Milý deníčku,deníku,debile,ty vole,.... A komentáře.Díky:)

Frankův deníček 8

30. května 2007 v 19:59 |  Frankův deníček
Debile, zase se ozývá ta moje smůla. Sme prostě kretén. Já tam na ně koukal a šmatlákovi bych to objímání i prominul. Toto (doufám) bratrské objětí mi asi zůstane před očima ještě dlouho, ale na ty cihly taky asi nezapomenu moc rychle. No nějak sem se zasnil a povolila mi ta zraněná noha. Smýkl sem sebou po tlamě přímo do cihlové zdi, o kterou sem se opíral. Sedřel sem si držku a vypadám hůř než Michael Jackson. Nakonec to za to snad i stálo. Bylo mi teda trošku trapně, když sem zařval a sjel xichtem po tý zdi na jinej konec rohu než sem chtěl. Takže sem vypadl přímo před ty dvě hrdličky (jak to slovo ve spojení s mým zlatíčkem nesnáším). Láska má jediná (ehm, jediná...? ale jo) se trošku sekla a čuměla na mě. Mikey vypadal ještě víc zničeně, protože se ke mě Gerard sklonil (těsně po tom, co na mě přeqapeně tleměl) a začal mě vytahovat na nohy. Podíval sem se na Mikea a nechťa nahodil vítězný výraz. On jenom vzlykl, pohodil hlavou a rozběhl se. Ten člověk asi taky nemá moc štěstí. Jak tak zdrhal, otočil se na nás dva a vletěl po hlavě do popelnice. Gee zaváhal a chtěl běžet za ním, ale já ho políbil, protože Mikeyho komíhající se nohy mi přišly silně romantický. Mýmu prsatýmu bohovi zřejmě pak taky, taxe na bráchu pro teď vysral a zůstal tam, aby mě podpíral. Sem přece raněnej. Teď sme v autě. Mikey je nasranej a vybírá si z vlasů... pomeranč? No je mi ho líto, ale nemá mě srát!
Zaotřil jsem zrak se na Mikeyho, ještě se šlupkou pomeranče ve vlasech a v uchu, a snažil jsem se tvářit aspoň trochu omluvně a "jakože je mi to fakticky líto" i když fakticky nebylo. Muckuje se s mým bohem a pak se tváří otráveně. Tak co chce? Navíc pomeranč má velkej přísun vitamínu Cé, tak zase nevim, proč si stěžuje.
,,Hele, Franku, nechceš taky?L usylšel jsem někde za zády a tak jsem se teda otočil. Byla to Mikeyho ruka s pomarančovýma šlupkama v ruce a -plesk! přistálo mi to na ksichtě. Znechuceně jsem to odcvrnknul z mýho nosu na Bobovu botu.
,,Jé promiň, můžeš to klidně vrátit Mikeymu, je to jeho suvenýr z tiskovy." zachechtal jsem se a pohladil jsem nenápadně Gerarda, sedícího vedle mě.
,,A kam to vůbec jedem teď? Já myslel, že odehrajem jenom jeden koncert!" bylo slyšet Rayovi stěžování.
Nikdo mu neodpověděl. protože všichni měli v uších MP3. Kromě Mikeyho. Ten po mě jenom hodil neurčitej, skoro ignorantskej pohled, prohrábnul si vlasy a upřel oči ven z okýnka. Vy měnil jsem si s Geem pohled. Pokrčil rameny a cesta pokračovala.
V absolutním tichu přehlušovaným jenom slabým šustěním vzdáleně připomíbajícím bubny, co se linulo ze sluchátek všech přítomných. Tohle mi vždycky vadilo. Ticho, nuda, když nevim na čem jsem. Atmosféra v autě se dala krájet. Mikey se celou cestu ani nepohnul natož aby promluvil. Tak jsem se díval buď na Gerarda nebo na okopaný špičky od svejch bot. Začal jsem litovat že můj MP3 přehrávač má vybitý baterky. Asi po hodině tichý cesty se z Mikeyho kouta ozval zvuk ne nepodobnej vzlyku. Než jseme to já a moje zlatíčko stihli pořádně prozkoumat a pochopit, Mikey se natáhnul na místo řidiče, plácnul Raye po rameni a nakřáplým hlasem zamumlal
"Zastav mi..." ray se na něj krátce otoči a pak se zas věnoval řízení.
"proč?"otázal se...
"PROTOŽE TI TO KURVA ŘÍKÁM!!!!" To nikdo z nás nečekal. ray to zalomil u krajnice takovou rychlostí, že Bob na přední sedačce málem proletěl předním sklem a MIkey bleskově vypálil z auta....všicni si vyrvali MP3 z uší
Mikey pádil k nejbližšímu křoví. Jen jsem stihl zaregistrovat, jak do něj zaletěl. Otevřel jsem okénko, abych nabral trochu čerstvého vzduchu, ale to jsem dělat neměl... Do auta se vloudil stejnej smrad, jako když jsem tehdy hňápl do toho hovna... ,,Mikey! Kurva, tos nemohl říct, že tam jdeš hodit lejno?!'' procedil Ray při přetahování trika přes nos. ,,No ty vole... to je síla...'' stačil říct Bob než omdlel. Já a Gee jsme tam tak seděli ohromeni silou Mikeyova výtvoru a děkovali Bohu, že Ray zastavil. Asi po půl hodině se nám podařilo probrat Boba. Za dest minut po Bobově zmrtvýchvstání se objevil Mikey se spokojeným úsměvem. ,,Brácha, to ses posral ne...?'' zašklebil se Gerard. ,,Ne...neposral. Stihl jsem to.'' hodil Mikey kouzelnej úsměv po okolí. A víš, co následovalo pak, debile?! To bys teda fakt nedal! Ten šmatlavej kretén nám začal popisovat své zážitky, ze křoví... ,,...ale já fakt myslel, že podemnou nic není. Já za to nemůžu... tak si ty ptáčata měli hnízdo postavit jinde...'' Ten debil by ještě pokračoval, ale má láska naštěstí zasáhla:,,Brácha, nechtěl bys radši zastavit u nejbližší benzínky?'' ,,To je v pohodě. Listí tam bylo dost.'' Jeeežiš... ten vůl musí aspoň na chvíli vystoupit, bo ho vyhodím z okínka (on by tama v pohodě proletěl). V dálce ze začala rýsovat ona záchranná stanice. ,,Benzínkaaa!!!'' zařvali všichni (samozřejmě kromě Mikeyho). ,,Mikey, teď, nebo nikdy...'' pronesl vážně Gerard, když jsme zastavili. ,,Tak teď, no...'' zavrčel Mikey a odebral se směrem k místu největší úlevy. ,,Kluci, jsem tak šťastnej...'' usmál jsem se na ty moje 3 vykuky. ,,Já taky, nenecháme ho tu?'' zeptal se Ray. ,,Kluci... to asi fakt nepujde... znáte mou matku, ona by mě zabila, kdyby zjistila, že jsem bráchu nechal na nějaký benzínce na hajzlu...'' řekl smutně Gee a podíval se do země. To je fakt. Wayovic máti by zas začala vyšilovat, jako když jsme jako malí paka jen tak ze srandy Mikeyho přivázali na koleje nejfrekventovanější železnice v New Jersey... No hurá! Mikey vyšel ze dveří. Jenže nedával pozor, břebíhal průjezd mezi čerpadly a tam jel kamión a...
No debila, je to dost drsné. Šmatláka sem měl docela rád a teď ten pohřeb... Musím říct, že jsem i plakal. Ha! Nechal ses nachytát... Dělám si srandu, ale s tím kamionem to byl pohled za všechny drobné. On tam tak stál a ted ten řidič nahodil takový xicht. A Mikey se jen tak pomalu otočil a nestačil uskočit. Skřípění brzd, výkřiky přihlížejících, šak to známe... blabla bla a tak. Nasralo mě teda, sem dostal po hlavě jeho brejlema. Teď mám modřinu a on si myslí kdovíco není za mistra, když má zlomenou nohu, polámené 4 žebra, otřes mozku, přeražený nos a sedřenou prdel. Ani netuší jak ta modřina bolí. Kretén.
A navíc, Gerard teď má o svýho, cituji "malinkýho nemocnýho sraženýho pošrámanýho chudáčka Majkýnka" hroznej strach, takže je mu nepochyně pořád nablízku... o mě, o "starýho dobrýho Franka" si už ani neškrtne. Pomalu mi i zapomene říct "dobrý ráno" a už spěchá do nemocnice za svých blbým bratrem. No jo, měl bych trochu..ehm..soucítit, ale já mám takovej vztek, debile!! Když se Gerard vrátí večer domů, po celodenním obskakování Mikeyho a jeho nemocničního lůžka, to je samý "A Mikeyho dneska bolelo.., A Mikeymu se stalo.., A Mikey říkal.., A Mikey tohle a Mikey tamto.." grrr!!! Dobře, asi si říkáš, debile, že bych se měl trochu sklidnit, ale..to nejde..áááá, nejde to!! Uff *nádech výdech*. Každopádně, zítra je víkend a já chci s Gerardem někam jet. Na pouť. Abych mu trochu rozveselil myšlenky (doopravdy chci, aby strávil aspoň jeden den se MNOU. muhehe)
Deníčku, já normálně vstal brzo ráno (jo, podařilo se mi nastavit budíka) a vrhl se s úsměvem do Gerardova pokoje, že ho vzbudím a zařvu na něj něco jako "výlet čeká" Ale on už tam nebyl! Měl jsem strašný šok. Začal jsem řvát a letěl jsem dolů po schodech. Jasně, Gerard si přivstal a valil za svým bráškem hned po ránu! láteřil jsem v duchu. O to větší překvapení bylo, když jsem jen v teplákách vpádil do kuchyně, kde jsem měl v plánu chrstnout do sebe kafé a pak jet do nemocnice unést Gerarda. Gee seděl u stolu, před sebou talíř s tousty a vedle něj.... druhej! Usmá lse na mě: ,,Dobrý ránko." Zrudl jsem. Musel slyšet, jak řvu a nadávám, že je už zase pryč. A on tu přitom pro mě nachystal takový krásný překvápko. Bylo mi trapně jako nikdy... no dobře, víc trapně mi bylo, když jsem šlápl do toho hovna a taky když... ne, radši na to nebudu vzpomínat. Tak jsem se teda posadil a Gee mi dal pusu. Nebyl to žádnej polibek, jen takový letmý dotyk rtů... dobře věděl, jak mě ukonejšit a usmířit si mě.
,,Takže... pojedem na tu pouť nebo do lunaparku?" zářil sjem nadšeně.
,,No víš..." Gee divně zbledl, ,,já jsem ti právě chtěl říct, že to nejde.. Mikey..."
,,NE!NE NE NE! O Mikeym nechci slyšet ani slovo!" začal jsem zase řvát. Mohlo mě napadnout, že ta snída ně nebude jen tak..
"volali mi totiž z nemocnice..."dál uzh sem ho neposlouchal.Vylítnul sem ze židle a upaloval k sobě do pokoje.Ještě sem zaslechl něco vo tom,že Mikey prej šel v noci na hajzl,podklouzla mu berle a rozmáz si držku.Chicht..mu patří dementovi!!
Zamk sem se uraženě v pokoji a vymejšlel pomstu.Po chvíli(jak sem očekával)už Gee klepal na dveře a přemlouval mě,že si to vynahradíme,ale jeho rodina je teď přednější..tsss hajzl..mu nesežeru...
Když se neozývala žadná odpověď,po chvíli to vzdal.nsral mě,tak sem přemejšlel dál a *blick*..něco mě napadlo....
Hrdě sem vykráčel z pokoje a šel do kuchyně,kde se už Bob ládoval lívancema.Sedl sem si k němu a po očku koukal na Geeho,kterej u linky připravoval sendvič..ha pro koho asi??:((
"tyy Bobino...co kdybysme si udělali výlet??.."zeptal sem se ho a všiml si jak se Gee zasekl a NENÁPADNĚ poslouchal.
"ehm ...mnoo jasně"nedošlo to bobovi"skočim to říct Rayovi..to bude paráda"..
"nee víš já myslel jenom my dva..třeba na pouť. Koupim ti obří cukrovou vatu.Co ty na to??"mrkl sem na něj....
Bobíkovi se rozzářili očička.....
Bobina vypadal tak šťastně a já se konečně pomstim.Doufam že se pak už konečně vyprdne na svýho šmatlavýho bratra a bude to jako dřív.Strašně se mi stejská po jeho dotyku a vůni ..
Když jsem to Bobíkovi řekl,chudák zářil jak stromeček,ale něco ho hlodalo.Můj plán
pomsty se mi zrodil v hlavě..At si můj drahý sexictký přátel jde za jeho kostnatým polámaným a tupým bratrem.Já půjdu s blondatým Bobíkem pařit na pout.
"heléé Franku ale já na kolotočích zvracím.."řekl nejistě Bob.V hlavě se mi objevil obrázek zvracejícího Boba na mé skoro nové(tak dobře,jsou rozpadlé jak prase,ale já je rád šlechtím)kecky.A pak jak to čistím na záchodě.
"Uhm..Bobí to nevadí.."řekl jsem s úsmevem a koukl očkem po mém bohovi.Stál nasupeně u toustovače a klepal prstama o linku.cha a má to.
"Tak můžem jít hned ne?"řekl jsem stastne a podíval se na Boba,který spokojeně papal snídani.
"Hmghmr"vydal ze sebe mezi tím jak žváchal.vzal jsem to jako souhlas,takže jsem ho poklepal po rameni a s našpulenou prdelkou vyšel z kuchyně.Od dveří jsem se otočil na Gerarda,který po mě hodil vražedný pohled.A já se na něho sladce usmál.Miluje mě,vím to a jde to cítit i přes ten puch který jde od Raye. ..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elizabeth Way Elizabeth Way | Web | 29. února 2008 v 19:53 | Reagovat

XD Gerardovi to patří! Nemá se tolik starat o toho šmatluXD

2 foolishmonkey foolishmonkey | 4. března 2008 v 23:31 | Reagovat

fee je kreativny...to sa mu musi nechat  xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama