerardovu. Mikey pozvedl oboči.
,,Takže jste se udobřili? Stěhování nebude?"
Polkl jsem a koukl na Geeho. Nevypadal, že by se do toho oznámení nějak hrnul. Myslím, že jsem vždycky byl takovej... no iniciativní, jako měl jsem hlavní slovo i při našich postelových večerech, takže jsem prostě mého prsatého boha nezklamal a řekl jsem to:
,,Bude." Ehm, přiznávám, že to jediný slovo mi zas takovej problém neudělalo, ale dá se říct, že jsem zvládl něco supr těžkýho.
V tu chvíli Mikeymu vypadla z ruky sklenička, Ray se rozbrečel a Bob spadl z barový židličky. Zrudl jsem a můj prsatej bůh omdlel. Né! Doufám, že mu nic není. Klekl jsem k němu a začal brečet a řvát:,,Ne lásko, ach bože lásko!'' Mikey se přidal a konstatoval:,,Tak to je v prdeli...''V tom zmatku se Gerard ráčil probrat a olíbával... Mikeyho!!! Vstal jsem, vytryskly mi slzy, hodil jsem po svým bohu prsten a s teskným vytím letěl do svýho pokoje.
Nechápal jsem proč začal olíbávat toho slizouna.... řekne mi že se spolu odstěhujem a pak to líbání s ním.... debile na mě toho už bylo za dnešek fakt moc.... ted už jsem byl totálně v prdeli.... :-(
Kurva, debile, já byl tak nasranej a tak smutnej zároveň! Bouchal jsem do polštáře, kopal do stolu, řval, brečel, nadával, tahal se za vlasy,...nic nepomáhalo!!! Měl jsem TAKOVEJ vztek!!!! Na co si to Gerard hraje?!? Straší mu ve věži?!?? Nejspíš má o kolečko víc....\!!! Já to vůbec nechápu, CO sem kurňafix už, udělal tak blbě?!?? Proč muckal Mikeyho?! Mikey vůbec muckat nepotřebuje!!! Cítil jsem, jak hrozně žárlim, cítil jsem to. Žárlil jsem na Mikeyho. JÁ JSEM SE MĚL S GERARDEM STĚHOVAT!!!!!!! *nádech výdech*...klid.....přestal jsem se vztekat...co teď? mám jít dolů do kuchyně? nepřichází v úvahu. proč sem nikdo ke mě nepřijde nahoru?... ani ten poslední člověk, o kterým jsem nepochyboval, že má má opravdu rád, už o mě ... nestojí...
Vždyt proč se rači neodstěhoval s Mikeyem... když se s ním tak rád mucká na veřejnosti, vždyt tohle byla uplně trapná situace....teda hlavně pro mě!!! Chce se se mnou stěhovat a přitom.... už na to debile ani nechci myslet.... seru na to!!! Asi by bylo nej kdybych se odstěhoval já...Gee se tady může muckat se svým šmatlavým bráchou a já.... to je jedno co bude se mnou.... půjdu jim to říct.... zvedl jsem se z postele, a rázným krokem jsem si to mašíroval ke dveřím!!!
Nadechl jsem se, utřel slzy...odemkl dveře... a za nimi byl Gee... brečel... a nejspíš se rozhodoval jestli zaklepat nebo ne! Rychle se otočil a snažil se zakrýt že pláče a že na mě vůbec narazil... ale nevyšlo mu to.... Chytl jsem ho za ruku a zatáhl do pokoje, víš debile, radši řeším vci o samotě než před klukama!
Moc se nevzpíral tomu, jak jsem ho drapl... praštil jsem s ním docela tvrdě o postel, až se na mě tak nějak vyděšeně podíval...
Nevěděl jsem jestli na něj mám začít řvát nebo to řešit v klidu.... tak jsme teda spustil.. takovým prostě normálním tonem....
" Ty sis to s tím stěhováním asi rozmyslel, že???"
" Já... já... já nefím co dělat, opravdu nevím, nevím jak ti to vysvětlit, nevím jak ti vysvětlit to co se stalo dole... chci to nějak odčinit, chci být s tebou a na bráchu už nemyslet... ale mě to prostě nejde, myslel jsem že tím stěhováním se to vše vyřeší, ale pochybuju, že ty bys to ještě po téhle blbé situaci vůbec chtěl", řekl mi se slzami v očích:-(
Já už fakt nevěděl co mu na to říct....
"Aha", vyrazil jsem ze sebe. Přešel sem k oknu a čuměl ven. Zapeklitá situace.
"Franku?"
"Mno?"
"No tak řekni něco!", zařval Gerard a z očí mu proudem tekli slzy.
"Víš Gerarde, já tě miluju", řekl jsem oknu. "Ale.."
"Co?", vzlykal můj prsatej bůh.
"Ale nemůžu bejt s někym, kdo mě nemiluje."
"Ale já tě miluju, Franku", řval.
"Vážně? A co Mikey?", zeptal jsem se a pořád koukal z okna.
Mlčel.
"Vidíš. Udělej si jasno. Já... já tě miluju... ale nejde to. Pořád bych musel myslet na to, že ho máš v hlavě... že když se na mě díváš, myslíš na něho.. a.. pak bych ublížil tobě nebo sobě...", ucítil jsem na tváři horkou slzu.
"Franku... já.."
"Jdi pryč. Chci bejt sám."
"T-tak dobře..."
Když dveře zaklaply, moje oči zaplnili slzy. Udělal jsem dobře?
Ukázalo se, že ne. Jak jinak... Protože jsem jak naivní idiot doufal, že Gerard o tom našem vztahu zapřemýšlí, zjistí, že miluje mě, odstěhujeme se a Mikeyho necháme být. Ale takhle to nebylo. Po zbytek dne už jsem s nikým nepromluvil, ani jsem nechtěl (a nikdo asi nechtěl se mnou,hm..). Další den ráno jsem šel opatrně do kuchyně, nechtěl jsem, aby tam někdo byl, ale- ouha, byl tam Mikey. Ten mi tady teda fakt scházel.. nejradši bych mu jednu břinkl. Ale neudělal jsem to. Prostě jsem na něj koukl tím nejhnusnějším pohledem, co umím.
,,Franku...promiň, Gerard po mě vyjel, já t-to n-nechtěl.." zakoktal se, takže lhal. Mikey vždycky koktá, když lže.
,,Nelži!! Dělá ti to dobře, když se s Geem muckáš!!" vyjel jsem na něj. Mikey odvrátil zrak, poškrabal se na hlavě, pak na mě koukl a pomalu řekl:
,,Jestli chceš...tak se s Gerardem klidně odstěhuj..mě to nevadí."
,,Jo?! Jenže Gerard tu chce být s tebou!!
,,Ne nechce já to dobře vím! Poznám to na něm!" zařval jsem a cítl, jak se mi do očí derou slzy. Namlouval jsem si, že to jsou slzy vzteku, ale vím, že to bylo kvůli tomu, jak mě to všechno mrzí. Teď, když už mohl být náš vztah s Geem "oficiální" a takhle se to pos*alo, mě to vzalo ještě víc. Vzpomněl jsem si totiž na všechnu tu radost, kterou jsem cítil, když mi to Gee řekl...když mě pohladil po tváři.. a mně se v hlavě odvíjeli všechny ty představy o společné ložnici a dalších věcech... ale pak mě Mikey ze vzpomínek vytrhl hroznou větou:
,,Hele, já to na tobě vidím! To seš totiž TY, kdo se s ním nechce stěhovat! Podívej, jak mě tady přesvědčuješ! Tím rádoby vztekáním na Geeho jenom zakrýváš to, že s ním nechceš být!" Zůstal jsem stát jako opařený.
Myslel jsem že toho Mikeyho fakt zabiju.... jak muže něco takovýho vůbec říct, jak si může myslet že já nechci s Geem pryč, dyt o tomhle jsme vždycyk snil, jak zmizím z tohodle baráku.... jak budeme s Geem sami a jak už nebude naší lásce nic bránit!!!! a on řekne takovouhle hovadinu!!!!!
Myslel jsem že mu jednu vrazím!!!! ;-((
Takovým rázným krokem jsem se rozešel k němu... abych mu to už konečně vysvětlil... abych mu řekl co cítím k Geemu a jak chci už být jen a jen s ním!!! Ale jak jsem se k němu tak blížil, a budil dojem že ho zabiju.... přišel do kuchyně Gee.... a řekl mi at jdu s ním do jeho pokoje.... že hodně přemýšlel a že si chce o tom všem promluvit!! Vypadal docela smutně a dost vyčerpaně.... skoro jsem mu řekl že s ním nikam nejdu a že ho už nikdy nechci vidět, ale moje láska k němu souhlasila... a tak jsem se tedy rozešel směrem k jeho pokoji!!!!
Vešel jsme k němu a on za mnou pomalu zavřel dveře, nadechl se a spustil....

Debile, to si snad dělá prdel! Prý se mu o5 ozval Bert! Myslí si, že ho nemiluju, když mu nedokážu odpustit. Říká, že jenom já bych mu mohl pomoci zapomenout na Mikeyho, ale když to vidím jinak než on, nemá náš vztah budoucnost. A Bert ho prý stále moc miluje a je zoufalý. NO ten Gerard si snad myslí, že ho Berťas miluje víc než já?! A přitom já na světě miluju jen 3 věci:Gerarda, rum a Gerarda. A ta kurva Bert mu nabídla, aby se nastěhoval k němu. Stále nemůžu uvěřit tomu, že by na to můj sexy prsatej bůh jen pomyslel. Nedokážu žít s představou, že už pro něj nic neznamenám. A to mě měl ještě včera rád víc, než své spodky s Hello Kitty! Jdu se ožrat a nějakou tu trošku rumu ti přinesu, abys zase voněl jako nový, debile.
"počkej kam deš??"zeptal se mě ten můj sexozní bůh když viděl jak vodcházim.."myslel sem zhe to spolu vyřešíme"
"víš broučku já nemám s tebou co řešit..řek sem že tě miluju a tak to je..rozhodnout se musíš sám...jestli já..Mikey..nebo Bert..."
ty woee debile..fakt sem to řekl..viděl sem jak přemejšlí co na to říct...musel sem vypadal hoodně rozhodnutě..přitom to ve mě vřelo...jeee debile jestli nechce mě tak se pudu zabíít..nebo radši zatim jenom vožrat:D
No to víš že sem se vožral, debile! A jak! Jako prase... A když jsem se ráno probudil, byl sem někde bůhvíkde uprostřed popelnic. Nějak jsem se dostal domů a tam na mě čaklo překvápko. Nemilé překvápko. Gerard byl pryč. Pryč!!! Ano...
Už je to měsíc, co se odstěhoval. Za Bertem :-( Za tim čunětem. Chápeš to debile????? On mě vyměnil za to prase co žere vlastní holuby.
Ale dneska tu byl. Jo... Přijel si pro věci. Když jsem ho uviděl, málem sem se rozbrečel...
Ale on taky nevypadal moc nadšeně.... neměl v sobě výraz jakoby chtěl jít pryč, jakoby chtěl pryč od nás... ode mě!!!! On to nechce, já to cítím, dělá to jen proto abych se cítil zle... abych měl ten provinilej pocit.... abych si to prostě vyžral!!!!
Ale proč takhle??? Proč nemůže být radši se svým bráchou než s tím ignorantem Bertem kterýho opravdu ze srdce nenávidím a nebo prostě nemůže být se mnou...já ho přece tolik miluju :-( !!!!
Tohle přece nemůže být pravda.... vždyt ty noci co jsme spolu prožily nejdou jen tak zahodit!!!!
Když tu byl.... a říkal: "Sbohem kluci!!!!" ... a hodil po mně ten jeho sexy pohled... jakobych z něho cítil, že se ještě vrátí, už je to něco přes měsíc co je pryč a ozval se mi snad jednou... on ani neví jak mi hrozně chybí a jak se mi po něm stýská, jak chci být s ním, jak chci cítit jeho dech, jeho polibky.... jeho tělo :-(
Musím se mu ozvat, musí vědět že na něj pořád myslím, že mi chybí a že ho chci zpět, takhle to prostě nejde a já tu nebudu jen tak debilně sedět a čekat co se stane.... to teda ne!!!!
"Jdu mu zavolat!!!" , řekl jsem si a začal jsem hledat telefon. Chvilku jsem se ještě rozmýšlel jestli to opravdu udělat... ale za chvilku už mi telefon zvonil u ucha....
"Ano?" , ozvalo se..

byl to uzasny pocit,slyset zasde jeho hlas, predstavovat si, jak stoji u telefonu...ano opravdu ho miluju...ale nejak sme etd nevedel co rict, jemu, memu prsatymu bohovi..
"Gerarde?!"
"No, to si ty Franku? Co potrebujes?"
"Jo sem to ja...no tak me tak napadlo, kdyz ses ted odstehoval, ze bysme se mohli aspon sejit?!"...nedokazal sem mu ted najednou rict, ze ho miluju a aby se vratil :-(
"Jo, klidne...Co treba zejtra?..V parku?"
"Super...tak zejtra..mej se Gee!"
"Ty taky.."....a polozil telefon...ach jo sem debil...domluvil sem si s nim schuzku, ale uz ted sme z toho rozklepanej a tesim se na nej...
Jakmile položil telefon skoro jsem začal brečet jako malý děcko:( byl jsem totálně v prdeli z toho co mi řekl... z toho co zítra bude.... ježiši co si vůbec obleču??? Začal jsem šíleně jančit, ale pak jsem se tak nějak uklidnil a šel jsem do sprchy! Pořád jsem měl v hlavě ten zítřek a jak jsem se hrozně těšil, šel jsem rači spát, at mi to co nejrychleji uteče! Šlo to v klidu... ráno jsem se vzbudil, a na to jak jsem byl nervozni, jsem spal docela dobře... šel jsem se nasnídat, zase jak jinak do sprchy a potom jsem začal přemýšlet co na sebe!
Moc jsem se s tím nepáral.... nechtěl jsme na první dojem vypadat jako že se mu chci zalíbit (i když bych chtěl:D) ale prostě jsme na sebe něco natáhl a šel jsem do parku... už tam čekal... a něco si maloval... uplně jsem cítil jak se mi rozbušilo srdce a jak se mi oči rozzářily jak jsem ho uviděl, snažil jsem se jít co nejtišeji...(chtěl jsem na něho bafnout :-D ) a povedlo se....
"BAF" ... nadskočil jak střela a začal se krásně smát... pak mě (aby se neřeklo) objal a začal v normální konverzaci... jak se mám a takový.... bylo to až trapný, bavil se se mnou... jako s nějakým "JENOM" kámošem... ale to jsem já přece nebyl...
jakmile se už nezmohl na žádnou blbou otázku, zeptal se me:
" Tak proč ses se mnou teda chtěl sejít???"
malinko ve mně hrklo... asi jsem musel hezky zrudnout protože se Gee začal nelidsky smát.... protě jsem nevěděl jak začít... a proto jsem řekl jen trapné:
"Prostě jsem tě jen chtěl vidět a pokecat si...." nemohl jsem mu říct jak ho miluju a jak mi chybí... teda nee nemohl... prostě to nešlo... ale on mě prokoukl...
"Tak co se děje Franku??? Znám tě už nějakej ten pátek a jen aby jsi mě viděl a pokecal si se mnou, bys mi určitě nevolal...."
Tak ted jsem byl v koncích.... co mu mám říct???

Debile já fakt nevěděl co říct vid. Miluju ho, ale on mě ne.. To je v prdeli toto.
"Já...", podíval jsem se mu přímo do jeho nádherných očí. Zářily tím záhadným světlem jako vždycky. Před očima jsem viděl ty samé oči jak na mě koukali zamilovaně, něžně... jak mě tenkrát praštil a tim to všechno začalo. Toužil jsem aby mi dal facku.
"Tak co teda?", naléhal Gee, trochu otráveně.
"Já se tě chtěl zeptat jestli seš štastnej", odpvěděl jsem a zíral na něj. Snažil jsem se zachytit každý výraz jeho tváře, každou změnu. Očima jsem poutal jeho pohled na sebe, takže nemohl lhát.
"Eee.. Jasně že jo." Já to viděl!! Hahááá! Johooo! On se podíval na moji ofinu. Uhnul pohledem když to řikal. Lže!
Ušklíbl sem se.
"Fajn."
Vstal jsem a odcházel.
"Kam jdeš?", vystartoval za mnou. Otočil jsem se. Tvářil se zaskočeně.
"Pryč. Ty seš šťastnej a já ti tvoje štěstí nechci kazit."
Zesmutněl. Otevřel pusu a...
....a já už měl takovej krásnej pocit a dojem, že mě chce políbit! Tak pusu přiotevřel taky a mírně jsem se k Gerardovi naklonil, ale... on ji pak zase slapl, odvrátil ode mě pohled, prohrábl si svoje černý vlasy (ááách, miluju, když si je prohrabuje) a zase na mě zadíval. A dlouze. A byl to pohled.... pohled plnej smutku, trápení, zoufalství, beznaděje a lásky. Jo, lásky... Bylo to tak dojemný, debile. A pak, po minutě ticha, Gerard promluvil.
,,Já nejsem šťastnej.."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Black rosse Black rosse | Web | 30. května 2007 v 20:12 | Reagovat

Soutěžte na mim blogu v best bleskovce.

2 Elizabeth Way Elizabeth Way | Web | 29. února 2008 v 17:04 | Reagovat

Jeeeee, já tuhle story milujuXD Honem jdu číst dál... to nejde vydržet bez toho čteníXD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama