Milý deníčku,deníku,debile,ty vole,.... A komentáře.Díky:)

Červen 2007

Mickeymousův deník 7

26. června 2007 v 11:18 | .. |  Mickeymousův deník
pak se začali muckat jak divý a já dal jenom oči v sloup a šel sem si udělat tousty. Bylo mi to líto ale neponížim se před nima, že? Gee se pak vod ní vodtrh (chvíli mu to trvalo nechtěla ho pustit svině a pak to udělalo takovej nechutnej zvuk jako mlasknutí)a řek "Mikey tebe ani nezajímá jaké rodiné důvody to sou?" kouknul sem se na Elizu co se šťastně gebila a držela si obě ruce na tý svý pneumatice co má kolem břicha a říkal sem si "né prosím ne!" Gee se na Elizu šťastně a pyšně usmíval. Nééé a pak to Gee řek. "Eliza se stěhuje do LA! Bude dělat účesy Bradovi Pittovi!" se nedivim že je Gee tak šťastnej. On Brada miluje. Má v pokoji spoustu jeho plakátů a dává jim před spanim pusinky. Se nedivte že sem žárlivej. Noo a tak sem se taky rozgebil protože bude Eliza v prdeli a budem mít s Geem celej barák jenom prosebe a můžem využívat další místnosti pro naší oblíbenou aktivitu a.... mé šťastně úvahy protrhlo Elizinino kvičení: "Právě sem se chtěla zeptat Geeho jetli se nepřestěhuje s semnou!" kouk sem se na Geeho... a řek sem "NE! uhm... tedáá nemůžeš Gee opustit kapelu!"
Vůbec mi nelezl bráchův plán odjet s Elizou do LA do hlavy. Zbláznil se?! Nechat mě a celou kapelu takhle samotnýho!! Je to cvok!! Leda že by měl v plánu... NE! tak to se zamítá, já do LA rozhodně nejedu!!
,,No víš..." promluvil Gee a já už se začal obávat nejhoršího "..že bysme do LA jeli celá kapela!" a je to tady. věděl sem, že to řekne. ale tohle prostě ne, to nepřichází v úvahu.
,,Tak tohle nepřichází v úvahu! Já jsem tady v NJ rád a nehodlám se odtut hnout! Klidně si jeď se svou milovanou Elizou do posranýho LA, ale my s klukama se nikam nehnem!! jasný?!" aha, možná sem se rozčílil až trochu moc a podle toho i Gee na mě koukal.
,,Teda vlastně... nikam nejezdi!!! chci tu být s tebou, brááško.." řekl jsem smutně (jak já dokážu střídat nálady), přistoupil k bráchovi a objal ho. A objímal jsem ho a hladil po zádech. Hrozně dlouho. Na Elizu jsem kašlal.. konečně jsem cítil teplo Geeho těla.
pak sem se konečně vodtáh a kouknul sem se na Elizu. Po tom jejim hnusnym křivim nose (možná to vypadá že jí nemam moc ráda.... a tak je to PRAVDA) a začala bullet (to sem si nemohla odpustit :-D ) jak malý mimino. "Awww Gee tak s semnou nejezdi zůstaň tu s bráškou... mě to vadit nebude! aspoň se nebudete trápit" a vrhla se mi klem krku! Fakt deníčku, nekecam! nevěděl sem co dělat. začalo mi vlhnout rameno. bylo to celkem nepříjemný. stál sem tak jak solnej sloup a vysílal pohledy s prosbou o pomoc směrem k Gerardovi. Gerard ale taky čuměl jak puk a nezmoh se na slovo. Tak sme tam stáli, čuměli na Elizu která řvala a věšela se ně mě. Začali se mi podlamovat nohy. Toho si ale Gee všimnul a tak odemě Elizu odtrh (bránila se... svině jedna) a řek "Sssh Eliz... neplač... no táák... ale já bych tu přece jenom rači zůstal... a v LA natáčíme každou chvíli klipy...... no tááák Elizie..." začal se mi zvedat kufr z toho jak na ní mluvil... ale na druhou stranu vysílal vystrašený pohledy k mý osobě. taky nevěděl co má dělat. Ha! Patří mu to hajzlovi ;-(( ( :-D) a pak se Eliza odtrhla a řekla. "OK du si zabalit" a normálně odešla. Ano nevzlykala, neměla opuchlý oči ani ten hlas neměla takovej jakej by měla mít po pěti minutách usilovnýho pláče. Že by to hrála? Jetli jo, tak kde se kurva vzala ta hnusná nudle na mim rameni?!
Kurnik, nudle a zrovna na mým oblíbeným tričku s Metallicou. Tohle mi Eliza ještě zaplatí. Já, takovej drsňák a nudle na rameni? Toho bohdá nebude.
Mezitím co sem se snažil nějak nenásilně odstranit nudli z ramene, Gee stál uprostřed kuchyně jako hromádka neštěstí. "Mikey, že já něco pokazil?" zeptal se nešťastně. "Nóóó," začal sem svůj proslov na téma Eliza a její vliv na Geeho, "ale né. To se spraví." A začal sem ho opatrně hladit po vlasech (wau, čerstvě umytý L'Oreálem, sem si hned říkal co tafy háže ty odlesky). Gerard se tak jako uvolnil ae za pár vteřinek zas stál v pozoru (a nejen Gerard xDD). "Mikey, co to děláš? Je tu Eliza a... Eliza a... áááh" začal vzdychat.

Bobíkův deníček 7

26. června 2007 v 11:14 | .. |  Bobíkův deníček
,,Bobi, mám pro tebe překvapení...'' usmál se Rayík a šel ke mně stále blíž a blíž a pak vytáhl zpoza zad krabičku střední velikosti v růžovém balícím papíru s fialovými medvídky. ,,Jé! Ty máš pro mě dárek?'' očka mi zazářila. Svůdník Bejk nahodil rajc pohled a krabičku mi podal. Přece víš deníčku, jak já dárky miluju a nikdy se mi nechce roztrhnout ten balící papír. A hlavně takový pěkný-růžový. Rayíkovi by utrhlo srdce poškodit něco tak krásného, dokonalého..... růžového... Stáli jsme tam, Ray začínal být nervozní pořád se usmíval a já pečlivě odlepoval izolepu na dárku. Pořád jsem tam tak stál a odlepoval a... Nééé!!! To nééé!!! To je snad zlý sen! Já ten papír roztrhl. Dárek jsem opatrně položil na postel a začal plakat, seč mi síly stačily. Ray se na mě nechápavě díval a pak si za mnou sedl a začal mě utěšovat:,,Ale Bobííí... Vždyť je to jen balící papír... to nic není. Dárku se určitě nic nestalo.'' Toto zabralo. Utřel jsem uplakaná očka a začal záhadnou krabičku opět rozbalovat. Hurá! Poslední izolepa byla odstraněna a já se pomalu dostávám do krabičky. Otevřel jsem ji a tam, deníčku... ...tanga! Takové pěkné s krajkou a s peřím po bocích. A co teprve ten krásný odstín růžové! Usmál jsem se na Raye, ten trošičku zčervenal a začal odůvodňovat koupi dárešku:,,Víš lásko, nechtěl jsem ti to říkat, ale už když jsem tě poprvní viděl, strašně ses mi líbil. Byla to láska na první pohled. Tak jsem tě potom... uhm... no... šmíroval...'' Cože?!!! On mě šmíroval?!!! Hiii... to mi lichotí :-)) Hodil jsem na něj zamilovaný pohled a naznačil, aby pokračoval. ,,...a jednou jsem tě ztratil z dohledu, to když mi Mikey ukradl barbienku a já přes samý pláč nic neviděl. No a tak jsem tě začal hledat po celém domě i zahradě. Podíval jsem se snad pod všechny keříky růží, ale tys nikde nebyl. Začal jsem znovu plakat a utíkal k sobě do pokoje. Když jsem procházel kolem Gerardova pokoje, tak tam u zrcadla nestál Gerard, ale ty! A zkoušel sis jeho tanga. Strašně ti slušeli, Bobánku.'' Usmál se na mě a ukápla mu malinká slzička. Asi se bál, že ho pak nebudu mít rád. Políbil jsem ho na mokré čelíčko a stoupl si. ,,Když si to přeješ...'' nahodil jsem úsměv andělíčka a sundal si tepláčky... dále následovali trenérečky s rybkami. Chvilku jsem je hypnotizoval a deníčku,... já našel Nema! Rayíček někde vyhrabal svíčky, zapálil je a pak...
Bylo to taaak romantický deníčku! Byl sem úplně šťastnej a Ray očividně taky. Rayík nalil šampaňský a řek "Na poslední noc v přímořském letovisku Pansy (né jako maceška ale jako Buzík)" a já sem věděl že tuhle noc se to STANE! Začal sem bejt pořádně nervní a vybrindal sem si rychlí špunty na tričko ale nevšímal sem si toho. Cosi hnědého, neforemného mi totiž zahradilo výhled. Ano správně! Bylo to Rayovo afro! Celý nešťastný z toho že odjíždíme se přtulil na mou mužnou hruď (ano správně deníčku, cvičil sem! :-)) ) a mumlal (možná mluvil na hlas ale já ho přes to afro neslyšel) něco o tom jak moooc se těší na svadbu. A já v duchu viděl naše děti, s krásným blond afrem... a pak sem si uvědomil že děti mít nemůžeme! Nebo jo? musim se zeptat maminky...
No takže jsem rychle zapomněl na obavy ohledně dětiček protože Rayovo afro se zatřáslo a on vykoukl nahoru, uviděl jsem jeho zrudlou tvář (asi se v mé mužné hrudi trošku dusil), která se ke mně přibližovala. No a pak jsme se chvíli líbali. Ray mě už před naší dovolenou učil francouzštinu, takže jsem se toho nebál a plně jsem se oddal našim polibkům. No a potom Ray stoupl a zadíval se na mě. Hleděl jsem, co jako po mně chce. Nenápadně sklouzl očima ke svým trenýrečkám s rybičkama. Jéžiš, jeho určitě mrzí, že jsem mu je nepochválil! Znovu jsem se rozbrečel.
,,Promiň, Rayíčku, já ti neřekl, jak jsou krásný a hebký na dotek a dokonce vypraný," pronesl jsem mezi vzlyky. On na mě nechápavě pohlédl a pak se rozesmál.
,,Miláčku, jen jsem chtěl, abys mi je vyslékl..." Pokrčil rameny. Teď jsem zrudl já. To nemohl říct hned? Trochu naštvaně a zakaboněně jsem natáhl ruce k jeho trenkám. Zvrátil hlavu. Bože, to je můj Rayíček takový prase? To mu dělá dobře jen to, že k němu natáhnu ruku? Tak to jsem zvědavý, jak zareaguje, až udělám tohle...
Já jsem mu to trenky strhl. Né, rukou ne. Zubama. Prostě jsem si klekl, otevřel pusu, do mých běloskvoucích zubů zachytil okraj trenek a prostě jsem je normálně, možná trošku surově, strhl. Byl jsem jako dravej.... ehm.. dravec. A Raye to děsně rajcovalo, viděl jsem to na něm, afro mu tak trošku kmitalo, to dělá pořád, když je jeho majitel nadrženej. Potěšilo mě to *šibalský úsměv*. Stoupl jsem si a začal Raye líbat. Ano, JÁ jsem ho začal líbat, né ON! Překvapuju se čím dál tím víc! Rukou jsem sjel po jeho hrudi a on mě začal kousat do krku. Jako upír. Jako Gerard. Aaaaah.

noo tak sme se teda líbali a deníčku, musim ti říct že nic moc. byl sem tak nervozní že.... že sem si to nemoh pořádně užít. Říkal sem si... teď se něco stane. Ale ono pořád nic. Ray tam pořád stál dole bez a noo k ničemu se neměl. Akorát mě to jeho uhm... přirození ( :-D) tlačilo ale jinak se nic nedělo. Už sem nevěděl co mam dělat tak se "to" vzal do ruky. myslim že se to rayíkovi líbilo. takže co teď? co dělám večer ve sprše? ale tady neni voda ani mejdlo.... sakra... tak budu improvizovat. začal sem rukou pohybovat... nahoru, dolu.... Rayíkovi se to líbilo čím dál tím víc. tak sem se osmělil a dal sem mu úúúplně malinkatou pusinku na čelíčko. to s nim nijak nezamávalo. A pak najednou, sem měl úplně mokrý kalhoty... deníčku, že bych se počůral?!

Frankův deníček 10

26. června 2007 v 11:11 | .. |  Frankův deníček
Chtělo se mi ječet chtělo se mi prásknout dveřma a nebo aspoň odstrčit Gerarda od sebe, ale neudělal sem nic z toho. "Frankie, miláčku mě je to tak líto.... když tys byl s Bobem a já ti to chtěl oplatit ale nevěděl sem že tě to tak veme...." nic sem neříkal. Pořád mi bylo špatně z toho prohledávání koše. "Franku, Frankie, Frantíku.... no tak..." je jasný že se takhle s Geem můžem usmířit. Bude cejtit vinej a nebude pořád chodit za šmatlákem. Ale mě opravdu bylo špatně.Bert se zvedl z postele a řek že teda rači jako pude a ať se máme hezky a že se zase někdy staví (za což ho Gee sjel nesouhlasným pohledem-sem zvědavej jak dlouho mu to vydrží) "Frankííí já tě miluju odpusť mi to prosííím!!" (awww už mi šibe:-[) chtěl sem něco říct ale "cosi" se mi dralo do krku (ze zdola) bylo mi čim dál blběji a pak všechno v okruhu dvou stop ze zelenalo (neměl sem jíst tolik hrášku) a dokonce i kousek gerarda a... jeho nový PAPUČKY! Takový hezký modrý s kytičkama co si na nich Gee tak zakládá! A fifnka. Radši sem se ani nepodíval na Geeho ale věděl sem, že je zle...
Nakonec sem prece jen s pod ofiny vykuk. Na Geeho tvari se vystridalo hned nekolik emoci. Nakonec zvitezil vztek. Chnap me za moje mirne jete tricko a mrsknul se mnou o protejsi zed!!! Debile, sado nezklamalo! I pres to ze sem byl stale sjetej z toho pradelniho kose, citil sem jak frankousek tam dole touzebne zvedl ocka!!! A ja i on sme civeli na boha jak pera z gauce a cekali co se bude dit dal...
"pockej chvilku..." rekl buh! Z jeho hlasu sem citil chtic debile! Doufam ze de pro pouta!!! Uz je tady debile... A vis co pritah??! Bobinu! Ten uz v plny sile po tom incidentu na kolotoci, na hlave uzel na rukou (docela rajcovni) cerny gumovy rukavice a v nich hadr... podival se na me pak na myho frankinka a vsechno mu doslo! nasupene vyspulil zadek, prehodil si hadr pres rameno a zabouch se v Bohove pokoji!!! Debile von to snad sel uklidit!!!! Muj prsaty buh to vymyslel skvele! "tak...." rekl a olizl si rty... myslim si debile, ze to bude dlouha noc...
a taky že byla nebudu psát podrobnost, nebo by ti vypadali všechny stránky. Jenom ti řeknu že sem pěkně unavenej, mam monokla a chybí mi zub. Jo a mam takovej pocit že naše postel se z toho nevzpamatuje tak si musim koupit novou matraci. Nechci přece aby mě ty péra každej večer píchaly do prdele, že? I když... no neni to tak špatnej nápad. Ale mohla by mi tejct krev a tu já nemůžu ani vidět takže... rači řeknu Geemu aby sme pro tu matraci zkočili co nejdřív. On teď totiž spí u mě v pokoji víš? Ten jeho totiž smrdí po blitkách a nedá se tam spát. Asi mu koupim k narozkám Oust. On totiž bude mít narozky debile! Už za tejden! Já se taaak těšim! Musim mu něco hezkýho koupit abych se mu odvděčil za ten skvělej dárek co sem od něj dostal já. (kupon na celej den v sado-maso salonu. pedikura, manikura a tak :-D) Ale zpátky k tý matraci. Nebo by sme si taky mohli koupit novou postel. Manželskou. Ta moje má tvrdý okraje (proto nemam zub) a jeho je poblitá. Awww... sem se zasnil...
Takže jsem se rozhodl, že zajdu za Geem se svým návrhem o manželské posteli. Kupodivu se zatvářil radostně.
,,Frankie, to by byl ten nejlepší dárek!" vlepil mi pusu na tvář. Znovu jsem se zasnil.
,,A víš jaký bysme si dali prostěradlo... nějaký krásný s kytičkama nebo srdíčkama..." vzal jsem ho kolem pasu a okouzleně hleděl z okna. Ozvalo se zachrchlání.
,,To teda ne-e. Víš, že na povlečení mám vždycky netopýrky nebo pavoučky," zamračil se.
,,Ale Gee... to byla TVOJE postel. Tahle bude NAŠE a tak musí mít nějaký romantický povlečení!" zamračil jsem se tentokrát já. Gerard mě pustil a poodstoupil. Už jsem se začínal bát, že se schyluje k bitce... nebo spíš těšit? Ehm...
,,Víš co, lásko? Nejdřív ji stejně musíme koupit, pak budem řešit něco dalšího," usmál se. Trochu zklamaně jsem přikývl (debile, já se těšil na sado maso bitku). Tak jsme teda prohledali všechny hrnečky a knížky v knihovně, kde byly schovaný prachy. Rayovi a Bobovi myslím, ale stejně na to nedojdou.. Ray potřebuje peníze jen když si jde koupit novej kartáč na vlasy, to je sice každej druhej týden, ale co už... a Bob si kupuje jen trenky s Mr.Beanem a to pokud vím jednou za rok, takže řev od něj nám nehrozil...
Ani jsme nikomu neřekli, kam jdem a vyrazili jsme do OBI. Debile, to je můj oblíbenej obchod. Tam se stalo věcí... :-))
Když jsme tam jeli, dělali jsme si srandu z toho, že OBI zní jako BOBI, že tam můžeme Bobovi koupit nějaký zahrádkářský náčiní a Rayovi nějaký sazeničky a z dalších pytlovin. Měli jsme vážně dobrou náladu, kapsy plný peněz a dobrou vyhlídku na dobrou koupi. Vešli jsme dovnitř obrovským vchodem a hnedka si nás všimlo pár lidí, ale přehlíželi jsme je. Zamířili jsme hnedka k oddělení nábytku a procházeli jsme si to tam. A najednou jsme uviděli takovou krásnou obrovskou manželskou postel. Byla vážně obrovská, takže by se na ní dalo dělat dosti věcí, napadlo mě hnedka :-). S Geem nám to nedalo a hnedka jsme na tu postel skočili....... PRÁSK! Propadli jsme se! To jsme na to skočili tak tvrdě? Každopádně- teď jsme leželi vobá dvá na zemi, každej na nás čuměl a já se cítil hrozně trapně. A byl jsem nasranej. Ta postel má teda výdrž! Tuhle si určitě nevezmem!
,,Ale zaplatit to, chlapci, musíte.." ozval se mužský hlas za námi.
Gerard nasadil výraz typu "I'm a big star, you know" a zářivě se usmál. "Dobráá kolik jsme dlužni?" chlap si nás prohlížel a vypadalo to že mu to šrotuje.... třeba nás pozná problesklo mi hlavou. ale chyba lávky! vybalil na nás tu mastnou cifru a geemu začal úsměv zamrzat. Táák a asi máme po nový posteli. Ale mohli by sme si vzít tu rozbitou a spát jenom na matraci... bylo by to jako když sme tenkrát stanovali.... v baráku nám taky lezou mravenci tak když budem mít štěstí tak nás nějaký poštípaj a navíc si nebuse Mikey stěžovat že se zase nevyspal jak nám vrzala a bouchala postel. Gee začal bejt zoufalej. nevěděli sme že ta postel co sme jí rozzsekali jak marie-terezie a františek lotrinský byla tak trochu starší (konkrétněji něco kolem 100 let) a tak sem geemu zašeptal do ucha že si jí vezmem a využijem. geemu to přišlo divný ale hodil po prodavači další zářivý úsměv a řek že si tu postel vezmem i když je rozbitá. Prodavač po nás hodil arogantní pohled a řek "Follow me, please" a už sme si to štrádovali k pokladně. Gee se pořád usmíval ale když nedobrovolně (VELICE nedobrovolně) vydával svou kreditku napospas nemilosrdnému přístroji na uhm... čtení kreditek (víte co tím myslím) oči mu lezly z důlků a když nám to tak ženská (mimochodem, odporně tlustá s výstřihem že by se i věstonická venuše musela stydět) na pokladně vracela kreditku tak vypadal že se každou chvíli rozbrečí. Ale ustál to a my sme si ty tísky a matraci nesli domu. "jestli budem muset bejt o hladu..." hles Gee ale nedokončil to, protože nás oslepili blesky fotoaparátů. Než sem se rozkoukal z parkoviště odjíždělo nějaký auto (myslim že traboš)
BTW když sme pak koukali na telku tak tam debile byla upoutávka na Paparazzi a byla tam fotka Já a Gee a Naše Třísky které se zovou Postel a nadtim obrovskej titulek "Somráci z MCR umřou hlady?" a podtim že se gee nechal slyšet že sme v opravdu tíživé finanční situaci a už sme dva tejdny nejedli a asi nebudeme jíst dál a že už sme prodali i tourbus a opravdu hrozně trpíme a že jestli nám chtěj pomoc tak ať posílaj prachy na deník Paparazzi.... noo a nejlepší na tom je že Bob to nepobral a tak se nás ptal v čem budeme jezdit na tour a jestli nemam hlad.... joo ale zpátky k tomu jak sme využili tu rozflákanou postel...

Skoro celej den jsme seděli a přemýšleli, co budeme s tou postelí dělat.. Gerard byl docela naštvanej a zároveň smutnej - radši jsem na něho nemluvil. Najednou si Gerard jakoby zaklepal na čelo a odešel do kuchyně. Já chvíli přemýšlel, jestli mám jít za ním, ale potom jsem se rozhodl, že radši počkám, než příjde zpátky.. Asi 15 minut ale nešel a tak jsem se rozhod, že se půjdu mrknout, kde se mi touláá. Nikde jsem ho ale nemohl najít!! Hledal jsem ho snad po celým baráku (maj byt, nebo barák?:D) a prostě tam nebyl. Tak jsem utíkal za Rayem, kterej seděl na lavičce v nedalekým parku, kde se často snaží "sbalit" nějakou tu slečnu. Ray ale nic nevěděl, tak jsem si sedl vedle něj a přemýšlel .. Najednou mě ale napadlo, že mohl jet Gerard zpátky v svý naštvanosti do toho vobchodu. Jel jsem rychlostí kulometu tam. ,,KURVA!" vykřikl jsem, když jsem Geeho uviděl bavit se s tím prodavačem, na kterýho se doosti vražedným pohledem koukal...
Přilítl jsem k Geemu a tomu knírkatýmu prodavačovi, co měl připíchnutou vizitku vzhůru nohama, hystericky jsem práskl dlaněma o stůl a zvídavě jsem kouknul na Gerarda.
,,Budeš tak hodnej a řekneš mi, co tu zase vyvádíš?!" no doopravdy jsem hysterčil. Gee si mě změil pohledem a ušklíbl se "Prosímtě, nejdřív se koukni na sebe a pak říkej, kdo tu vyvádí. No nic, jen tu postel chci vrátit, k ničemu nám není." řekl jako obrovskej pohodář (pche, pozér!) a pokrčil ramenama.
,,No, ale to ji pak budem stejně muset zaplatit, když sme ji rozbili!"
,,Už se stalo." oznámil mi Gerard a podal mi účtenku. Nějak sem nenacházel slova, tak sem se tak nějak nuceně usmál. Nuceně, no.. protože sem si myslel, že si s tou postelí užijem trochu srandy. Ale co, postelí je v baráku dostatek.
,,Hele, tak když už tu jsme... kousek odsuď je Mekáč, nepůjdem?" navrhl jsem. Gee se zatvářil víc než potěšeně, Mekáč je to pravý, co teď potřebuje.
Tak sme se vydali smer mekac. Bohuzel hned vedle mekace stoji tesco. Geemu to samozrejme nedalo a hned musel jit neco koupit... samozrejme pro Mikeho! Koupil mu asi patnact kartonu actimelu ( gee si totiz najivne mysli ze kdyz bude mit Mikey poradnou imunitu tak, ze ho to ochrani pred pripadnou dalsi srazkou s nakladakem :-[) Mezitim volala Bob, ze mu Ray neco uvaril a ze ma ted problemy se zazivanim a mame mu koupit 15 aktivii :-[... No a pak uz sme se konecne dostali do toho mekace.. Byl sem trochu nasranej a sel sem se schladit na zachod. Gee se mezitim snazil vymenit par nasich autogramu za 2 cheeze, protoze uz jsme nemeli zadny prachy! Tak sem teda vlez na ten zachod a pak se to stalo!!! dvere od jedny kabinky se rozrazily a ja letel a narazil sem do pisoaru!!! Kdyz mi pred ocima prestali blikat Nahaty Gerardove s andelskejma kridlama videl sem toho chlapa co rozrazil ty dvere! Debile ten mel tak uply ryfle!!! A byl urcite naostro!! :-)) Podival se na me uchylnym vyrazem pristoupil bliz a capnul me za......
Tak to teda ne! řek sem si. nenecham se ojet nějakym debilem na záchodcích! Ne a ne a ne! Tak sem se zved a vrazil sem tomu úchylákovi facku. a pak sem řek "Jééé Gee co ty tady?!" naštěstí si to vyložil po svym a hodil s semnou do nejbližší kabinky. V mekáči se mi záchodky moc nelíbily a hlavně mi vadily ty háčka, zvlášť pokud sem je měl zapíchlý v xichtu, že. Ale zas tak to nevadilo protože sem cejtil ruce pod trikem a jazyk na uchu(chápete jak to myslim že?) a navíc slyšel i zamykání kabinky.... no jo sex v McDonaldovi... jim to natřem. A nic si nekoupíme, jelikož Mc používaj plochy vykácenýho pralesa a týraj malý kuřátka. Noo jenomže nechápu proč přemýšlim nad timhletim když se ta ruka přemísťuje do uh... ah uhm... mejch kalhot a začíná pracovat... ježiš jetli tohle přežiju tak všechno :-D

Rayův deníček 10

26. června 2007 v 11:08 | .. |  Rayův deníček
jsem tu zase lásko...ten bush jak jsem zjistil v te televizi je strašně sexy...má krásný vypracovaný tělo a..a...ty jeho tvářičky...mucik..chudák bobča kdyby ted věděl na koho myslím..jednou mi totiž říkal že toho mojeho bushánka nenávidí...jo a deníčku..rozhodl jsem se že budu aktivně cvičit...už mám měsíc ve skříni růžový kraťásky na běhání po parku a je škoda aby tam tak ležely..abych se mu líbil ..tomu mýmu mucikovi...no ale ja nevim jestli to vyjde víš..gee říkal že je to buzna jak hrom...ale taky pravda..že já ho vubec poslouchám...jednou sem ho totiž nachytal brzo ráno jak cvičí před televizí aerobik v uplých katholách a čelenkou ve vlasech..a od té doby vlastně žárlím na franka...
mno, ale zpátky k tomu běhání. Další den jsem si teda oblíkl moje klásňoušký klaťásky (omlouvám se deníčku-macíčku, ale ony jsou fakt božský)a svoje nádherný zlatý tričko s flitrama a výstřihem a Gerardovi čórnul jeho čelenku.
Pak mi ale nastalo dilema. Jaký by sis ty obul boty? Chvilku jsem se rozhodoval mezi žabkama a lodičkama, když přišel Bobík.
Naštěstí on je chytrej a poradil mi, že bych si mohl vzít tenisky. No tak to by mě nenapadlo! Naštěstí Bobík nijak nemachřil a ještě mi dal na rozloučenou pusinku <3
Zeptal jsem se ho, jestli nechce se mnou, ale asi si vzpomněl, jak si naposled odřel kolínko a odmítnul. Tak jsem vyrazil směr: park úplně sám.... Normálně deníčku, představ si... já jsem si šel zaběhat, sám tomu ani nemůžu uvěřit. Byl to skvělej pocit, víš, vyměnit ten smradlavej bejvák za čerstvej vzduch. Všude kolem ptáčci a kytky a tak. Ještě že nemám alergii. Nebo jo? Teď ti vážně nevim, to bych se musel kouknout do mojí nemocniční karty. Ale teď mi byli alergie docela šumák, byl jsem šťastnej. A v těch teniskách se běhalo fakticky dobře, jsou mi už sice trochu malý, ale miluju je a odmítám si koupit nový. I když Bob se mě zeptal, co bych chtěl k narozkám, tak možnáááá.... Ale to teď nechám plavat.
Jak jsem si tak běhal (už 3 kolečka kolem parku, jsem machr!), tak na mě docela dost lidí čumělo, ale já se to snažil přehlížet. Ale pak mě zastavila jedna slečna, jestli bych se jí nemohl podepsat. Jsem se docela podivil, ale pak mě to došlo. Jsem přece RAY TORO. Tak jsem se jí podepsal. Do výstřihu (no co, udělal jsem to pod nátlakem!!).
ještě chviličku sem tam pobíhal a podepisoval se různejm lidem a dokonce taky Emo lidem a pak sem šel domů. Moc sem se potřeboval napapkat víš? A přišel sem domů a tam... hrůza!!!! Lednička prázdná! Úplně! A ani tam nejsou moje krásný magnetky s makovou panenkou! A je černá! Dřív byla bílá! Začal sem plakat a přiběhl Bobíček a zeptal se mě co se děje. A pak mi vysvětlil že Frank s Geem koupili novou ledničku (už jim hrabe, nová postel, vana a teď i lednička?! to bude tim OBI) že tu starou vyhodili. Začal sem plakat ještě víc a zeptal sem se ho kde sou moje magnetky. Natáhnul ruku a měl tam mojí makovou panenku. "jéé bobíku mooc děkuju ty moje zlatíčko!" bobík se jenom začervenal (je tak sladkýýý když se červená) a řek "není zač..."
on je tak krásný..najednou jsem měl uplně ůůžasnou náladu...přemýšlel jsem že si pustím nelly furtado...ale ne pustim tam britney a bu´du tančit a až ten rámus z mýho pokojičku přiláká bobíka tak se zamknem a...hihihihi :-)).......no takže..běžel jsem do pokojiku kolem bobika a vzpoměl jsem si že se rád dívá v televizi na ty chlapy co tam běžijou ty kolečka a sou děsně namakaní..takže jsem se snažil napodobit ten jejich běh...opřel jsem se do toho máchal sem rukama jak šílenej ale potom jsem nachvíli odtrhnul oči od bobika uviděl kousíček přede mnou gerarda ....no a já ho trefil pěstí...no víš kam deníčku...když já za to nemoh...dyt sem ani pořádně neviděl že jde naproti mě a musel sem se předvíst před bobikem s tím běhěm...a gee mi začal strašně škaredě nadávat a k tomu ještě spadl na zem..a bob se začal řehtat na celý kolo :-(
že tohle se musí stát zrovna mě :-( už sem to měl tak krásně vymyšlený ale vždycky se něco pokazí, deníčku, proč se to stává zrovna mě??..Tak jsem tam tak stál, a začal sem se červenat, ne první jsem tak hezky zrůžověl (ach ta růžová) ale pak to přešlo do červené a to už sem se cítil blbě, bobík si všiml jak rudnu a přestal se smát a začal geemu vysvětlovat že to byla jen neštastná náhoda a že jsem určitě nechtěl(asi se potají díval jak se snažím krásně utíkat). Pak mě vzal hezky za ručičku (aaaach) a odvedl mě nahoru k sobě do pokoje abych se z toho vzpamatoval...mě totiž vždycky deníčku hrozně dlouho tvrá než se vzpamatuju z nějakýho trapasu nebo když někomu ublížím, já jsem holt taková citlivá mírumilovná dušička...bobík mě teda vedl za ručičku do svýho pokojíku a já jsem byl v sedmým nebi, zrovna chtěl vzít za kliku, ale v tom se ozvala hrozná rána...
Mikey, toprase nenažraný, si dělal zase něco k jídlu. A to něco byl chleba se sejrem kterej byl starší než já. A hrozně tvrdej. A co teda Mikey udělal chytrého? Strčil ho do mikrovlnky a nechal ohřát! Jenže ten sejra bouchnul. Deníčku, já sem opravdu ale opravdu naštvaný! On ten sejra totiž BOUCHNUL! A rozbil mikrovlnku! A navíc deníčku, navíc je teď celá kuchyň sýrová a SMRDDÍ. Já toho debila (oops sorry deníčku že sem tak sprostý) najdu (někam zdrhnul) a vlastnoručně mu rozbiju držku! Všichni sme stáli v kuchyni, čuměli na tu spoušť. A mě to bylo líto jelikož sem myslel že si teď s Bobíkem uděláme hezkou chvilku. Ale aspoň už se zapomělo na ten muj trpas, že. Tak sem se rozhodl osmělit (hihihihihi) a pohladil Bobíka po zadečku :-D
Ale deníku, řeknu ti... ještě že Mikey nic neprovedl toustovačem, to už by mě asi fakt kleplo. Protože čertvej toust k snídani namazanej burákovým máslem je úplně to nejlepší a nejlepší start do novýho dne. A ještě když vám tousty udělá váš milovaný (jasně že myslim Bobču!) jako snídani do postele, tak se můžu blahem posrat. Teda pardon, rozplynout.
Jinak kluci jsou na Mikeyho teďka hrozně nakvašení, chudák musel uklidit celou kuchyň a dneska de ještě kupovat novou mikrovlnku. Nabídl mi, jestli nechci jet s ním, ha, srab jeden, neodváží se jít do obchodu sám. Nebo po mě pak bude loudit peníze. Ale já se nedám! A stejnak s ním pojedu, aspoň se zas něčemu pobavím. Jen se to nesmí dozvědět Bobík, byl by pak na mě hrozně naštvanej... a to já nechci.
Můj milovaný deníčku,
zase sem dlouho nepsal co? Ale já ti to vynahradím mými dalšími skvělími zážitky! Jak už sem naznačoval tak sem šel koupit s Mikeyem novou mikrovlnku. Hodně se divim že sme šli my a ne třeba Frank a Gerard. Ty sou totiž v OBI každou chvilku víš? Mám takovej špatnej pocit že tam někde souložej ale pššt! Noo abych to skrátil, deníčku, tak sme se vydali do OBI. A rovnou k mikrovlnkám. Bylo jich tam zpousta... bílý, šedý, černý.... a pak! Svět se zastavil.... předemnou stála krááásná růžovoučká mikrovlnka s Hello Kitty! TU musím mít! "Mikeyyyy...." Mikey byl zabranej do pozorování hnusný černý mikrovlny a pomalu mě nevnímal. "Mikeyyyy.... už sem oběvil krááásnou mikrovlnku přesně do naší kuchyně!" Mikey se otočil a nevěřícně zíral na tu náádhernou mikrovlnku. Oči se mu rozšířili úžasem(nebo hrůzou...) asi se mu taky tak moc líbila! "To nemyslíš vážně, že ne Rayi?!" culil sem se na svou vyvolenou a odpověděl sem "Ale samozdřejmě Mikey! Bereme ji!" Mikey jenom zavrtěl hlavou... "OK dyž chtěl Gerard mikrovlnku tak jí má mít." a vzal jí k pokladně. Zaplatili sme a jeli domu. Sedl sem si se svou milovanou na zadní sedadlo a láskyplně sem jí pohladil. Já sem taaak happy že jí mam! A tak dyž sme jí zapojili do proudu a na displayi se oběvila čísilka a další malá Hello Kitty! tak sem se neudržel, skočil na Mikeyho a vrazil mu veeeelkou pusu. Jenomže v tu chvíli do kuchyně vrazil Gee, a dyž viděl nás a naší mikrovlnku, tak začal chrochtat a rudnout, a rudnout a fialovět a modrat ale pořád se nemoh přestat smát. A vběh tam i Frankie ale už se nesmál jelikož už sme na sobě nebyli nalepený. A začal křísit Gerarda.

Rayův deníček 9

6. června 2007 v 19:31 Rayův deníček
deníčku ještě že to bylo jenom první patro.Teď už ale nemůžu ohlídat mýho Bobíčka .Bůhví co mu ten blbec provede.Všichni vylezly ven a vzaly mě dovnitř a musím na operaci protože mam otevřenou zlomeninu já když to viděl tak jsem omdlel.
..už jsem to operaci...prej sem omdlel a nemohli se mnou hnout takže sem tu operaci vlastně prospal....ale víš co mě nasralo deníčku...já mám ty svoje světle žlutý katě z francie celý od krve...a prej to nejde dolů..jedna taková strašně milá sestřička mi říkala že mám děsně hodnou přitelkyni...prej že u mě po operaci než sem se probudil celou dobu seděla držela mě za ruku a povídala a povídala ....že ju hnali domů ale ona nic..a já se jí zeptal..jaká přitelkyně a ona že jí to pegy řekla že mě miluje... Ona mě miluje...deníčku já nevím co si mam myslet ale vždyť já mám přece Bobinu.Poraď co mám dělat.ty mi asi nic neřekneš co?Musím počkat až příde a pak se uvidí co jí řeknu.doufam že se stavý kluci je mi tu smutno :-(
ale hlavně ten bobík!!...do prčic..jeej promin deníčku řekl jsem sprosté slovo..no nemůžu za ním jít a on nemuže za mnou....a nemám ani telefon abych zavolal pegy...ale ted deníčku dilema...no prostě..co když mě pegy fakt miluje a...a ale ja s tim nemůžu nic dělat já miluju bobíka i když ta pegy..deníčku ja nevim...nejspíš zase zařvu na sestřičku aby mi donesla radio...abych mohl poslouchat justina..ten je ted cool
sestra přišla a já jí řek co chci .5ekla že rádio fakt nemaj.tak sem se jí zeptal jesly bych se nějak mohl dostat Bobu Bryarovi nebo aspoň mi přinýst nějakej telefon.Udělal jsem na ní psí oči a ona mě za nim odvezla ale prej jenom na chviličku
Vezla mě tak na takovým tom křesle, na kterým sedí ti hodně nemocní lidi. Nemohl jsem hnout s nohou, tak jasný, když sem ji měl zlomenoum, že jo.. ale sedět na tom křesle taky nebylo zrovna nejpohodlnější. Hlavně, že uvidim Boba. Popovídám si s ním a pak si ještě budu muset v hlavě vyjasnit - Bob,Peggy,Bob,Peggy,Bob,Peggy- už to tu dilem mám zase. Ach jo.
,,Bobíku!" zavýskl jsem, když sem uviděl Bobču, jak sedí na svým nemocničním lůžku a pije kafe. A, tomu nebudete věřit, Bobča se ZVEDL, šel ke mě a objal mě. Celej obličej se mi rozzářil.
,,Ty už můžeš chodit?" rozradostněně sem se zeptal. Bobča přikývl a pohladil mě (ještě, že už ta blbá sestřička odešla).
,,A jak se máš ty, miláčku?" zeptal se mě Bobík.
hodil jsem pohled na moju nohu..bobik to pochopil : bolí tě to moc, zlato? Ukaž ja ti ji pofoukám..a já sem strnul..když já ted mám tu zlomenou nohu a tak se nemužu umyvat :-(..ale on už klečel u mojí nohy a začal mě lechtat já sem se začal děsně řehtat divím se že mi afro neuletělo z hlavy.....ale potom už se to nědalo vydržet..ječel jsem tam smíchy bobik už taky (nenávidím ho) a chtěl jsem se mu ňák vykroutit ale znáš bobika..je to nemehlo...zhodil mě z křesla..aaaaaaaaj to tak bolelo...začal jsem ječet a plakat....a ten debil bobik se mi smál :-(..
pak mu nějak hrklo a začal mě zbírat ze země a položil mě do svojí postele a dal mi krásnou pusu to bylo od něj milý protože jsem aspoň nachvíly přetal cejtit tu bolest.Asi se zeptám jestly by mě mohly dát k němu napokoj ale mám strach co když příjde Peggy jak se rozhodnu zasj e tu dilema musim si to nějak srovnat..... dilema dilema na krku....pegy..ona je nádherná a taková...prostě kus...a bobík..takovej roztomilučkej nezkušenej..no a ted si rayu vyber..přemyšlel jsem nad tím zatímco bobik mi něco hustil do hlavy...vubec jsem ho nevnímal...: lásko??....promin, já přemýšlím...nad čím, tak já ti tady něco říkám a ty...no to je jedno. Miláčku víš co?? Utečem z nemocnice...Bobe?? Zbláznil ses? ...Rayiku, tys mi řekl Bobe!! :-(:-(...a jak sem byl zabranej do toho přemejšlení tak jsem jenom řekl hm....a bobik se nasral..on je totiž děsně citlivej....kurna nejdřív dilema a ted ještě krize....nejsem já v přechodu??? :-[
V přechodu ...kruci jak mě to mohlo napadnout.Bobíčku miláčku promiň víš jak tě mám rád .Promiň Promin a dal jsem mu pusinku.Už mam z toho zavařenej mozek.V tom do dveří vlítla Peggy.A začala si s náma povídat.Já byl fakt mimo a nevnímal jsem jí.... byl sem zasněnej do otoh mojeho bobíka...a byl jsem tak....no víš znáš ten pocit jak sem uplně uvolněnej jak kdyby zfetovanej..takovej ten pocit jako kdyby ses vznášel...nebo takovej ten pocit jako když si koupíš novou čelenku nebo kabelku a máš z toho radost..noo a pegy se na mě vrhla huhňala cosi o mladším bratrovi a podle toho jak sem měl mokrý pyžamo sem poznal že brečí a hodně... Tak jsem se velice rychle probral z tranzu a řek jí ať mi v klidu řekne co se stalo.Ona povídala povídala až z ní nakonec vylezlo že jejího bráchu srazilo auto a že na to neni moc dobře.Tak sem ji uklidňoval.A zkuste hádat muj Bobča začal žárlit já myslel že se pokonim on přiběh a začal mě líbat.A chudák Peggy vystřelila z pokoje ale já za ní nemůžu..... :-D:-D
ale mě se to nák začalo libit.....vychutnával jsem si bobíka a najednou co nevidím..ve dveřích stojí marco s hnědou štětkou...jako ze zachodu a pomalu ale jistě červená a šklebí se...odhodil jsem boba a schoval se pod peřinu......klepal jsem se jak ratlík a byl vyděšenej....
Tak jsem ležel pod peřinou a Marco se blížil já vti měl takovej strach no hrůza.Ta hnědovlasá pipina jak jsem zjistil měla v ruce velikánskou injekci brrrrrr.A já se zase probral na pokoji bez mýho Bobánka mam strach co mu ten Marco zase provede.... :-D
-------------------------------------------------------
Ahojky deníčku! Tak už sem ti dlouho nic nepovídal a moc se ti za to omlouvám... Zato ti sem dám kráásnou a slaďoučkou pusinku...*mlask*
víš, musim ti něco říct a je to fakticky důležitý! Všude píšou, že sme emo kapela, ale Gee mi nedávno říkal, že prý to není pravda. A gerard je moc chytrej tak mu věřim. Teda věřil jsem, ale když sme teď byli na jednom koncertě v takový malý zemi, tak tam byli skoro samý lidi co vypadali jako ti emo, presně tak jak je to v těch časopisech co tak rád čtu (třeba Bravo, Jak být cool a taak). Tak nevim, asi to budu muset říct Geemu ze se spletl. Jo a taky ti musim říct něco o tom koncrtě. Normálně to ti byla sranda! Tam bylo hrozně moc lidí a spoustu jich na sobě mělo růžový věci, takže sem se hrozně rád díval do hlediště. Tolik růžový najednou!! Jo a to město taky bylo hrozně legrační! velký asi jako pětina NJ a byly tu samý starý budovy. takový u nás nikdy nebyli. A taky sem se dozvěděl, že když sme tam vystupovali, že tam byl náš prezident. jen si nemůžu vzpomenout jak se jmenuje. Myslim že nějak jako strom.. nebo křoví?? Asi se zeptám Gerarda, protože ten toho ví doopravdy hrozně moc. Jo a ten prezident je hrozně hezkej. Neřikej to prosím Bobovi, ale já se kvůli tomu vždycky koukám na ty spoty co jdou před volbama, abych ho viděl. Jednou bych ho chtěl potkat, protože mi připadá fakt hrozně sexy! hele zrovna dávaj v televizi jak přilítává k nám do Ameriky.. tak ja se du koukat, zatím ahojky, ty moje roztomilá knížečko!

Rayův deníček 8

6. června 2007 v 19:26 Rayův deníček
Díval se na nás, protože jsme seděli u stolku hned vedle dveří... ona mě líbala a já viděl...BOBČU.... viděl jsem jen jak se mu po tváří sesunula slza a jak bouchl na**aně dveřma.... omluvil jsem se té holce, řekl že se jí ozvu a utíkal za ním.... jelikož není tak dobrej běžec tak jsem ho po chvilce dohonil....
"Bobčo....! Bobčo....! Bobčo zastav se a mluv se mnou"
"Co chceš ty šmejde?"
šmejde??? to na mě bylo trošku moc ale .... asi byl fakt naštvanej...
"Nejdřív mě chceš otrávit nějakým odporným růžovým pudingem a pak se tady ocicmáváš s nějakou holkou... neni ti už kurwa trošku blbý???"
Mírně jsem nevěděl co mu říct... Ale pak jsem mu teda fšecko vysvětlil...
"Hele miláčku..."
"Tak už bys mi nemusel říkat, myslim že máš jinýho miláčka než mě :-(!!!"
"MILÁČKU (zdůraznil jsem) nepřerušuj mě... Hele... puding jsem ti udělal z lásky, nevěděl jsem že jsi alergickej...a že ti to přivodí takový problémy, chtěl jsem ti jen udělat radost a dokázat ti že tě opravdu miluju....! A ta holka... byla prodavačka z cukrárny, v které jsem ti byl koupit dort, protože jsem čekal že z toho by ti nemuselo být tak zle jako z mýho "pudingu"... A jelikož jsem se tam pořádně ztrapnil, tak..."
"NO co? tak jste se na zlepšení situace líbali?"
"Ježiši přestan s tím, líbila se mi... ale pořád jsem musel myslet na tebe!!!"
Deníčku, ted jsem mu malinko zalhal, ale já musel, buh vi jak dlouho by to s ní vydrželo ale s Bobčou je to vyjímečný!!! Ted jsem mu prostě nemohl říct pravdu...
"Miluju jen tebe!" ,ježiši deníčku nemohl bys mu to vysvětlit za mě??? On to prostě nechápe.... ale ta holka fakt nebyla špatná... Kua Rayi na co to mysliš??? BOBČA a zase jen Bobča, žádná vysmátá prodavačka z cukrárny!!!
"Nevěřím ti!!!Ten puding a ted ona....Tohle ti prostě nesežeru!!!"
Zůstal jsem tam stát jak opařenej a Bobča šel pomalým krokem... nejspíš domů, tohle se prostě nedalo, nevěděl jsem co říct....Rači jsem zůstal stát a mlčel jsem....
Jít za ním už nemělo smysl, stejně by mě jenom odpálkoval. A pak jsem si vzpomněl na Peggy a na to, jak se na mě vyjeveně koukala, když jsem vystřelil z kavárny za Bobčou a řekl jsem si, že bych asi za ní měl jít zpátky a nějak jí to... ehm.. vysvětlit. Ještě jsem se chvíli díval za Bobem a potom, co zahnul za roh jsem se pomalu, se svěšenou hlavou vracel do kavárny. Peggy tam pořád seděla a byla otočená hlavou ke dveřím, asi mě vyhlížela.
,,Vyhlížela jsem tě!" řekla mi, když jsem si sedal zpátky na židli. Nuceně jsem se usmál. Koukla na mě zároveň zvědavým a povzbudivým pohledem a já, aniž bych přemýšlel o to, co vlastně řeknu, jsem spustil:
,,Ten blonďátej kluk byl můj nynější přítel. Je hrozně žárlivej a těžko snáží takovýhle věci, proto se tak naštval a prásknul dvěřma. Dohonil jsem ho, a vysvětlil mu, že s tebou nic nemám a že miluju jenom jeho, ale on mě neposlouchal a naštvaně odešel. Je mi to hrozně líto, nechtěl jsem mu ublížit."
Peggy se zatvářila udiveně a smutně zároveň. Po chvilce ticha špitla:
,,Takže.. ty si gay?" neřekla to vyčítavě, ale hrozně smutně, ani do očí se mi nepodívala, jen si hrála se lžičkou a koukala do země. Zacítil jsem se hrozně provinile... Zrudl jsem, a pak pomalu a nejistě přikývl.
,,Tak to mě poser...'' pronesla po chvíli trapného ticha. Co má proti gayům? Vždyť jsou jen teplý a...... teplý.... Zrudl jsem ještě víc a pípl:,,Ty jsi zklamaná?'' Nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo. Zdvihla hlavu, usmála se a zakroutila hlavou:,,Ne ne... Jen mě to trochu zarazilo.'' Snažil jsem se to trochu urovnat:,,Ale... já to nevím ještě uplně jistě. Možná je můj miláček Bobíček jen vyjímka.'' To jsem kua říkat neměl. Sotva co jsem to kecl, chytla mě za límec a už mi rvala jazyk do krku (Bobánek to umí líp...) Pak jsme se přesunuli před cukrárnu.... pak na silnici.... do parku....... do křoví........ To nemůžu Bobčovi udělat! Ne jemu! Když ona je tak... holka! A pěkná holka... Ale hovno! Co to plácám. No bohužel pozdě. Její ruce už dávno nebyly na mých zádech jako přetím... už jely dolů.................... a......... už jsou v gatích! Ježiš! Ona mě hodila do šeříku! Chudinky kytičky... Inu... ptáci řvou, šeříky smrděj a já se tu válím ve křoví, místo abych upevňoval můj vztah s Bobíčkem.
Když už se snažila o něco víc erotičtějšího... a já nevěděl jak se z jejího "objetí" dostat... zazvonil mi mobil..... Slááááááááááva!!!
Jsem vůbec nevěděl jak jí slušně požádát, aby s tím co dělá, přestala....
"Haloo?"
"Rayi??".... slyšel jsem jen skuhrající hlas....
"Kdo je tam?"
"Bob... prosím příjdi domů, je mi hrozně zle... zvracím a jsem celej zelenej, prosím přijdi domů... Nevím co se mnou je a do nemocnice to asi sám nezvládnu...prosím :-("
Ježiši co se mu stalo... proboha, vrazily se mi slzy do očí, co je s mým Bobánkem... ježiši musím okamžitě domů, co když na tom neni nejlíp....
"Hned jsem tam lásko!"
Ta holčena na mě koukala jako opařená... nátahl a zapl jsem si kalhoty... ještě že se mezi náma nic moc nestalo, tenhle "odchod" by asi nevzala tak dobře jako ted....
"Volal ti ten tvůj, že???"
"Mnoo plakal mi do telefonu že je mu zle... omlouvám se ale musím za ním, má nějaký alergie a když sní něco blbýho, tak se mu udělá hrozně zle, ale ted to znělo malinko vážněji..."
"Prosím tě už nekecej a padej za ním, ještě se určitě někdy potkáme..."
"Určitě jo, fakt mě to mrzí že...."
"Zmiz už ( :-D)"

Utíkal jsem co nejrychlejch domů.... otevřel dveře a řval na celej barák:
"Bobčo, kde jsi??? Bobeee??? Lásko???"
Prošel jsem fšecky pokoje... mě debila nenapadl záchod, tam jsem měl jít jako první....
otevřel jsem dveře a tam na zemi... (dejme tomu že maj velkej záchod( :-D) ležel bobča...
"Jsi to ty, Rayi???"
Objal jsem ho a pevně ho stiskl....
"Jsem tady u tebe, za fšecko se ti hrozně omlouvám, za tu holku a za fšecko, vezmu tě do nemocnice... Tam se na tebe podívaj!!!"
"Děkuju..." a jemně mě políbil na tvář :-))
V nemocnici jsme byli v mžiku, z protekce (znám tam jednu sestřičku a doktora) Bobču vzali hned na pohotovost, i přes to, že tam bylo pár lidí, co vypadali fakt- FAKT nemocně a beznadějně, ale.. Bobča je Bobča.
Čekal jsem asi půl hodiny na sedačkách, snažil se nevnímat ten nemocniční puch a nemyslet na nejhorší. Pak za mnou konečně přišel doktor- ten, kterýho znám, je to můj dobrej kámoš ještě ze střední.
,,Tak co, co se stalo, je v pohodě? Vypadal tak hrozně, když jsem ho na tom záchodě uviděl, tak.. tak.. nemocně, tak... chudák můj malej, co mu je?" měl jsem hroznej strach.
,,Uklidni se, Rayi. T-ten tvůj přítel" trochu znejistěl, všiml jsem si toho ,,bude v pořádku. Utrpěl menší otřes mozku, pár dní si ho tu necháme a pak může zpátky domů."
Zatmělo se mi před očima.
,,O-otřes m-mozku? C-co? J-jakto?"
,,Uhodil se do hlavy."
'Na to bych nepříšel' pomyslel jsem si ironicky. Pak jsem chvíli přemýšlel, co říct, několikrát jsem otevřel a zavřel pusu a nakonec ze mě vypadlo: ,,Ale já vůbec nevim, JAK a KDY a KDE se mu to stalo!!!"
Tom, ten doktor, jen mávl rukou.
,,Teď už je to jedno. Bude v pořádku." chytl mě za rameno, povzbudivě se usmál a odešel.
Můj Bobík... můj malej Bobíík.. a má otřes mozku. Paráda... Pár dní doma BEZ Bobči nevydržim. Asi se sem nastěhuju.
----------------------
Bobíček chudáčk ležel v té smradlavé nemocniční postýlcea já přemlouval doktora, aby mě tam s ním nechal. On je ten doktor sice můj známej, ale furt kecal, že bobík potřebuje klid a takový ty kydy...
Určitě se vymlouvá, já to vím...musím na něj něco vymyslet.......
*přemýšlení, ray nemůže psát*
Už to mám....
Tak to jdu zkusit
...........................................
"Hele, Marco (ježiš odkaď mám to jméno?) Když mě chvilku necháš u bobči, domluvím ti rande s jednou kočkou..."
Nechápúal jsem proč, ale von mi neodpovídal. Mno dobře stál sice na druhé straně místnosti a těsně u sestřičky, ale snadf mě slyšel. Nebo ta sestřička tak hlasitě vzdychala?
Mno jo, jenže teď se nedostanu k bobčovi.
Sedl jsem si na chodbu na zem A kolem šel Frank, měl zkrvavenej obličej a pořád se culil na Gerarda, kterej zůstal za dveřma, protože se bojí jehel.
Deníčku, ten debil musí všecko vědět, tak se hned začal vyptávat, tak jsem mu osvětlil svůj prolém a řekl mu, že mě ten doktor neposlouchá....
"Toho doktora to nezajímá jo? Tak proč za bobem nejdeš? Nejspíš tam nikdo není a dlouho nebude...."
Nojo, to mě nenepadlo, že Marco má ještě práci. Frank si začal utírat krev a já to šel zkusit z miláčkem.....
Bože to bylo dilema! Já byl dycky tak slušnej a mamink mě vzorně vychovala. Nejsem zvyklej porušovat pravidla, ale láska k Bobíčkovi byla silnější. Nádech, výdech. Šel jsem tam, přišel k jeho posteli a sedl si na ni. Mám ho ojet když spí? Ne to by byůlo hnusný, ale neříkám, že sem nebyl v pokušení. On je tak sladký když spinká! Radši sem ho probudil polibkem a pohladil ho po ruce. Otevřel oči a byl nějak zmatenej z těch ran do zdi z vedlejší místnosti (pokoj doktorů) a vzdychání sestřičky. Já byl v pohodě, věděl sem, že dokud se ty rány ozývaj, můžu tu bejt s Bobčou a Marco bude zatím pravcovat na tý sestřičce. Ach jo, Bobča vypadal tak vyblitě, asi mu bylo fakt dost blbě, ale usmíval se a dokonce se snažil zvedenou z postele a jít šmírovat ty dva vedle. Já mu to ale zatrhl. Přece ho nenechám šmírovat nějakou cizí ženskou a ještě hůř mýho bejvalýho (jo je to tak, ale bylo to jen chvilkové na střední). Svedl sem to na to,že vypadá zesláble a ať se nenamáhá. Taxme tak seděli a kecali a já ho při tom držel za ruku a bylo to v pohodě, pak se nadzvedl na loktech a blížil se ke mě, to bylo eště víc v pohodě. No a pak mi dal pusu, to bylo super, ale paxe otevřely dveře, to už tak v pohodě nebylo. Ať je to Gee nebo Frank, nebo oba, přál sem si, ale pak sem si uvědomil, že sestřička nevzdychá a do zdi už nic nemlátí. Jo bylo to Marco a to bylo strašný. Začal dělat scény a já mu mezi hysterickýma výkřikama, že sem kretén a co to dělaám rozuměl, že mě stále miluje. Ou mě to docela lichotilo, ale Bobča znova padl na postel. Xakru...

,,Bobíku! Bobčooo!'' řval jsem a snažil se ho nějak probrat z mírné agónie. Marco přestal ječet a vrhl se za mnou a za Bobčou. ,,Uhni Rayi!'' hysterčil a odstrčil mě od postele. Prý že nenávidí, když mu pacoši umírají, ale v tom bylo ještě něco víc.

Po neskutečně dlouhé době...
Milý deníčku, právě sedím v čekárně a Marco je v pokoji s Bobem a tou píchačkou. Už jsem to nevydržel a šel se podívat aspoň přes okínko ve dveřích co tam s ním tak dlouho dělají. Kurva! Kde je ta sestřička?! A proč se Marco tak divně naklání nad Bobíčkem...?! A proč mu rve jazyk do pusy?!!! To mě dožralo! Vtrhl jsem tam, hodil po Marcovi kapačku a letěl za Bobem. Ten kokot můj bejvalej ho čímsi zdrogoval a Bobík si mě ani nepamatoval. ,,A ty jsi jako kdo?'' dostal ze sebe. Néé! On mě fakt nepoznává. Rozplakal jsem se a kopl do xichtu Marca, který se mi sápal po rozkroku. ,,B-Bobe, to jsem p-přece j-já-Ray...'' vykoktával jsem. Usmál se:,,Já tě znám. Já vím kdo jsi...'' srdce mi poskočilo radostí, když toto řekl... ,,...Ty jsi ten borec z gayclubu, žeo?'' pokračoval. ,,C-cože?! V-vždyť spolu b-bydlíme a-a m-máme se rádi!'' Já toho Marca fakt zabiju. Pomáhal jsem Bobčovi rozvzpomínat se. Dařilo se mi to celkem dobře. Už si dokonce vzpomněl, že patří do MCR... ,,Jsem unavený, Rayi. Miluju tě. Dobrou noc.'' Bobík zavřel očka a usnul jako nemluvně. ,,MILUJU TĚ...'' zašeptal jsem mu do ouška a políbil ho na čelíčko. Kurva... kde je Marco? Musím po něm hodit ještě jednu kapačku, aby se mi Bobíka nepokusil v noci zase znásilnit...

no a víš deníčku...musím ti ukázat moji druhou tvář...já když se naštvu....tak se neznám...jseeem jak v ohňu..a nevnímám lidi kolem sebe...no tak ti to řikam...abys potom nebyl překvapenej..že bys mě jednou naštval a já tě třeba zmlatil....ale dost už keců....jdu hledat toho marca páč je uchyl takže ho musím chytit a někde svázat...jinak to prostě nejde...utíkal jsem a utíkal...do někoho jsem vzazil..nevím proč sem se zastavil...asi protože ta osoba byla tak krásná...a já sem v ní poznal pegy...z cukrárny..
Zaregistrovala, že to jsem já a sladce, tak jak to umí jenom ona (promiň, Bobi) se usmála.
,,Jé! Rayi, ahoj!" zvolala a úplně se jí rozzářily oči. Já z ní nemoh.. dostávala mě její krása (PROMIŇ, BOBI!!) a to, jak je na mě milá a hodná.
,,A-ahoj, P-Peggy!" vykoktal jsem ,,C-co tu d--děláš?"
Peggy se trochu začervenala sklopila oči a když se zase zvedla na mě, hned jí v očích pohrávaly ty hvězdičky... áách.
,,No, slyšela jsem, co se stalo Bobovi.." že ten Frank musí hned všechno vyžvanit! ,,A jdu ho navštívit. Koupila jsem mu čokoládu a přání brzkého uzdravení!" Teď jsem se na oplátku rozzářil já.
,,To se mu bude líbit! Pojď, zavedu tě k němu do pokoje, možná že spí, ale to nevadí, můžeš za ním přijít kdy chceš." řekl jsem a nastavil Peggy rámě jako správný džentlmen.
Šli sme po tý depresivní bílý chodbě a já koukal do jinejch pokojů. Ty vole, fakt by se mi tam nechtělo zůstat. I když je tam Bobík. Ale nebyla by tam Peggy. Na co to zas xakru myslím? No to je jedno, mám teď tak trošku bordel, v tom, co cítím. Prostě sme šli tou chodbou a najednou se odněkud vypotácel rozcuchanej Marco. Jak mě uviděl, začal zdrhat, ale to nebylo nic proti tomu, co to udělalo se mnou. Nadskočil sem jak chtěl se rozběhnout za ním. Je čas zabíjet, řek sem si. Tak 10 metrů sem Peggy táhl za sebou. Marco mířil k jídelně, Peggy křičela a pacoši vylézali z pokojů. Cestou sem sejmul primáře, který najednou vyletěl z kanclu se vzduchovkou a vřískal :,,Němci dou po nás", pak sem smetl dědka po operaci levýho kolena, co se vyplazil po čtyrech, schoval se pod pojízdné léhátko a řval: ,,K zemi, zemětřesení." Peggy nějak upadla, ale bylo mi to jedno, nemoh sem se zastavit, musel sem ho sejmout. Při běhu sem vzpomínal na dobu jak sme spolu chodili. Holky nosily mrqáče a tak mě asi proto dodneška nezajímaj (nějak jim to nemůžu zapomenout) a já s Marcem sme seděli na schodech. Já byl celej v růžovym a on se strašně pěkně usmíval. Byl to docela harmonický vztah, ale pak to nějak posral. Přišlo léto a holky začaly nosit minisukně (čímž mě odrazovaly ještě víc) a z Marca se stal lamač ŽENSKÝCH srdcí! Sebralo mě to, ale paxem začal hrát s klukama a potkal Bobíka. Jo! Bobík! Je třeba zabít Marca. Zastavil sem se, ztratil sem ho. Sakra, ta nemocnice je obrovská a já ho už snad nenajdu. Potíž byla taky v tom, že se ke mě zezadu blížili bílý pláště se svěrací kazajkou. Byl sem fakt dost v prdeli. Musel sem zdrhnout. Uhnul sem doprava a rozběhl se, za rohem se objevil ten primář. ,,Ha! Němec!" vypadlo z něho a namířil na mě. Blázinec nebo smrt? Další chodba, ale na jejím konci byla jenom jídelna, ale třeba v ní bude okno a podaří se mi utéct, myslel sem jak nikdy v životě. Zaběhl sem do tý chodby. Někde za mnou se vynořila Peggy celá omlácená (myslím, že to bylo někde u schodů, když mi vyklouzla, uups), ,,Rayi..." začala ale já zdrhal dál. A najdnou se mi nad hlavou rostříštil talíř. Marco! Stáli sme proti sobě jako muž proti... no... proti mě. Rozhod sem se zdrhat. Vlítl sem do tý jídelny a vyrušil pár babek od karet. Nerozhlížel sem se a skočil ven z toho okna.Při tom jak sem hučel dolů sem ještě stačil říct ,,Do prdele" a pak sem si zlomil nohu. Jenom první patro...

Rayův deníček 7

6. června 2007 v 19:22 Rayův deníček
Proč se mi vždycky stávaj takový hnusný trapasy, zrovna v těch nejlepších chvílích, jako byla zrovna tahle, když jsem měla moje Suzy svoji hlavu zakouslou v mým chrupu v Bobíkových růžových tangách?! Proč? Proč já?!!! No nevadí, poslouchej, co se stalo dál, deníčičku můj maličkej, ťuťíku můj roztomiloučkej růžovoučkej voňavoučkej chlupaťoučkej příjemňoučkej (ano,vracím se zpět do svých dětských let)- no...takže teda...do pokoje vtrhl Mikey, Frank a Gerard a to by nebyli oni, kdyby se nezačali přííííšerně, ale příšerně chlámat, popadali se za břicho (teda, Mikey ne, ten se ještě umí ovládat) a padali smíchy na kolena. Já myslel, že je snad zabiju!! Pustil sem hlavu Suzy, omluvně se kouknul na Boba, kterej byl celej rudej, přešel k těm třem pošukům, a já- já jsem začal na ně řvát(fakt sem se nerozbrečel deníku!!): "Vy pitomci jedni, copak nevíte, že se klepe?! To sem musíte jen tak vtrhnout?! že vám to není blbý!!" Frank se začal dusit (smíchy):,,A-haha-tobě-haha-to není-haha-blbý, že strkáš-haha-Bobovi hlavu-haha-do jeho-haha-růžovách tang-haha-??" já se tak naštval deníku!!! není to snad MOJE věc, kam strkám hlavu?!??!?!
Proč se pořád kluci pletou mezi mě a Bobíka,deníčku proč???;-(( jak já už bych s ním chtěl být konečně štastný... spát s ním v mé růžovoučké postýlce... papat s ním ráno z jednoho talířku, chodit s ním na dlouhé procházky za ruku a dělat s ním různé blbosti... a vědět že někde nevyskočí ti 3 pošuci... už se mi z toho chce zase brečet, Bobík se na mě nejspíš zlobí, že jsem nezamknul dveře a ti 3 kreténi se nám vedle v pokoji hnusně smějí....mám chut jim všem něco hnusného udělat.... a žít bez nich jen a jen s mým Bobíkem:) ... deníčku co mám dělat??? pomoz mi... opravdu už nefím co mám dělat, Bobíka už to asi taky pěkně štve, jak nám kluci "neschvalují" náš vztah, chudák je z toho co se stalo úplně zničený... a já nefím jak mu pomoct :-(

Ale deníčku, já už vím, jak mu pomůžu, já mu uvařím PUDING!!! Víč deníčku, on má puding moc rád a doufám, že na něj nemá alergii jako na čokoládu.....
Jo, deníčku, uvařím dobrej růžovej od doktora etkra a pak mu ho přinesu do pokojíšku a budu ho s ním krmit.... a tak jsem se dal do vaření deníčku...ale ja filuta jsem zapoměl koupit ten ružovej puding.. tak jsem rači šel do obchodu aby se mi bobinek muj zase nepoblinkal....ale ja si zapoměl zdělat ty svý uplý ružový tepláčky.....tak jsem začal utikat do toho obchodu páč jsem nechtěl aby mě někdo vyfotil víš co by to bylo za skandál že jo....a tak jsem vlítl do toho obchodu ale povalil jsem.....ty poskládaný konzervy...aaaa deníčku ono to strašně bolelo... :-(:-(...a tak jsem utekl vzal puding a letěl zpátky...ale ja sem zapoměl zaplatit a oni mě začali honit ....ja sem utikal co mi nožky stačili tak tak jsem to stihnul a potom jsem se mohl pustit do toho vaření... :-)
Deníčku, víš jak na zadní straně toho pudinku bývá návod? Mno, já to věděl taky, ale nějakým "omylem" se mi povedlo ten sáček vyhodit. Ale tak co, myslel jsem si, přece zvládnu ukuchtit pudink i bez sáčku.
Tak jsem si vzal trochu vody, kečup, ovesný vločky, banán, kakao a rybí prsty a začal jsem kuchtit. Deníčku, šlo mi to výborně, první jsem smíchal pudink, kakao a kečup v misce pořádně to prošlehal.
Moc mi to nešlo, tak jsem to naředil vodou a nalil do ozdobného poháru. Tam jsem to posypal vločkama a zapíchal do toho rybí prsty. Z banánu jsem vykrájel srdíčka a dal na to.
Tak a jsem hotovej, bobíkovi to bude určitě chutnat, jdu se mu pochlubit

Tak jsem deníčku,přišel celý natěšený k Bobíkovým dveřím.Jemně jsem zatukal třikrát po sobě,to bylo naše znamení.A jemně jsem řekl.."uu Bobíčku,tady tvůj žabí princ..".Řekl jsem to tím nejjemnějším hláskem,tak jak to mám Bobíček rád.Ale Bobík neotvíral..tak jsem otevřel opatrně a uviděl jak spinká,deníčku.Ležel tak krásně natáhlý přes celou postýlku,jednu nohu venku..ruka mu trčela z postele a pod hlavou,presneji u pusy mel velké oslintané kolečko.Uuu deníčku byl tak sexy..ach...uplne to mám pred ocima.Tak jsem mu ten puding polozil na stolecek a napsal vzkázek a položil ho k tomu.Až se probudí,bude určitě rád..ach jo se těším jak za mnou přijde a vlepí mi velkou pusniku a pak na mě s napapným bříškem hupsne,ale..asi ho zastavím,protžoe přece jenom nechci aby ten pudong skončil na mě,Bobík má totiž potíže s trávením.. šel jsem se divat na mojeho hrdinu medvídka půa a čekal jsem na toho mojeho bobanka.....čekal a čekal...a on furt nešel...tak jsem se na něj šel podívat...zaklepal jsem....nic....zkusil jsem otevřít..bylo zamčeno...bobíííkuuuuu...zlatíííčkooo....láááááško mojaaaa.....nic....klepal jsem tam minutu,,,...5 minut...10...15...30...nic....potom jsem začal bušit....slyšel jsem jak někdo dupe ke dveřím.....a potom na mě zařval..:ty podvodníku!!...chtěl jsi mě otrávit!!..tou ružovou břečkou!!!!!!
Vůbec nic jsem nechápal.
,,Nechutnalo ti?" zeptal jsem se zmateně mýho Bobíka, kterej už mírně brunátněl. Bob se ještě víc rozčílil. A to hodně, deníčku, úplně na mě křičel!
,,Vždyť jsem se z toho pozvracel! Proboha, co tě to napadá?! Chtěl si mě otrávit??!" křičel. Už jsem ty slzy neudržel, začal jsem tiše plakat. Samozřejmě, že jsem nechtěl Bobču otrávit, chtěl jsem mu jen udělat radost!
,,Já...Bobíku..promiň, já nevěděl, že jsem se svým kuchařským uměním TAK hrozně..myslel..myslel jsem, ž-že t-ti b-bude chut-chutnat.." koktal jsem. Jenže Bob se vůbec nezklidnil. Jenom řekl "vypadni" a práskl dveřma. Však ono ho to přejde..
Ježiš! Já nemoh za to, že je můj Bobík se sexy patkou na všechno alergickej! Já mu udělal takový pěkný růžový puding a on to považuje za nějakou otrávenou sračku. Deníčku, co já si bez Bobika počnu?! Tak to si oseru afro(i když už vlastně žádné nemám...)! Musím Bobíčka miláčka dostat zpět. ,,Uvařím další puding!'' zapřemýšlel jsem nahlas. Z Bobikova pokoje se ozvalo jen:,,Kurva! To neuděláš!'' a pak vzlykání a... blití?
a já začal panikařit....pokud neumím uvařit ani puding pro mojeho bobana ....tak to si mě potom nevezme páč už ted ví že sem naprosto neschopnej...a co teprve kdybysme měli děti...bóžebože jsem uplně nanicovatej...myslím že pujdu do cukrárny a koupím mu něco mňam....ovšem že bez čokolády...třeba něco jahodového..a potom mu to dam před dveře s ružovým vzkazem ....a on mě potom pozve dovnitř a budeme se krmit a deníčku...ja už se těšíííím :-)
Tak jsem svoje plány dneska odpoledne zrealizoval. A v cukrárně bylo hrozně lidí a hrozná fronta- to byl taky nápad, vybrat si tu nejpopulárnější, nejoblibenější, nejlepší, nejfrenkvetovanější a nejdražší cukrárnu v NJ. Fakt dobrej nápad Rayi, to ses zase pochlapil. Ještě že sem si s sebou vzal MPTrosku, tak sem se nenudil (a taky jsem ohlížel hezký holky, hehe. Ale Bobíkovi ani slovo, jasný?!). No a- zrovna mi hrálo Iron Maiden a já začal klepat nohou. No kdo si jí neklepe, že jo. Ale pak to zašlo dál- začal sem kývat hlavou. A to víš, deníčku, že když já kývám hlavou, tak to je fakt něco. Afro mi lítalo sem a tam. A já si pak začal i zpívat. Úplně jsem zapomněl na okolní svět.,´...
Nechal jsem se unést a začal hlavou mávat sem... a tam... a sem.... a zese tam..... jako dost husté křoví při hurikánu. Vedle mě se postavila postarší paní s dost velkým dortem. Já si jí všim, až když mě mlátila kabelkou po xichtě. V tu chvíli jsem si uvědomil, že už nejstojím a nepodupkávám, ale že už afrem vymetám všechny pavučiny v tý cukrárně. No a tý paní jsem svý háro vymáchal v tom dortu... Jediný štěstí bylo, že ten dort byl růžovoučkej.
Vydal jsem ze sebe jen ups pardon a zdrhal na hajzly.K mému velkému neštěstí jsem ale vletěl na dámské,čehož jsem si ale všiml až když jsem to schytal podpatkem mezi nohy.A to jsem prosím stál jenom u zrcadla a vytahoval ten dort.No to se mi zase něco povedlo,deníčku.
ale ty asi nevíš jak takový zákeřný nečekaný kopanec může bolet!!!...a ještě něco deničku...ja sem k tomu ještě zapištěl...a potom sem se svalil na zem a ležel jsem tam tak....noo nevim jak dlouho ale určitě dost dlouho....na zem sem se vyškrábal až když do mě začala kopat nějaká malynká holčička která se mě ptala jestli su taky paní... :-( A to mě nasralo! A to jakože kurva hodně! Já a paní?! Copak tak snad vypadám?! Hodil sem na tu malou holku hnusnej pohled, nějak se vyhrabal na nohy a hrdě sem odkáčel. Pche, prej paní! Jenže na zemi to bylo mokrý, já si toho nevšim, takže jsem uklouzl a spadl. Potupa. Prostě potupa. Mám toho dneska už fakt dost! Rychle koupim ten blbej dort a valim pryč za Bobčou. Aspoň někdo normální mi pak budu dělat společnost. Vrátil jsem se teda do fronty a pár lidí se zasmálo, když sem tam zase přišel a nějací důchodci se tam pohoršili. No neva... stali se mi i horší věci. Když jsem se konečně dostal na řadu (netrvalo to naštěstí moc dlouho, polovina lidí už radši vypadla, když mě viděla) stanul jsem před očima prodavačky. Deníčku, ta bylá nááádhernááá!!!! Dlouhý vlnitý vlasy jí splývaly až po ramena, uhrančivý zelený oči plný tajemna na mě koukaly, ta krásně tvarovaná pusa, ten nádhernej úsměv,..... deníčku... to bylo tak neskutečně nádherný stvoření! Nezmohl jsem se slova... koukal jsem na ni a ona koukala na mě.....
Byl to tak žhavý pohled z očí do očí až mě z toho začala svědit prdel!!!Chtěl jsem po ní hodit takovej nějakej žhavej pohled,ale ona...
"Tak sakra ty smradlavý stvoření co to bude?"Pche,že prý smradlavý stvoření..si dělá kozy ne? sem se na nu zamračil...ale tak jak sem se na nikoho ještě nikdy nezamračil...takový vražedný pohled...řekl sem že cu dort...nějakej..do oka mi hned padl takovej ve tvaru medvídka půa..tak jsem ho vzal a šel domů..chctěl jsem se na tu krásu ještě pořadně podivat ...sedl sem si na lavičku...a deničku....u toho dortiku byl papirek a na tom papirku bylo napsaný mobilní číslo!!!! :-0
teda deníčku... ne že by mě ro nelákalo ale... já mam přece jenom svýho Bobíka. Pro jistotu sem si ale ten papírek strčil do vlasů abych ho neztratil. (OK kecam do svejch růžovoučkejch tepláčků) A utíkal za Bobíkem. Ten dortík se tak nebezpečně natřásal že sem se bál že mi spadne. Nespadl. Chytl sem ho! Sem to ale šikulka, co deníčku? :-D
Deniček:.........
Když jsem přišel domů, nikde jsem Bobču neviděl, asi si šel zaběhat do parku, tak jsem prozatím dort odložil do ledničky, vytáhl si ten papírek s tel. číslem a zamyšleně na něj koukal. Ta holka byla fakt nádherná a myslim, že já jsem se jí líbil taky. Hrozně moc jsem jí chtěl zavolat, ale nemohl jsem zradit Bobču...................*uvažuje*............................ MÁM TO! Jsem to ale hlava! Vždyť s tou mařenou můžem být jen kamarádi, neee? Takovou krásnou kamarádku nemá jen tak každej chlap! Ale... ještě sem nebyl úplně odhodlanej, vzít mobil do ruky a vytočit její číslo. Bude to muset počkat. Ale.. co když se na můj telefonát těší?? Deníku, tohle přemýšlení mě fakt zmáhá.... rozhodl jsem se deniku!!..zavolám jí..sice mam bobču rad ale když bude trošku žarlit...to neuškodí..on taky seděl na klíně franka..i když ja ji chci jenom jako kamaradku..ale dost už zbytečných řečí...volám!!!!!
Deníčku,tak sem to zase posral.vytočil sem to číslo a ozval se její hlas."dobrý den,tady cukrárna "Sweet dream".U telefonu Peggy Sylverová.Jak vám mohu pomoci?"Ozvalo se z telefonu...aha tak to nebylo číslo na mobil...to mě ale neodradilo..."eeeeh ahoj Peggy...jak se máš?Tady Ray Toro,dala's mi svoje číslo k tomu dortu,pamatuješ?eeeehh nechceš v Sobotu někam zajít?"vykoktal sem,přece jenom v seznamování se ženami nejsem moc sběhlý...Ale její odpověď mě velice překvapila."Co to kecáš ty blbče?To je číslo na cukrárnu,kdybys třeba chtěl něco reklamovat nebo tak,dává se tam pokaždý,ty pako!"A položila...tak to sem nečekal.No super,zase sem se ztrapnil...teď už tam nemůžu nikdy zajít...
deníčku...musím se ti s něčím svěřit..mě když se stane nějaký trapas mám s toho depku...a vždycky když mám depku tak se zavřu do pkojíčku a hraju si s barbí kenem a plyšákama..nevím proč ale vždycky mě to uklidní...takže jsem si zalezl do pokojíčku a začal si hrát...a my sme si s baarbí hráli na superstar...a ja jak sem zpíval
sexyback od justina...(toho miluju deníčku doufám že se s ním někdy setkám...osobně..ale bobik...ten je dycinky na 1. místě)...a jak sem dělal že ken a barbí sou porotci...tak někdo zaklepal na okno...někdo kdo se tam svíjel v křečích...někdo kdo měl uplnej záchvat smíchu...byla to ona
Ta mařka si zjistila kde bydlím a teď mě šmírůje (sviňa jedna úchylná). Já otevřel okno a začal jsem jí před xichtem mávat kenem a řvat jestli je normální, bo co. Že se takhle nestydí mě šmírovat...(i když... kolikrát já ve sprše šmíroval Bobika...) Ona chytla upe mega výtlem a poprskala mi to krásné růžové tričko, co jsem dostal od Bobíška miláška spolu s mým růžovým autíčkem... kabrioletem na dálkové ovládání. ,,Co ti jako hrabe?'' zeptal jsem se. Pořád mi nedocházelo, proč se tak tlemí (že by kvůli mému zpěvu? No nevím...) Náhle velká rána! A mařa nikde... Pak jsem se podíval pořádně a ona se v křeči válela v MÝCH růžových růžičkách pod oknem. ale tohle bylo už opravdu moc......zařval jsem: TY KRÁVO JEDNA ŠKAREDÁ!!!...ty růže!!!!......ty růže...moje...m-m-..moje růžičky..čuměl jsem na ňu jak tele...ale deníčku...začal jsem se trošku stydeět...za prvé mi už došlu kvůli čemu se chlámala..(asi kvůli tomu plakátu malé mořské víly na stěně) a za druhý...byl jsem sprostej...a to není můj styl...mé moto je..kdo si hraje ten nezlobí...takže sem šel ven..podívat se na ty růže...uplně rudej...byla tam asi čekala na mě....mírnej ůsměv na tváři...a potom řekla: krásně zpíváš a zase se začala tlemit..a já nic nepochopil ;-((
Ale ona deníku.. ona byla docela pěkná, když se smála, hezky tak na mě cenila ten svůj běloskvoucí chrup, a měla ďolíčky ve tvářích, no... hezkej pohled na ní byl. Chvíli jsem ji pozoroval a když její smích utichl, zeptal jsem se: "A co tu vůbec děláš?" a ona se začala zase smát. Proboha, to snad není možný, umí vůbec něco jinýho?!
,,No.. tak jsem si říkala, že bych se ti mohla omluvit, jak jsem na tebe byla v tom telefonu tak hnusná...ehm... očividně jsem s-se t-ti z-zal-líbila" roztomile koktala "a tys mi proto zavolal a já pak byla tak hnusná..." vypadala, že se cítí fakt provinile. A já se taky cítil provinile, tak jsem se jí taky omluvil, zato jak jsem na ni teď křičel a pak.. jo, pak jsme se začali smát. Nabídl jsem jí, že bysme mohli vyrazit na takovej "omluvnej" pohár do cukrárny (radši do jiné, než ona pracuje) a ona souhlasila. Byla tak milá!
No řek sme si, že bysme mohli vyrazit, ale jí se něco nezdálo na mejch řůžovejch zvonech z éry hippies. Sou to mý nejoblíbenější, těžko se opuštěja navíc v nich vypadám úplně sladce. Ale na druhou stranu sem s ní chtěl nakam razit. S těžkym srdcem sem se vrátil do pokoje, řekm barbínce, že se omlouvaám,ale ten duet si hodíme někdy jindy, políbil kena a se slzama v očích si vysvlekl ty kalhoty. Musel sem si vzít ty strašné džíny. Proboha tak nudně modré, ale ona mi za to stojí. Stojí? co to kecám? Ne dobré ještě nestojí. Přece nejsem na holky :-[ No vyšli sme. Je fakt milá a dobře se mi s ní povídalo. Zašli sme do cukrárny na jiný konec města. Tam sem měl jistotu, že nebudou hrát Iron Maiden, protože se tam občas uklidím poslechnout si Britney. Hraje tam celý den. A je to tam vymalové na mou nej barvu. Nevím, jestli sem ti to už deníčku říkal, ale je to růžová. Taxme tam tak seděli a kecali a já sem ji najednou začal v duchu svlíkat. To sem ale blbeček! Musela to poznat, protože začala pohazovat vlasama a usmívat a ... a mrkat a tak. Bobča, bobča, bobča... říkal sem si a snažil se na svou jedinou lásku myslet. Bobča, bobča... A pak najednou přišla obsluha.
,,Copak to bude?" zeptal se číšník v sexy růžové uniformě. Bobča, bobča...
,,Bobča!" sem to ale idiot. Deníčku, kopni mě. Ale díky tomu, že sem taky strašně chytrej sem zachoval klidnej výraz a řekl, že je to druh kafe. Myslím, že mi to moc nevěřil. Zamračil se na mě a odešel. Proč mě nemá rád? Následek toho trapasu na mě dolehl až pak, uvědomil sem si, že takový kafe asi fakt nebude a úplně sem zrudl.
,,Ty seš tak sladkej, když se červenáš" řekla a nějak se přisunula blíž. Bobča... Vykouzlil sem dost divněj úcul.Bobča... Proč mi na něj nějak nejde myslet? Bob...ča... To už fakt nejde. Bo... Proboha! Ona mě líbá! Líbá mě HOLKA!!! B... Zazvonil takový ten zvoneček nad dveřmami. B... Sakra! BOBČA!

Rayův deníček 6

6. června 2007 v 19:10 Rayův deníček
Deníčku můj růžovoučkej, navoněnej, zažívám nejkrásnější dníky mojeho růžovoučkého života. Jsem zalásínkovanej do Bobíčka a on do mně. Vím to, že mě taky moc lawínkuje. Protože, když jsem se dneska vracel do mojeho pokojíčku našel jsem pode dveřmi milostný dopísek.
A ne jen tak ledajakej, krásnej růžovoučkej a navoněnej. Deníčku, však ty víš, že si na tokový růžový drobnůstky z lásky potrpím. A Bob to teda ví taky....
Počkej, já ti ten dopísek přečtu...
chtěl jsem si lehnout na moji ružovou postylenku..tam je to přeci jenom nejpohodlnější...ale na chodbě procházel gerard tak sem mu rychle zabouchl dveře a rozběhl se k posteli..ale deníčku ja sem upadnul...na hlavičku o muj stoleček....začal jsem strašně nadávat..po chvíli jsem vyšel na chodbu a potkal franka....začal se mi strašně tlemit... :-(a já nevěděl proč
milý deníčku,dnes byl hrozný den.Všechno začalo tím že když sem zrovna papal obídek s Bobíkem Mikey koukal na telku a Frank pil v kuchyni kafe a přiběhl gerard celej rozesmátej.Oznámil nám že za týden máme další koncert to by samo o sobě nebylo tak strašný,ale kluci se shodli na tom že na sobě MUSÍME mít všichni ty ošklivý černý hadry,který Gerard navrh a řiká jim kostýmy.Je to hrůza všechno je to celý černý a já nesmím mít ani kousíček růžovej a oba víme deníčku co to pro mě znamená.
A víš co je dníčku,nejhorší?
Nevíš?
tak já ti to řeknu.Nejhorší je to že můj milovaný Bobíček se mě nezastal,dokonce s nima souhlasí!
Když sem řekl že nechci vypadat jako pohřebák,řekl mi
"Sakra rayíku,přece nemůžeš všude chodit v tý pitomý růžový"
.Chápeš to deníčku?! Proč bych nemohl,doteť mu to nevadilo a dokonce řekl "pitomý" já nevím jak si to může dovolit,když ví co pro mě ta barva znamená...Nasmrt uražený jsem se slzami v očích utekl do svého pokoje a čekal že se mi Bobík přijde omluvit,ale nepřišel.Plakal jsem pak docela nahlas,ale stejně nepřišl....Asi ještě chvilku počkám,ale nevím co budu dělat jestli vážně nepřijde...
Tak ještě pořád nepřišel. Možná bych za ním mohl přijít já. Jenže... já za ním chodím POŘÁD! A to mě už nebaví, já se nebudu pořád nikomu vnucovat, ne ne ne!!! Tak jak tu tak na té posteli sedím a fňukám, tak mě napadá, že bych ti mohl přečíst ten dopis, že jo. Tak teda poslouchej a nesměj se, já vim, že takovýhle růžový roztomilý úchylárny nemáš rád (a tím pádem nemáš rád ani sám sebe, viď?), ale já ti to fakt musim přečíst:
Takže ten dopis zní:

I love you, Ray.

To je milýýýý. Já ho tak milujuuu, deníčku.
Ale proč tu ještě pořád není? Kde je? To se mi vůbec nepříjde omluvit, nebo co? Bobííku..??
Tak fajn, jdu do kuchyně, mám hlad.

Deníčku. Bože, božíínku. Víš co sem našel v tej kuchyni? Bobíka, jak sedí Frankovi na klíně... :-( Nééé. Nééé. Otočil jsem se a okmžitě upaloval ven z domu. Otočil jsem se, jestli za mnou Bobík poběží. Dokonce jse se zastavil a čučel na barák, čekal jsem jestli teda výjde ven a poběží za mnou. Nic. Vůůbec mu na mě nezáálěžííí :-( *Mokré skvrny od slz*
Tak a jdu. Naštval jsem se. Du pryč. Už mě tu neuvidí. Konec.
Vyrazil jsem naštvaně do města. Kam půjdu? Už vím, půjdu do svého oblíbeného baru a opiju se. Dám si své oblébené pitííčko (Sangrie) a opiju se. Jo. Ááá už jsem tu. Paradise. Miluju ten bařííček... :-))
a tak jsem pil a pil a pil....postupující dobou jsem se cítil líp ale deníčku...musim se ti svěřit...jak jsem se opil ....stoupl jsem na stůl a začal tančit..hrala tam jedna krásnoučká písnička..a ja se neudržel..furt tam bylo slyšet jakysi..novamba či co..a ostatní mě začali povzbuzovat a jak sem byl opilej tak sem se tam začal svlíkat...deníčku uplně...i to ružový spodní prádlo sem na sobě neměl....a víš co je nejhorší??...že sem se tohle dozvěděl z novin :-(
Je to hrůza jsem úplně v šoku!Neovažuju se vylézt z pokoje,protože se bojim co by mi udělali kluci a hlavně co Bobík? Teď už mě určitě nechce.*plaky,plaky* když sem se podíval do zrcadla všiml jsem si že mam na tý holý hlavně tuškou na oči nakreslenýho smajlíka....můj bože ted Bobík poznal co jsem zač a nebude žádné usmiřování.Co si jenom bez něj počnu?Zrovna když sem plakal a držel za ručku svého plyšového medvídka otevřely se dveře.Byl tam Bobík...
lekl jsem se ho takže sem zapištěl ..on na mě jenom vyvalil ty svoje kukadla a ja nevěděl co říct a on taky nevěděl tak sme tam na sebe tak čuměli a deníčku..on se mě zeptal proč sem to udělal....ale potom sem si uvědomil..že za to všechno může on!!!!!...tak jsem se na něho zamračil...hodil jsem po něm mojeho ružovýho medvídka a řekl mu to že sem ho viděl s frankem..... :-(:-( :9:
Milý deníčku,jsem teď hrozně nešťastný a pláču pro svého medvídka.
Hned ti povím proč.
Jkmile jsem Bobíkovi řekl že sem ho viděl s Frankem,vykulil oči a začal něco koktat o tom že mi to vysvětlí.
Musíš pochopit deníčku,jak hrozně moc jsem byl naštvaný a děsně sem zuřil!Jakmile Bobík ze sebe začal soukat něco o nějakym džusu a pádu a Frankovi hrozně sem se naštval a vzal první věc,kterou sem měl po ruce a hodil ji po něm.
špatná zpráva je sem se trefil,špatnější že ta věc byl budík.Ten budík je docela velký, težký a má ostré hrany.
Muselo to hodně bolet protože sem se trefil do hlavy.Bobík se zapotácel chytil za hlavu a vykřkl jenže já místo omluvy začal řvát ať vypadne že nic nechi slyšet.Ublíženě se na mě podíval vzal ze země medvídka a přitisk si ho na srdce a odešel.
Deníčku je mi hrozně.Můj milovaný medvídek Emílek je pryč má ho Bobík se kterým nemluvím.Co jen budu dělat?jak bez Emílečka usnu?Musím získat svého medvídka zpět!!!!
Řekl jsem si, že teď nechám méďu chvíli odležet, protože....p-protože....Deníčku, s Bobčou to je vážné!! Jak jsem ho trefil tím budíkem do hlavy, tak zjistili (neptejte se kdo :D) že má otřes mozku...no a...no---B-Bobík... on musel do nemocnice, deníčku!!! To je hrozný, to je špatný... to je moc špatný! Už jen proto, že te´d jsou na mě všichni naštvaní, že sem zranil takový skvělýho bubeníka, jakým byl Bob. A když říkám všichni, tak všichni!...A ještě horší je, že Bobča si vzal MÝHO medvídka s sebou do té nemocnice.. a já teď nemám jedinou šanci ho dostat zpátky. Jít za Bobem, to je blbý, kdž sme se teď pohádali.. Ale..no, možná bych za ním mohl do té nemocnice zajít, aspoň bychom se třeba usmířili a já bych měl zpátky svýho méďu Emílka. Jo, asi..asi Bobču půjdu navštívit.
Hele deníčku,mám plán..asi zajdu za Bobem na návštěvu oknem v noci a když bude spinkat vezmu mu toho Emílka.Protože vidět se s ním,asi bych na něho musel skočit,jenže když má ten otřes mozku..ach jo..tak to budu muset udělat potají.Takže jsem,deníčku,vyčkal asi do 9 hodiny večer a pak vyšel směrem nemocnice.Bobík byl ve druhém patře a k mému štěstí vedla nějaká trubka na jeho balkon.Tak jsem začal šplhat a vylezl na balkon.Z okna jsem videl ležícího Bobíka se slinou u pusy.Ach to byl pohled deníčku..bylo mi ho tak líto.Já debil jsem ho zranil!To je..to je otřesný..Ale Emílek je Emílek!Snazil jsem se otevřít dveře balkonu,ale byli zamklé,ale Bobík měl pootevřené okýnko,takže jsem tou dírou začal strkat ruku abych ho víc otevřel a mohl vlézt dovnitř.už,už jsem tam měl obě ruce i jednu nohu,když okýnko se nějak zaseklo.Já tam zůstal viset a nemohl se hýbat.Deníčku trapas ještě k tomu!!Do pokoje vešla sstřička zkontrolovat Bobíka a dát mu na stůl vodu a pak mě uviděla a omdlela.Bože zabil jsem ji deníčku!!!!!
Pokoušel jsem se z toho pitomýho okna nějak dostat, ale nešlo to. A víš co? Já jsem dělal děsně velkej rámus, a já... já jsem vzbudil Bobíka. Zaklel jsem. Horí už to být nemohlo.
,,Rayi..?" zašeptal téměř neslyšně Bob.
Deníku, já byl úplně v prdeli! Nikdo mi nemohl pomoct!!! Setřička omdlela, Bob musel ležet a... a já byl zaseklej v okně ve 2.patře nemocnice. Co mám kurva dělat?!?? Tohle je hrozná situace.. z ní není cesta ven.. já tu zůstanu viset, dokud...dokud neodpadnu...
Deníčku, toto byla taková ošemetná situace....Bobík však zazvonil na sestřičku takovým tím zvonečkem, a sestřička přiběhla. A v tom jsem uslyšel takový strašný jekot, že jsem se lekl, nadskočil a jak jsem nadskočil tak se okno uvolnilo a já sem padal dolů....a probral jsem se až v nemocnici.
Rozhlídl jsem se zmateně kolem. Ležel jsem sám na nemocničním lůžku, hlavu sem měl obmotanou, nohu obmotanou a byl sem napojenej na takový ty hadičky. A...a u mě seděl Bobík. Byl jsem TAk rád, že je tady se mnou! V očích měl pohled toho největšího smutku... Chtěl jsem mu něco říct ale nešlo to. Byl jsem tak slabý. Ale..chtěl jsem vědět tolik věcí- co se stalo? jak jsem se sem dostal? co mi je? kdy mě pustí?? Byl jsem tak zmatený, byl jsem na dně...A Bobča mi nic neřekl...jen..jen vytáhl odněkad mýho Emílka, položil ho vedle mé hlavy, on sám vstal, políbil mě na tvář, a já usnul...
deníčku....probudil jsem se v noci ..byly asi 3 hodiny ráno....všude byla tma a já sem se strašně bál tak jsem zavřel očka stiskl medvídka a snažil se usnout...ale nešlo to...furt jak kdyby mě někdo pozoroval a tak sem se opatrně ohlídl...a já tam viděl bobika!!!!!.......u dveří!!..lekl jsem se a on zase zmizel...deníčku s tou mojou hlavičkou to není dobrý už mi hrabe ....fakt hrozna noc,porad sem se probouzel,prevaloval, nemohl sem usnout a este k tomu mi spadl muj Emilek na zem..no a jak sem se pro nej natahoval,tak sem spadl z postele...to by este nebylo to nejhorsi,ale nejak se mi zamotala hadicka,na kterou sem byl napojenej a zacalo se mi strasne blbe dejchat.Tak sem rychle sahnul na tu vec,jak se tim volaj sestricky...jezisi ja omdlivam,neeee!
Už jsem se probudil jsem na posteli ovázaný,zahadičkovaný a tááák moc nešťastný.to bys nevěřil co ty vražedné sestřičky udělaly!Málem jsem znova omdlel když sem to slyšel!Ony...ony...ony milý deníčku,VYHODILI EMÍLKA DO POPELNICE!!!!!!!!!Prý tu nemá co dělt,prý je můj drahý Emíleček,prolezlý bacili a když kvůli němu padají pacienti z postele patří do popelnice!Fúrie jedny!Pláču už 5 hodin v kuse posmrkal jsem 45 balíčků kapesníčku ale nemůžu se utišit.Ale je tu i jedna dobrá věc,deníčku je tu se mnou můj Bobíček,který jakmile tu hroznou zprávu slyšel běžel ke mě,teď mě utěšuju,utírá mi slzičky a nosánek.Když mi ty krvelačné bestie(sestřičky) říkali o emílkovi držel mě za ruku.A když sem se ho mezi vzlyka ptal jestli se nezlobí kvůli tomu budíku,řekl mi že si ještě promluvíme až se vypořádám s tím že Emílek odešel.Musíme si promluvit i o něm a tomu co se stalo mezi ním a Frankem,jen co se trochu zpamatuju.Nejspíš zítra...
Tak jsem se pořád asi nevzpamatoval.Pořád mě bolí hlavička a motá se mi.Bobík je u mě ve dne v noci a pozoruje mě když spím.Vím to,vidím to v mozku.Je ke mě taaak hodný deníčku..strašně.A nezlobí se kvůli tomu budíku.Bobík říkal že pý ho vyhodil aby mu nepiřpomínal tu velkou bouli na hlavě.A deníčku představ si,že dneska přišli sestřičky a řekli že budu moct jít už domů,ale musím mi změřit ještě teplotu.TAkže jsem vyfasovla teploměr.Ale na tom by nic nebylo,kdybych ten teploměr neměl zastrčený v zadečku.Normálně ho tam ta hnusná sestřička zabodla.Až mi vytrskly slzyčky a Bobíkovi taky.Držel mě za ručičku celou dobu.Po nějaké chvíli mi ho vyndali a sestřička řekla že je to ok,takže můžu domů.TAk jsem si sbalil svých 5 švestek a šel ruku v ruce s Bobíkem z nemocnice.Akorát mi dělali problém schody,na kterých jsem 3xzakopl deníčku,ale co už..hlavně že jsem zdravý a s Bobíkem.Tak je to správně.
Hned jak jsme přišli domů Bob se na mě surově vrhl. Strhl mě na mou růžovou postýlku , ani jsem nestačil pozdravit plyšáčky(snad mi to Klálíček Mišáček, rulička, jogurtíček, mišpulilínek a Bugs Bunnyček odpustí) a už bylo mé ružové kytičkované tričko na zemi. Bobíkovi padala patka do očí. Bože, byl tak sexy!!! rozepl jsem mu poklopec a spatřil jeho růžová tanga s pusinkou. "Bobíku ty divochu!!!" "Raýčku ty můj králíčku" Bobíkovi chlupaté ručičky které mě již tolikrát vzrušili pomalu sjížděli k mému poklopci. Deníčku jak rychle on ho rozepnul!!! šikulka můj je to... "Počkej počkej ty můj bejčku mám tu překvapeníčko." slastně jsem mu zabručel do ouška a sáhl pod postýlku. snažil jsem se nahmatat svá oblíbená růžová chlupatá pouta kterou jsem si schovával pro tuto příležitost. Ale místo toho jsem na boba zamával svou kamarádkou barbínkou Suzy. Bobík koukal jako kdyby spadl z višničky (z té vysoké co máme na zahradě deníčku) ale pak se šibalsky usmál, což mě ještě více rozpálilo. Vzal mi Suzinku z ručky, strčil si jí ze předu za tanga a řekl "hledej šmudlo"....a tak jsem hledal deníčku. moc dlouho jsem hledat nemusel. zrovna když jsem suzinku rtíkama našel uslyšel jsem hlasy. "je zamčeno?" zeptal se Bobča. "to víš že jo ty můj lyšáku" řekl jsem to i když jsem si nebyl moc jistý deníčku a to byla ta chyba. v tu chvíly do pokoje vtrhli kluci kteří se právě dozvěděli že už jsem zpátky. "a jejda!" zvolal bobík.

Rayův deníček 5

6. června 2007 v 19:06 Rayův deníček
Deníčku, já tam stál jen ve svém sexy růžové pižámku a já viděl že i jeho kamarád není v klidu. Přišel ke mě uplně blizouško a povídá:
"Je dobrá?"
"Co?" Co? Cože?
"Ta pasta", povídá. Podíval se mi na pusu.
"Ale joo.. je docela..", vykoktal jsem.
"Můžu ochutnat?" Vypadal tak rajcovně..
"Jasně." Podal jsem mu tubičku.
Prohlídl si tubičku a pak jí hodil za sebe a vrhl se na mě a líbal mě a líbal... ááách, deníšku.. áách...
Pak se na mě podíval a řiká: "Ale jo, je docela dobrá." Otočil se a odešel. Přitom tak krásně kroutil prdelkou, že jsem zadržel dech. Zůstal jsem tam stát jako opařený..
pak jsem se nad sebou zamylel.....rayi, ty už jseš naprostá buzna...kam se vypařil kanec a kazišuk Ray Toro?? No ale to s Bobem se ti přece líbilo....Bože musím si rozmyslet co chci. Na jedný straně hromady fanynek co by všechny stály jenom o mě....na druhou stranu sexy Bobík v sexy kalhotách vrtící prdelkou....co teď?? Celou dobu jsem myslel na Boba ale...holky....Bob.....
Ach deníčku. Dáme hlavinky dohromady. Kdo všechno ví o mě a o Bobíkovi? Možná něco tuší kluci z kapely....víš, deníčku já se nebojím dát své city najevo (ímou4evr), a tak kluci určitě poznali že jsem zamilován.třeba jim došlo že do Bobíka! ach deníčku...já vážně nevím. Jde mi totiž o to, že kdybych držel náš vztah v tajnosti, zbytek světa by ve mě dál mohl mít kance Tora..a já bych mohl mít Bobíkovu rajc vrtící se prdelku...
Sakra jsem na takovém rozcestí,ale nejsme v tom sám,přece Bobík je taky teplej.Takže klid.A mám mě rád.A já se za to nestydím!Náhodou Bobík v sexy růžových trenkách s kroutící prdelkou je někdy mnohokrát lepší než nějaká fanynka.Jo je.Stokrát!Deníčku..ale sem strasne nejistý,jeslti je to to správné..co mám dělat?
Už v tom mám zas trochu jasno. Dnes se mnnou totiž chtěla jít na oběd nějaká fanynka. Taková blondýnka to byla. Jsem to odmítl, protož mě to přišlo, jako bych podváděl Boba. Já vím, zní to šíleně, ale prostě jsem to tak cítil. Já vim, že se mnou ta holka chtěla jít jenom na oběd, ale kdo ví, co by bylo dál, že jo. Strašně teď po Bobčovi a po jeho prdelce a po jeho celým těle toužim. Jo a víte co- dokonce jsem se dneska na něho usmál a on na mě. Ale byl takovej rozespalej, tak asi nevěděl, na koho se to vůbec usmívá. A Gerard mi dneska udělal další kafe- je hodnej, ale chci Bobíka sakra už!!!
takže je to jasný. Bobík. moje osudová láska. jak jsem mohl vůbec pomyslet na někoho jiného? jasný, Gerard je sexy, ale s Bobíkem sme si toho spolu moc prožili. dnes se na mě v kuchyni zase usmál a udělal mi kafe. bylo moc dobré. deníčku, já ho miluji. Deníčku, já budu muset vymyslet něco, abych se s ním dal zase znovu dohromady, bojím se, že když budu dlouho čekat, zase to pokazím.
Dnes večer za ním půjdu a všecko, všecičko mu na rovinu řeknu
Tak a mám v tom fakt jasno..Bob,Bob,Bob jedině Bobík..je nejlepší,nejkrásnější a nejuzasnejsi..miluju ho deníčku,vážně!A jsem tak stastný..akorát mě hlodá to,jestli tím neublížím Gerardovi,přece jenom ho mám svým způsobem taky rád,ale Bobík je Bobík..
Tak když už sem si řekl když Bobík tak Bobík...šel sem zase za ním deníčku. Otevřel jsem dveře a...tomu bys nevěřil deníčku co sem uviděl! Na posteli zády ke mě ležel Bobík jenom tak jak ho pánbůh stvořil (deníčku..on má tu prdelku snad hezčí než Gerard!), pomalu se začal otáčet a v tom jsem si všimnul že v ruce drží moje falešný afro...svůdně se na mě podíval a nasadil si ho na hlavu tak, že mu z pod toho afra šla vidět jenom ta jeho sexy patka..ani nevíš deníčku co to se mnou udělalo...bylo to snad ještě lepší než tenkrát v té kabince a nebo v koupelně....nevěděl jsem co mám dělat...chvíli jsem tam jenom tak stál a pak jsem zazmatkoval a utekl do pokoje...sotva jsem zabouchnul dveře tak jsem toho litoval... vždyť to mohlo být s Bobínkem tak krásný..a já utek!!! Vtom ale někdo zaklepal na dveře..

Otevřel jsem je. Byl to Bob- a i když sem to tušil, začala ve mě vřít za vzrušenost :D. Bobík držel moje afro. Deníčku, my sme na sebe jen tak koukali a pak Bobča odvrátil zrak a to afro mi podal. Opatrně jsem si ho vzal a dával sem si záležet, abych se Boba dotkl rukou. Podařilo se! Bob nehorázně zčervenal a já taky. Byla to trapná, ale přitom tak úžasná chvíle!
,,R-Ray.." vykoktal Bob pořád červenej a pořád měl odvrácený oči. Byl jsem hrozně nervozní- vůbec sem nevěděl, co teď bude, ale zkusil jsem to:
,,Bobe, já tě hrozně miluju a chci tě zpátky." já to dokázal!! řekl jsem to!!! Ale pořád mě desila představa, co bude dál...Bob se na mě koukl a řekl:
Bob mi řekl: "rayi, mlč, já to přece dávno vím" a zatlačil mě do pokoje (on byl totiž pořád nahatej :-))) . Pak mi dal pusu takovou hezkou, malou pusinku. A pak ještě jednu a další a další, jakoby ani nechtěl přestat (deníčku, já jsem si jistej, že nechtěl). Potom mě rovnou povalil na postel a líbal a líbal a.......ach, to bylo tak krásný
Vzbudil jsem se ráno a byl jsem sám.Dočista sám.Dezorientovaně jsme se koukal,ale nikde jsme Boba neviděl.Opravdu jsem si Deníčku myslel,že to byl jenom sen.Ale on nebyl!!Hned jak sem mšel po chodbě a stál tam on-mého srdce šampiön- a mrkl na mě,věděl jsem,že to sen nebyl!Byla to krásná a pravdivá realita.Zrychli se mi dech,moje srdce začalo tlouct jako ssplašené a já rudl rudl a rdul.Bože,přestaň,musel jsme se okřiknout a udělal jsme prá kroků k Bobovi.
"Bylo to krásné.Včera.Nejhezčí noc mého života."řekl tiše a afektovaně hodil hlavou,aby si dal patku z očí.
"Já...Myslel jsme,že to je sen."odpověděl jsem se zatajeným dechem a vychutnával jeho přítomnost.
"Nebyl..A pokud ano,tak žijeme ve snu."usmál se a cvrnkl mě do nosu.Řeknu ti Deníčku,že od té doby jsem si obličej neumil,abych na sobě měl aspoň náznak doteku jeho překrásné ruky. Ale něco se přece jen stát muselo.. něco muselo pokazit mé štěstí s Bobikem.. Gee je od rána nějaký divný, asi smutný.. deníčku mysliš že nás včera slyšel nebo viděl? Myslíš, že žárlí? To snad ne!! To už bych nechtěl zažít, mám Gerarda rád, ale Bobík.. Ach Bobíku můj, miluji tě.. a kdybys deníčku veděl jak krásně líbá!! A jak pohazuje patkou.. oo on je tak dokonalý!!
Gerard má Franka, je to jasný, včera jsem je viděl ve sprše, takže určitě nežárlí. Teda doufám- nechtěl bych mu zlomit srdce. A Bobčovi už vůbec ne!! My jsme s Bobíkem tak-TAK krásnej pár! Vodíme se za ruce na veřejnosti a deníčku představ si, to budeš koukat- já už se nepřevlíkám za ženskou! Už nenosim ani klobouk, ani šaty! A teď už všichni ví, že Bob Bryar chodí s kazišukem Rayem Torem. Je toho plnej net, plnej bulvár, všichni to ví. Ale nám to je s Bobíkem jedno- hlavně že jsme šťastní! A dneska spolu deme na večeři. Bob mě pozval do jedné luxus, opravduu luxus francouzké restaurace! Ach, Bobča je můj princ na bílém koni! Jen doufám, že se to nijak nesemele.. )
-------------------------
Milý deníčku,
tak jsme teda byli v tý restauraci a bylo to nádherné Bobík měl jako já skvělou náladu a vypadal jako vždy nádherně.Možná by bylo lepší kdybych si neobědnával ty šneky,protože sem je neuměl jíst a ani mi nechutnaly,ale Bobík řekl že to nevadí když je nesním tak sem si dal ještě palačinky s marmeládkou *mňam* Všechno bylo nádherné ale najednou mi zazvonil mobil byla to maminka... a deníčku...moje maminka se mě ptala na bobika..nadavala že mě jenom využívá a at to s ním skončím..že nemůže vyjít ani na ulici protože se jí všichni pošklebují a nadávají jí že se její syn tahá s buznou..a ja sem se rozbrečel a začal řvát..že ho miluju a nikdy ho neopustím...zavěsil jsem a rozhlédl jsem se...všichni se dívali jenom na nás dva
můžu ti teda říct, ty můj růžovoučkej milej roztomilej deníčku, že to byla krapet ošemetná situace. hrozně jsem zčervenal a Bob taky. Rozhlídl jsem se nejistě kolem po lidech. Většina měla pobavený obličeje a ten zbytek udivený a káravý pohledy, že si dovolim tady křičet o mých pocitech, na celý kolo (btW- ten zbytek, to byli nějací důchodci se svraštělým ksichtem a komunistických šatech). Deníčku, ani si neumíš představit, jak mi bylo v tu chvíli trapně. Bob se na mě ani na okolí ani nepodíval svýma krásnýma očima a nimral se vidličkou v talíři. Já to říkal, že se zase něco semele!! To bych nebyl já, aby se mi nic nestalo, když si chci udělat pěknej večer s mým boubelatým princem (boubelatej princ- to je přezdívka Bobíka, dal jsem mu ji dneska ráno ;) ). Ještě chvíli jsem nic neříkal a jen koukal na nějakej obraz a po chvilce už mi nikdo nevěnoval pozornost a všichni se zase věnovali sobě. TO byla ta pravá chvíle promluvit:
,,Promiň, Bobčo..." špitl jsem. Bobík mávl rukou.
,,Ále, nic se neděje, jen to bylo mírně trapný." pousmál sem se. No jo- mírně :-[
Nakonec sme odešli a ted sem doma a přemýšlím.Asi bych měl mamince zavolat ale bojím se že mi zase vynadá.Bobík se choval normálně jako by se nic nestalo,ale já to na něm poznám deníčku byl pěkně otrávený,ale kdo by nebyl?Měl bych mu to nějak vynahradit,ale jak?No nevím ,nevím deníčku asi se půjdu chvilku vyspinkat abych si pročistil hlavičku a něco mně možná ráno napadne.
Tak jsem po krásné růžovoučké koupeli plné bublinek a jakychsi kamínků z moře celý čistoučký a svěží zalezl do postýlky.Deníčku,hned jak jsem si lehl,sami se mi zavřeli očička a já před něma viděl Bobíka jak na mě mává a ukazuje at jdu za ním.Tak jsem si vyzul své růžové bačůrky a vstal.Najednou jsem se ocitl na nějaké pustině,kolem nás jen sedmikrásny. a najednou jsem ležel v té trávě a Bobík stál nade mnou.Deníčku,tak krásně se usmá l a pak mě líbl na čelo.Já se hned otřásl vzrušením,protžoe vidět ho jen v trenkách s tím jeho čím dál tím větším bříškem..počkat jakým velkým břichem?Vypadá jak kdyby mu tam rostl meloun..ale bylo to děsně sexy.Začal odcházet a já se zvedl a rozběhl za ním,on mě chytil za ruku a dal mi ji na to jeho bříško.
"Bude to chlapeček.."řekl potichu.Já jen vyvalil oči a najednou jsme se z ničeho nic objevil v nějaké růžové místnosti,ve které stála kolébka a u ní Bobík.Houpal ji a něco pobrukoval,já k němu došel a on se zářivě usmál.Nakoukl jsem dovnitř a deníčku,šok.Leželo tam miminko!Jednu půlku hlavy mělo plešatou a druhou půlku plnou afra!A mělo Bobiv oči.Bob se jen po mě podíval a řekl "je celý po tobě Rayíku.."..já jen zařval "nééé"..a bum..vzbudil jsem se celý zpocený.Rychle jsem běžel k Bobovi do pokoje,strhl mu peřinu až se chudák malý probudil a rychle semu podíval na břicho,které bylo..uff..deníčku..normální.Na omluvu jsem mu dal pusinku na líčko a odešel rychle spát.Už nidky více takové sny! Bobík z toho byl značně v šoku,ale já sem neměl čas mu to vysvětlovat a tak sem se na něj jenom slaďoučce usmál a odkráčel do svého pokojíčku,kde sem zalezl zpět do své teploučké postýlky a přikryl se voňavou peřinkou.Druhý den ráno sem se probudil,ale to už byl Bobík v kuchyni a připravoval nám snídani :D!Hned jak mě viděl,řekl mi:"Dobré ráno Rayíku :-))"!Já jsem mu odvětil podobně příjemnou větičkou/ :-D/ a sedl jsem si ke stolu.../ :-D/
A Bobík se mě zeptal:"Dáš si kafe Rayíku? Nebo chceš čaj?" a já sem mu pochopitelně odpověděl že kafíčko. "Bobíku ty seš takovej šikulka!" Bobík se začervenal a položil na stůl ještě teplý tousty s jahodovou marmeládou a šlehačkou (sem totiž hrozně hladová) deníčku, to byla taková dobrůtka! Krmili sme se s Bobíkem jahůdkama který muj boubelatej princ vyndal z ledničky. Bylo to moc mňamky. Za náma se ozval smích. Gerard dneska stával trochu dřív a teď stál ve dveřích a smál se. Opravdu nechápu proč deníčku. Možná proto že sem pořád ještě holohlavej? Nebo protože sme byli s Bobíkem trochu ušpinění od marmeládky a šlehačky?? Nebo protože mi Bobík seděl na klíně??? No, každopádně tam stál, deníčku. A smál se. Bobík byl v tu chvíli růžovej jako moje noční košilka. A Gerard se smál a pak si nalil kafe a odešel. A my tam jenom seděli. A čučeli. A doteďka deníčku nevim, čemu se vlastně smál!!!

Rayův deníček 4

6. června 2007 v 18:38 Rayův deníček
Šel jsem dolů do kuchyně, napil se něčeho, nevim čeho... Zachutnalo mi to deníčku a tak jsem vypil celou flašku, toho něčeho. Hehe.. ted mám chut něco udělat... joooo
Ráno jsem se probudil a áááá, moje hlava... Panebože co sem to včera pil. Šel jsem do koupelny... umyl si obličej a zvedl hlavu. ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!
Deníčku, já sem dohola. Málem sem dostal infarkt... Nééééé, co sem to udělal. Kde mám vlasy??
Musim něco udělat... nemůžu se takhle ukázat před klukama... Rychle jsem se oblík, dal si na hlavu Frankvou kšiltovku a utíkal do obchodu s parukami...
vesel jsem dovnitr a uvidel jsem ji:Ano to je ono!!problesklo mi hlavou..koupil jsem ji a Frankovu ksiltovku nechal na stojanu..nijak me to ale nebralo..Kdyz jsem prisel domu,vsichni snidali,jenom Bob tam zase nebyl..jakmile jsem vstoupil do kuchyne vsichni na me tupe civeli,Mike se porezal a Gerard zacal dusit kafem..Frank cosi mlel o jedo baseballce.."co to mas na hlave ty uchylaku!" vykrikl Gee.."coby!"odvetil jsem a pohledl na sebe do zrcadla"copak mi ten oranzovoruzovy kohout neslusi?" Nejspíš sem to trošku s tím kohoutem přepísk. Rychle jsem z kuchyně utek a šel znovu do toho obchodu s parukama. Úplně jsem do toho obchodu vletěl a zařval:"KDE MÁTE AFRO??". Chudák slečna prodavačka jen pozvedla obočí. Mírně jsem zrudnul- asi jsem tu otázku měl trochu jinak formulovat. Odkašlal jsem si a zeptal se:"Prosívám, prodává tu afro paruku?" znělo to divně, to jo, ale myslim, že to ta prodavačka pochopila. Udělala takovej pohled, jakože "jdu se podívat do skladu". Po chvíli přišla a nesla 3, fakt nekecám-3!, afra. Jedno světle hnědý, jedno takový do rezava a jedno skoro blond. Zmatkoval jsem, vůbec sem nevěděl, který si mám vybrat. A taky jsem u sebe neměl žádný prachy.
pak sem si ale vzpomel na Frankovu ksiltovku co sem tu nechal..bezel jsem se podivat jestli je stale na stojanu a ona tam..BYLA!!rychle sem ji vzal a ukazal prodavacce:"Todle je ksiltovka Franka Iera z MCR.dam vam ji za paruku"..
"Uhmm víte no..já..to ne..ale říkáte pana Iera?" a zmeřiola si tu šiltku takovým pohledem,jakby ji za rohem měla..píp.
"Ok..tak si ji vemte..a dejte mi tu paruku"a šáhl jsem po tém hnědé.Vytrhl jsem ji z ruky a zdrhal a jeste ode dveri na ni zarval,ze se ta kšiltovka dlouho neprala,takže je vázně pravá,nefalšovaná,Ierovská..paní jen přikývla začala ji hladit.Já si nasadil paruku a pelášil domů dřív než mě někdo uvidí!
Bylo to děsně nepohodlný jít s takovým podivným afrem, navíc který nebylo MOJE, na kebuli. Nějak jsem to ale musel překousnout. A pak sem si to všechno uvědomil- oholil sem si svoje afro!!! Teď už jím nebudu moct házet na koncertě!! A dal jsem Frankovu nejoblibenější kšiltovku nějaký prodavačce! Jsem to ale DEBIL!!! Co teď budu dělat? Byl sem děsně nasranej
přišel sem domů zavřel se do pokoje a začal do všeho kolem kopat ale nevšim sem si...že sem si spletl pokoj a zalezl jsem do pokoje bobika...ja debil sem mu rozbil...tu moju fotku v tom ruzovym ramečku..a nejen to....všechno bylo rozkopany a rozbitý ....chtěl jsem rychle zdrhnout ale přišel....on přišel...moje jediná láska...on přišel...ale vipadal špatně..měl zarudlé oči rozcuchané vlasy a vousy no to bys nevěřil deničku....a potom sem si uvědomil že sem mu vlastně rozkopal pokoj
Teď už mi to bylo všechno jasný. Můj osud je zpečetěnej. Ještě doteď sem věřil v to, že to s Bobčou urovnáme, ale tď když mě viděl v jeho rozkopaným pokoji, mi bylo jasný, že je konec."bobe.." šeptl sem, ale Bob na mě začal řvát, ať vypadnu, že jsem mu prej zničil život a že už se mnou nechce nikdy mluvit. Je prostě konec...
všeho....chce se mi umřít deníčku...všechno co jsem miloval jsem ztratil...zbyly mi akorát propisky plyšáček a ty..ale ani jeden mi nemužete vynahradit ani bobanka ani moje kadeře....bože sem ....jsem to prostě já...blbej teplej ray...
přesně to jsem...Blbeh teplej ray s růžovým deníčkem, zlomeným srdcem a afo parukou nakřivo...
Dám si inzerát...hledám stejnýho krypla jako jsem já....ale takovýho asi už nenajdu, jenom Bobík byl takový, jemom on by mě učinil štastným....ale ted je vše v prdeli deníčku. Slyším řvát Mikeyho. Řve na Geeho protože mu schoval jeho oblíbený spodky...naše skupina je vážně debil vedle debila.....a já jsem ten největší...teď tě skrápím slzami a ty krásné růžové nadpisy,co do tebe píšu se roztékají..ach bože ted jsem se naklonil a spadla mi paruka...jak dlouho jí budu muset nostit...je v ní hrozný vedro....
Deníku... ono je teď fakt všechno na hovno. Jsem úplně beznadějnej.. asi si dám fakt nějakej inzerát. Ne nedám... protože já chci Bobíka!!!! Celý sem to posral. Posral sem si svůj vlastní život... Ale kdybych to tak mohl všechno Bobíkovi vysvětlit.. stejně by mě neposlouchal. Zůstal jsem v mým pokoji po zbytek dne, jen večer jsem šel do koupelny. Byl tam Frank. Soucitně se na mě podíval, asi už věděl, co se mezi mnou a Bobem stalo a když odcházel, tak mě poplácal po zádech. A to mě vytočilo, protože si zapomněl umít ruce od pasty. Bomba. Jsem to ale hnusnej teplej zjev- afro mám nakřivo, obličej zarudlej od slz a oblečení od pasty.
asi to afro deníčku přestanu nosit, protože není růžový a je v něm tak strašný vedro, že si připadám ještě teplejší než ve skutečnosti....ale to si ze mě kluci budou utahovat ještě víc...ach jo deníčku poraď mi jak napravit aspoň něco..jak Bobíkovi říct celou pravdu a jak to bylo...dyť já ho tááák miluju....

DEníček:
Jak ti ty kreténe teplej mám poradit,když na mě furt stříkáš ten růžový hnus.Já nemůžu ani dýchat.A rozmazáváš mi linky.DEMENTE! a prosimtě hlavně si sundej tu paruku,protože v ní vypadáš jak kripl a já se na to už nechci dívat,když se nade mnou skláníš,když píšeš.Fakt ses magor a toho svýho Bobíka si strč doprdele,protžoe mi to tvoje vylejvání toho tvého teplého srdce akorát zabírá místo.
Ray:
už vím..napišu bobikovi dopis a tam mu to všechno vysvětlím ...promin deničku ale nemužu najit nějaký papir a tak z tebe vytrhnu jeden list doufam že tě to nebude moc bolet..rve mi to srdce víš jakou mám pro tebe slabost...ale jinak to prostě nejde odpusť mi....a škub...ale je to...deničku??...seš v úpohodě??...hm snad jo...tak deničku....za chvili jsem zpět jenom napišu ten dopis ukradnu pastelky gerardovy a namaluju tam něco pěknýho...paaaaaa
Bobe, má lásko, odpust mi to všechno, tak tě miluji až jsem se z toho málem zbláznil, Mikeyho nechci, jen si ze mě dělá srandu a já ho nemám zdaleka tak rád jako tebe.. věř mi.. Bobku miluju tě tak jako růžovou a ty víš, že je pro mne ta barva vším.. jestli mne miluješ, přijď dnes v sedm ke mne do pokojíčku, tvůj růžový Rayík :-*
*voňavka střík, střík*
Tak, dopis byl napsanej a ještě jsem se tak pokusil namalovat takovýho králíčka, růžovýho, protože vim, že Bobča má králíky rád. Tak, už to bylo hotový a přemýšlel jsem, jak nebo kam mu dopis dát. Vplížil jsem se do jeho pokoje a pomalu stiskl kliku a otevřel dveře. Nakoukl jsem- nikdo tam nebul. Oddychl jsem si a položil dopis Bobíkovi na postel. Děsně jsem doufal, že si můj dopis vezme Obča k srdci a přijde za mnou večer do pokoje.
A deníčku, on přišel!!! Přišl! Bobík, můůj.
Otevřel dveře, zavřel je, otočil se a podíval se na mě. Já tam tak seděl na posteli a koukal na něj. Přiblížil se a já vstal.
"Bobík, jsem tak rád, žes přišel, víš já..."
"Pššššt", položil mi prst na pusu. Jůů, deníčku, v tu chvíli jsem byl tak štastný. On se ke mě přiblížil a políbil mě. Objal jsem ho a...
on zabořil ruce do mého afra. Ano, oba moc dobře víme, že to afro není moje. A ono mu zůstalo v ruce. Bobík začal řvát ale já se ho snažil uklidnit.
"Bobííí, klid, no tak ticho.. no tak jsem si ho oholil no... Bobe, Bobííku..."
On s řevem a s mým afrem v ruce upaloval pryč. Rozběhl jsem se za ním, a v tu chvíli se na chodbě objevil Žeryk a když mě viděl zkácel se smchy na podlahu. Sakra, musim rychle zpátky dokud mě neviděli kluci..
Snažil sem se vklouznout rychle do pokoje, jenomže sem potkal ještě Franka a ten svým smíchem přilákal taky Mikeye. Všichni se mohli smíchy potrhat a já byl rudý až na zadku. Rychle sem se zamčel v pokoji a začal plakat. Proč sou kluci tak oškliví? Já je mám rád, deničku, jen kdyby nebyli tak škodolibí. Už sem pomalu přestával plakat, když v tom sem si vzpoměl na Bobíka. Začal jsem plakat ještě víc, po rudých tvářičkách mi tekly slzy jako hrachy a k hrudi sem si tisknul plyšáčka.Tak jo, ale teď je vážně konec. Už to nezvládám. Každej si ze mě dělá srandu a Bob mě zradil. Mám toho dost. Ještě že mám tebe deníčku, tys jedinej mi zůstal věrnej.

Deníček:
ježiš sklapni s těma svýma přiteplenýma kecama
-----------------
Milý deníčku,
Stalo se mi něco čemu bys asi nevěřil. Ani já bych tomu nevěřil,kdyby se to opravdu nestalo.
Plakal jsem ve svém růžovém pokojíčku, zoufal jsem si....když v tom....(!)jsem uslyšel klepot.
Nebyl to sice Bob, po kterém moje srdíčko touží, ale Gerard. Cítil sem se v tu chvíli trochu trapně protože jsem měl na sobě jen své růžové negližé, nicméně Gerard dělal jako že nic(nechápu že po mě nevyjel, páč mi to děsně seklo) Přišel ke mně, sedl si vedlě mě a řekl mi ať si z toho afra nic nedělám a že nejlepší bude,když začnu tvrdit že sem si ho oholil naschvál. Dokonce se mi svěřil že u něj to s tim peroxidem taky byla nehoda....a pak prostě svedl na koncept desky. můj milovaný deníčku! Žerýček mi vlil naději do žil! Ale nemohl pochopit mé trápení s Bobíkem....
Gerard mi dneska ohromně pomohl. Celej den byl se mnou, dokonce sme ani nestočili řeč na Franka (a to je co říct) a, bohužel, ani na Bobíka. Jsem děsně rád, že tu byl Gerard se mnou. Ale bylo mi docela blbý před ním brečet, jen stěží jsem zadržoval slzy, deníčku, jen stěží... *fňuk*. Jo a víš co? Gerard mi koupil růžovou čelenku do vlasů. Ale nevzal jsem si ji- když už teď žádný vlasy nemám...*fňuk podruhé*... ach ta melancholie..*fňuk poprvé, podruhé, potřetí- prodáno :-D*
kdyz to tak vemu,ani Gerard neni spatnej!ma peknej zadek a ..ale co to placam,ja prece touzim jen po BObovi..kdykoliv ho vidim,jak drzi ty palicky,mam strasne chute ho vzit do naruce!!Kdyz jsem dneska rano sel do kuchyne,uslysel jsem dva hlasy:jeden byl 100% Gerarduv a druhy Bobuv..Zaslechl jak Gerard rika Bobovi ze jsem prima kluk a ten novej sestrih ze mi slusi..vic uz jsem nemohl slyset..rychle jsem utikal zpet do pokoje..bal jsem se totis ze se samotnym stestim prozradim..
No ale ted nevim co mám dělat... Kdykoliv vidím Bobíka, zachvěju se... a kdykoliv vidím Gerardův zadek... ehm..:D Tak babo, rad... Teda, ne babo, ale ty, deníčku, porad mi... Achjooo, asi si půjdu nalakovat nehty.. to mě přivede na jíné myšlenky (jako třeba na roztomilý bílý pudlíky) a nebo se půjdu podívat na svůj oblíbený film Pravá Blondýna... No ještě uvidím. Pac a pusu do ešusu deníčku...

A hned jsem zase tu, deníčku. Já se rozhod se jít podívat na tu blondýnu, ale v obýváku seděl Bobík. Vešel jsem tiše, takže mě ani neslyšel. A víš co dělal. Seděl na pohovce, měl v klíně klobouk Marge a brečel... on brečel, deníčku..
To mě dostalo. Úplně jsem cítil, že na mě ještě nezapomněl a že je mu to všechno líto. Díval jsem se na něj, byl úplně zarudlej a po jeho tvářích mu pomalu tekly slzy a.... ach, deníčku, to bylo tak hrozný!!! Cítil jsem, že to správný je, si vedle něho sednout a pořádně ho obejmout. Normálně, deníku- já to udělal! Obejmul jsem Bobču!! Fakt jsem to udělal!! Ale bylo to jenom krátce, protože... on mě pak odstrčil a odešel. Proč to pořád dělá? Vždyť chce být se mnou a já s ním!
DENÍČKU pořád to nemůžu pochopit :-( Miluje mne? Tak proč to tak skrývá? Chci být sním, ach jak ho miluji ale... pořád teď musím myslet na Geeho, nechápu to.. Ou, co když to Bobíkovi došlo, když se na Gerarda tak koukám, na tu jeho měkkoučkou zadničku(výtlem :-D).. Tak Bobík nebo Gee? Poraď mi deníčku můj růžovoučký.. :-(
Deníček:
ach můj bože, přestaň do mě hustit ty tvoje přiteplený kecy ty růžovej kazišuku a najdi si nějakou sexy babu a nepřemýšlej tady sakra už nad tím, jestli je lepší ten tvůj bobík nebo gee, oba jsou divní. tak a máš to!

Ray:
jsem tak zmatený... Gerard je na mě tak hodnej. Dnes mi udělal kafe. Má mě fakt rád. Ale já... já chci být asi víc s Bobíkem. Gerard je na mě moc.., promiň mi to slovo deníčku, nadrženej. Válí to se mnou, Frankem a dokonce i s Mikeym.

Deníček:
ježiš vy ste ale tlupa prasat
Ray:
Jo, asi budu s Bobíkem. S Gerardem, to je jenom takové "poblouznění", ale nemyslím si, že mě doopravdy miluje. Ne, to ne...i když...nemůžu si být jistý, jestli Bobík ke mně cítí to, co já k němu. Já vím, deníčku, že on je ten pravý.
--------
Cauky denicku...predstav si dneska rano,sem si v koupelne cistil zuby mym oblibenym zuzovouckym kartackem a prouzkovanou pastou a najednou tam vesel! Bobik v cele sve krase jenom v boxerkach....Denicku ja sem se malem udusil,ale nejen ja sem byl prekvapenej.Muj kamarad zacal vyvadet a ja se to snazil nejak zakrejt,ale moc mi to neslo! Bobik to nejspis zpozoroval,protoze se tak nejak na pul pusy usmal a to me zacalo strasne rajcovat....

Rayův deníček 3

6. června 2007 v 18:31 Rayův deníček
Deníčku můj..já nevím co se to s dnešním světem děje.Proč se klukům,kteří jsou na kluky ríká buzna?To jsem nepochopil.Tatínek tak nadával vždycky jednomu pánovi z práce.A nevím proč.Jo teď už vím,ale deníčku my jsme taky lidé a já nemůžu za to,že Bobík je ten pravý.Ach jo deníčku,proč já mám takovou smůlu?Proč mi nic nevychází?Asi si půjdu nalakovat nehty,umýt své husté kadeře a oholit si nohy.Tohle zkrášlování mě vždycky přivede do lepší nálady.U toho si pustím Britney a budu papat piškoty s marmeládkou.Ty miluju.Pak se ozvu,až budu hotový.Ale musím dát pozor,at se mi lak nevyleje zase do vlásků jakm minule,když jsem se zohýbal nad sou nožkou,abych si to přelakoval ještě jednou vrstvou.Byl jsem do toho tak zazžraný,že jsem omylem drcl do pračky na které byl položený a on se zhoupl přímo do mých vlasů.A byl růžovo-bílý,což mi udělalo melír.Byl hezký,akorát to pak smrdělo,takže jsem to přestříkal vonavkou.Tak pac a pusu deníčku..*vzal rtěnku,natřel rty,našpulil je a MLASK-deníček měl otisk Rayovi sexy pusinky*
tak už jsem celý voňavý....použil jsem na vlásky šamponpro malé princezny s výtakžem z aloe vera...to je vůně....kéž bys to cítil deníčku...Nohy teď mám jako dětskou prdelku a ten lak....ach ten lak....ta hodná paní v drogerii mi poradila dobře když m doporučila ten extra růžový lak!
Tak deníčku, teď už mi nic nebrání v tom, abych vystartoval po Bobovi....akorát Gee prošel kolem a utrousil nějakou poznámku o homokládě......nevšímám si ho....jdu zase pryč....
šel jsem k Bobovýmu pokoji a zaklepal na dveře. "bobe?" nic. zkusil jsem to ještě několikrát. pořád nic. a taky bylo pořád zamčeno. řekl jsem si, jestli není bobík náhodou v kuchyni s klukama, ale na to by asi neměl odvahu, být tam s nima. ach jo. byl sem celej navoněnej a vypadal sem dobře- jako fakt!- a Bob nikde. Ach jo ještě jednou. Šel jsem zrovna kolem kuchyně a nakouk jsem dovnitř. Seděl tam Mikey, měl ve tváři výraz "nuda" a pil kávu. Neodvážil sem se za ním jít. Tak jsem po špičkách opatrně přešel, aby mě Mikey neslyšel. Podařilo se. Stejně, kdyby mě uviděl, takhle v růžové s oholenýma nohama, tak by ho asi trefilo. No nic... vrátil sem se zpátky do mýho pokoje. Měl jsem na posteli papír- nějak vzkaz. Podivil sem se a vzal vzkaz do ruky. Stálo tam:

Pokud mě máš opravdu rád. přijdi za mnou do kuchyně
Mickey
Ach...tenhle vzkaz mě zahřál u srdíčka. Ještě jsem byl trochu v šoku, ale začal jsem přemýšlet. Jestli za Mikeyem půjdu, tak to bude znamenat, že jsem Bobíka podvedl. Ale jestli za ním nepůjdu, Mikey bude nazlobený a bude se trápit. A to já přece nechci, nenene. Ach jo, deníčku, to je dilema...kdybys mi tak mohl aspoň poradit. Nebo třeba jenom naznačit, abych věděl, co je správné.....
je to prostě těžký...nechci bobikovi ještě více ublížít protože ho prostě miluju ale mickey...nejlepší asi bude když si to teď s ním v té kuchyni vyříkám...hlavně aby tam nepřišel bob pokazil bych si to u něho ještě vic a to už bych opravdu nezvládl..takže deníču ted jdu za ním do te kuchyně drž mi palce at to vyjde protože mám fakt nahnáno...s toho jak to mickey vezme...jo..mám ho rád ale je tu bob...
Když jsem procházel kolem zrcadla, ještě jednou jsem zkontroloval svůj vzhled. Ano, perfektní. Růžové tričko perfaktně obepíná mé obří svaly na prsou. Jsem k sežrání.
Vstoupil jsem do kuchyně a sedl si naproti Mikeymu. Podíval se na mě znuděným pohledem a věnoval se dál své kávičce.
"Ehm..", snažil jsem se na sebe upozornit a tak jsem na něj zamával ručkou.
"Co je?", zeptal se podrážděně.
"No.. víš.. ten vzkaz. Mikey, tak ty mě máš rád?"
Mikey vyprskl smíchy. "Co to kecáš?"
Oh bože, on se za to stydí.. No néé, deníčku, takovýhle lidi opravdu nechápu.
"Ježiž.. Ale no tak, Mikey, za to se přece nemusíš stydět. Není na tom nic špatného." Položil jsem mu svou ruku na tu jeho.
Vtom vyskočil zpod stolu Bob. A v očích měl vražedný výraz.
"Bobíku, tak tady jsi!", zvolal jsem a vyskočil ladným pohybem k němu. Podíval se na mě pohledem plným bolesti a odešel do svého pokoje.
"Bobíku!!!" Ach ne, já to zase pokazil, deníčku... :-(
BOBÍÍÍKU!!! BOBÍKU! :-(
Bylo to hrozný!! Všechno se mi to jako sen promítalo před očima: vzkaz, Mikey, stůl, pod ním Bob, vzkaz, Mikey, stůl, Bob,... věděl jsem, že teď už je konec. Konec s Bobem, se vším. Pak sem si uvědomil, že ten vzkaz asi Mikey nepsal, že ho psal Bob, aby zjistil, jestli mám radši Mikey, nebo jeho, asi.. Ach jo! Celý jsem to zkazil. Neměl jsem za Mikeym jít. Ale jak sem to mohl tušit, že to psal Bob??... Bylo mi tak hrozně, jak ještě nikdy. Ani jsem za Bobem neběžel. Radši jsem se stáhl do pokoje, vzal si svýho méďánka do náruče a brečel. Nejspíš jsem brečel děsně hlasitě, když po chvíli do mýho pokoje přišel Gerard.,,Co zas chceš?" opáčil sem a zabořil si hlavu do polštáře, aby Gee neviděl můj uslzenej obličej. Gerard se zeptal, co vyvádim. Nic jsem na to neřekl. Radši... Ještě by se tomu vysmál a pak by to pověděl říct Frankovi. Pořád jsem měl obličej zabořenej v polštáři a když jsem se po chvíli otočil, Gerard už tam nebyl. Uff..
Měl jsem náladu pod bodem mrazu,tak jsem si vytáhl své stré povlečení s medvídkem Pú a povlekl si tím postýlku.Bylo to,deníčku tak hebké,že jsem si z toho málem cvrnkl.Asi jsem usnul,protože jak jsem se probudil seděl přede mnou Bobík.Držel v ruce jednu mou rukavici,kterou mi predtim koupil.Tu krásnou,růžovou.Asi mi vypadla z kapse.Něco zamulal a odešel.Deníčku,proč nemůžeme být s Bobíkem štastní?? :-(
-----------------------------
Ach jo...deníčku teď mi něco došlo, já spinkal a Bobík tu u mě seděl a koukal se na mě...Na mě jak spím. Oh bože doufám, že jsem neměl rozcuchaný vlásky, protože to by se mi Bob smál. Má rád, když jsem hezky učesanej. Ale je hodnej, že mi tu rukavici přinesl, měl bych si s ním konečně rozumně promluvit.....jééžiš volá máma počkej na chvíli
Máma mi volala a ptala se mě, jestli za ní nechci taky někdy přijet, že pořád jenom trčim někde s klukama. Naštval jsem se. Jsem už přece velkej a můžu si dělat co chcu! Hovor s mámou jsem rychle ukončil a šel jsem hledat Boba. Takhle do dál nešlo. Musel sem si s ním promluvit. Přišlo mi, že jsme spolu nemluvili celou věčnost. Přišlo mi to jako věčnost, od toho incidentu v obchodě a tak... Boba sem nenašel, zato Franka jsem viděl v obýváku, jak seděl u notebooku.
,,Hele, Rayi!" křikl na mě a udělal posunek rukou, jako abych k němu přišel. Naklonil jsem se k notebooku a přimrazilo mě v zádech. Na nějaké bulvární stránce jsem byl vyyfocenej já v šatech a klobouku a Bob. Pod obrázkem byl titulek:"Bob z MCR má přítelkyni." Ouch.. to je hrozný!! Jestli to uvidí maminka tak mi vezme tu růžovou šálu, co mi upletla, už jednou mi tím vyhrožovala :-( Bojím se co bude dál.. a co Bobík? Kde pořád vězí, snad neutekl! :-( Bobííku chybíš mi.. achjoo.. *dále už zcela mokrý deník nejde přečíst* Deníčku, jsem v hrozné depresi.. dokonce mi i má růžová rukavička, z toho jak se třesu, spadla do záchoda! Bojím se, že si Bobík něco udělá, už je čas oběda a on tu pořád není, asi umřu strachy! :-( Možná je to tím, že na té fotce z bulváru prosvítá mé afro.. budu tě neustále informovat co se děje můj růžovoučký deníčku.. ach miluji tě Bobe, vrať se domů! *voňavka střík střík na deník* :-D
deničku citim se hrozně provinile a trapně muj život ted stojí za nic bobik se se mnou už nikdy nebude bavit před majkym sem se ztrapnil ještě k tomu ta fotka na co objevil frank..o které ví už dokonce gerard....a ještě se do toho zaplete maminka a bude to všechno.. šel jsem si pustit atomic kitten možná mě to uklidní..ale jenom co sem si je pustil...někdo začal bušit do stěny at s tím kraválem přestanu :-(....a to už byl opravdu konec...vešel jsem do vedlejšího pokoje kde sem našel gerarda jak si něco čmrká do toho svýho načrtníku...proč bych jako nemohl poslouchat svoji hudbu!!!....on se ani neobtěžoval zvednout hlavu a řek...že hudbu kterou poslouchaj buzny nenávidí...měl jsem chuť mu omlátit židli o hlavu ale udržel jsem se a řekl si že bude lepší když se projdu...byl tam docela vitr venku tak jsem si vzal moji nejoblíbenější růžovou čepičku a šel...šel a šel ani nevim kam měl jsem skloněnou hlavu a do někoho sem vrazil....
Byl to Bert. Úplně jsem se ho lekl. A on mě taky. Teda spíš té mé čepice se lekl. Trochu jsme pokecali o MCR a o The Used a pak se bert najednou zeptal, jak se má Gerard. Úplně jse vybuchl vzteky, o Gerardovi už nechci ani slyšet!! Po chvíli jsme se s Bertem rozloučili a já se rozhodl, že půjdu do obchodu a něco hezkýho Bobovi koupim.
Vstoupil jsem do obchodu, bylo mi divné že tam mají samé prádlo a nahaté slečny v časopisech, nejvíce mě zaujalo takové růžové něco, nemohl jsem přijít na to co to je, až najednou při hlubokém přemýšlení ke mne přistoupila paní prodavačka a divně se na mě koukala..,,Budeš si ten vibrátor kupovat mladej?'' vyjela na mě ta paní a já celý zrudl a omylem ho zapnul.. nu to byl trapas! Spadl mi na zem a začal sebou mrskat a já se rozběhl uplakaný pryč, když tu slyším ,,cvak, cvak'' a oslnil mě blesk foťáku.. Néééé... teď budu ještě za úchyla :-( Můj život je tak hrozný! :-( Bobíkuuuu...
Měl jsem hroznej strach z toho, co teď bude. Nejdřív na netu fotka mě a Bobči a teď já, jak si prohlížim růžovej vibrátor. Dnes je toho na mě moc. Jak jsem teda vyběhl z toho obchodu, pronásledovaný zvuky "blik a cvak", běžel jsem po ulici pořád dál a dál. Lidi na mě divně koukali, ale mě to bylo docela jedno. Po chvilce jsem se schoval v jedné uličce. Nikdo tam nebyl. Uff... Byl sem celej uřícenej a píchalo mě v boku. Domů za klukama a za Bobíkem se mi nechtělo, když tam se mnou nikdo nemluvil. Začal jsem plakat. Proč je ten život tak hnusnej? :-(
Deníčku, to co ti ted řeknu bude asi hodně divný....mě se totiž přihodila strašně podivná věc...stál jsem tak v té uličce a najednou se zamnou ozval hlas, já se otočil a za mnou ve vzduchu se vznášel krásná víla, byla celá v růžovém, tak jak to mám rád....,,Ray Toro! jsem tvá dobrá víla...Splním ti tři přání, jaké chceš...."
A já si přál jenom jedno...být s Bobíkem....jenže pak jsem se probudil...byl to jen sen...já usnul v tí uličce u nějaké popelnice...vzbudil mě nějaký pán:,,Hej ty chlupatej santusáku tohle je můj flek!"a tak jsem radši šel......
Po cestě jsem ze sebe strhl ještě slupku od banánu,kterou jsem měl přilepenou na zadku.A měl jsem hned po ránu hrozně blbou náladu.Šel jsem do kavárny,že si dám kafe,tak jak to mám rád po ránu,ale hned u vstupu jsem uvidel na pultě něco co mě dostalo.Byla tam krabička.V té krabiččce pusinky.Takové ty sladké,co se lížou.A byly velké a růžově deníčku.Hned jsem pro ni běžel,aby mi ji nikdo nevzal.A täky že nevzal.Po cestě domů jsem ji spapal.To bylo teda něco deníčku,taková dobrota,skoro lepší než Bobík.Ne...co to melu...Bobík je lepší 1000x.Ano je.Ale jeste se něco stalo,když jsem odcházel z té kavárny tak seděli u stolu nějaké děti s maminkou a jedno z nich,kluk,po mně hodil rozteklou zmrzlinu.Asi ji měl na snídani.Jenže já to zjistil až když jsem se doma podíval do zrcadla.Přes mé afro bych necítil ani kdyby mi tam spadl kámen.Asi půjdu dohola deníčku.JO!Kde je sakra ten holící strojek??

Rayův deníček 2

6. června 2007 v 18:01 Rayův deníček
ach deníčku...musím ti honem povědět co se stalo. Zdál se mi sen. Ležel jsem na louce plné růžových květinek. A potom ke mě přiběhl bob ať jdu za ním tak jsem ho následoval. Najednou se před námi vztyčil růžový hrad. Bob vytáhl z kapsy klíč a odemknul velká vrata. Já sem tam zaklídl růžovou postel a......potom jsem se probudil :-(:-(...lépe řečeno probudil mě jakýsi rachot. Podíval jsem se co to je a uviděl jsem boba jak drží pastelky a náčrtník a kolem něho leží kytara brrjle a paličky. když si všimnul že jsem se probudil hodil po mě zlostný pohled a potom spustil jak jsem mu to mohl udělat...
Milý deníčku...dneska je to asi poslední zápis,mamka mě totiž kontroluje po telefonu jestli už spím...., ale nevím, co zlého se mi ještě bude zdát...vypadáto, že Bobík je na mě naštvaný a já nevím jak se mu omluvit.....Nechci si to s ním rozházet....rozhodl jsem se, že mu zítra nakreslám krásné přáníčko...a budou tam všude srdíčka a roztomilí smajlíci...vím, Bob je trochu mrzout ale po tomhle určitě roztaje...
Gee na mě byl zase ošklivý. Společně s Mikeym si ze mě utahovali, z mých vlasů....nejdřív mi do nich dají žvýkačku a pak se mi smějí. Asi to řeknu mamce a taky Geeho mamce, ta mu dá....
Tak deníčku pac a pusu, doufám že už nebudu mít dneska žádné ošklivé noční můry
--------------------------------
Ahoj deníčku, dneska jsem vstal obzvlášť brzo, nemohl spát- pořád jsem myslel na Boba a na to,, že je na mě naštvanej. Svůj plán, udělat mu přáníčko, jsem hned udělal. Zeptal jsem se Gerarda, jestli si můžu pučit jeho pastelky- samozřejmě, hned mě odbyl a řekl, že ON kreslí jenom tužkou a ještě se mě zeptal, na co chcu pastelky, když kreslim jak 3-letej šimpanz. Chtěl jsem se tomu zasmát, ale nešlo to. Byl sem naštvanej. Už zase. Kreslení přáníčka jsem teda odložil a šel do koupelny. Někdo tam byl.
Vim že se to nemá, ale otevřel jsem dveře a uviděla nahatýho Franka jak si holí pindíka...(:D:D) Když mě uviděl, vyskočil, přiběh ke mě a zabouch mi dveře před nosem. A pak mi přes zavřený dveře nadával. Achjo... co sem komu udělal, že sou na mě všichni tak zlý?
Šel sem se napapat.. Dal jsem si Nesquik s mlýčkem. Mnam. Jako od maminky. Všiml jsem si, že mě při jídle zaujatě pozoruje Mikey. O co mu jde? On se do mě zamiloval??? :-))
a tak jsem se na něho v přesvědčení že mě má rád hodil zamilované očko. Ale deníčku on se na mě zašklebil. Došlo mi že je asi trochu naštvaný kvůli těm brýlím. A tak jsem si ho nevšímal a myslel si že odejde. A nakonec odešel. Já sem dopapinkal svoji vydatnou snídaňku a šel jsem se podívat co davaj v televizce. A to bys nevěřil deníčku byl tam můj oblíbený raníček o lokomotivkách. Byl jsem štěstím bez sebe a pozoroval jsem děj pohádky ale přišel frank. Prosil mě abych nikomu neřikal že se TAM holí že by si všichni mysleli že je buzna. A já ho měl konečně v hrsti deničku
Ale já zůstanu Bobíkovi věrnej, ať si nemyslí. Musím pro NĚJ něco vymyslet. Možná....ale ne, to ne, deníčku, to by se mu nelíbil. Deníčku, ta máš ale nápady......Ale teď mě napadlo, že ti zlí wayovi tu odpoledne nebudou. A Frankin určitě odjede taky......hmmmm asi nachystám Bobíkovi nějaký překvápko.....To se mu bude líbit....
tak konecne je to tady..Wayovi odjeli a vzali sebou i toho protivnyho Franka.nemuzu uverit ze jsou pryc,najednou mam pocit absolutni rovnovahy..Bobik spi,vsiml sem si ze ve spanku vypada jeste vic sladce nez normalne..vis denicku,hodne jsem premyslel o me a Bobovi a myslim ze bysme si hodne rozumeli.Ve vsem,vsak vis!! ihned jak ti provokateri odjeli zasel jsem do sveho pinkhouse a vytahl zaprasenou krabici ....od Bobovi postele sem pak posypal cestu az ke mne do pokoje kvitky z ruzi,ktere byli v krabici..u me na stole sem pak rozdelal baleni susenek z Italie,ktere sem si schovaval na zvlastni prilezitost..myslim ze ted je na ne vhodna chvile..zatemnil jsem okna,rozsvitil intimni osvetleni,provonel vzduch ruzovym parfemem a pustil prijemnou hudbu..jo abych nezapomel,snazil jsem se ucesat...Snad se to bude Bobobi libit,uz se nemuzu dockat az se probudi...
čekal jsem asi půl hodiny, netrvalo to dlouho a Bob se probudil. Měl tak sladce rozcuchaný vlasy... Promnul si oči, protáhl se a ještě v polospánku řekl:"Co to má jako znamenat?" řekl to naštvaně. Už zase. Je pro něj asi těžký, dávat najevo svoje pocity. Usmál jsem se na něj a řekl, že to je pro něj překvapení. Nevěřil svým očím.
Čekal jsem co udělá. On tam jen tak stál a zaraženě si mě prohlížel. Ležel jsem krásně naaranžovaný ve vyzývavé poloze a v růžovým třičku.
Ještě chváli koukal a pak se otočil a odešel. Co to má znamenat??? Kam šel? Vstal jsem a rozběhl jsem se za ním. Ozvaly se moje dřevěné nohy (přece jen půl hodiny ve stejné poloze) a já spadnul. Rozbil jsem si kolínku a začal jsem brečet. Za chvíli se objevil Bobík a začal mě utěšovat... Hehe
donesl mi takovou krásnou náplast s Garfieldem byla uplně krásná no a když mi tu náplast lepil byl tak roztomioučkej a sladkej nemohl jsem se na něho vynadívat přestal jsem brečet a bobík mi utřel moje slzičky a pak.....jsem se mu dlooouze zadíval do očí ale on pohledem uhnul a začal se červenat. Chytnul jsem ho za jeho bradu ale on se mi ňák vysmíkl a utekl. Naštvaně sem si lehl na postel a čekal až se vrátí...a čekal.....řekl jsem si že bych tu nemusel jen tak ležet a čumět do stropu a tak jsem si vytáhl moji nejoblíbenější knížku Sněhurka a sedm trpaslíků kterou mi maminka darovala když mi bylo šest a začetl se. Zrovna v té nejlepší pasáži mě vyrušilo klepání na dveře. Zařval jsem dále. Vstoupil bob a deníčku to bys nevěřil co mě na sobě za oblečení. Růžové tričko se srdíčkama a jakysi kalhoty. Taky růžový. Potom se mě zeptal jestli si může číst se mnou a lehl si ke mě ...
bylo to tak vzrušující! Střídali jsme se s Bobem ve čtení Sněhurky. Chvíli četl já, chvíli pak on. Když to skončilo větou "A žili šťastně až do smrti", podíval jsem se Bobovi do očí a usmál se. On mi to oplatil a pohladil mě po vlasech. Škoda, že jsem to přes to afro necítil. Na tváři se mi objevoval ruměnec a Bobovi taky. Bylo to hrozně sladký. Najednou Bob vstal a pustil náš CD přehrávač. Začala se z něj linout pomalá romantická melodie. Ááááách... Bob přinesl do postele ty italský oplatky a začali jsme se krmit. Sice jsme nic neříkali, ale i přesto jsem cítil, že mě Bob miluje...
po dnech té neskutečné křivdy od ostatních členů to bylo opravdu krásný rozptýlení...aaaaaaaa deničku.......... deničku ja sem tak šťastný..nejde to vyjádřit ani písmenky ani slovy...mám chuť léétat...fííííííííííííííí odletět s mojim bobankem někam pryč od gerarda a franka a majkýho...užívat si jenom jeho a relaxovat a potom dělat blbosti a číst si další pohádky a dívat se na romány a usínat spolu a.......ja ho prostě miluju!!!!!...potom se zase ozvu deničku paaaa
-----------------
Milý deníčku,
Píšu ti zas po dlouhé době, nezlob se na mě. Moc se ti za to omlouvám. za to tě provoním tak že budeš vonět růžemi až do velikonoc.
No ale ted seš určitě napnutej jaký to je s Bobem, vid? Tak já ti to prozradím. Bobík je moje pusinka. Moje beruška, sluníčko, srdíčko, moje malá prdelka.
Asi tě taky zajímá, jestli jsme spolu už.. too. No co tě to napadá deníčku! Ty ty ty.. pořád si cenám svého panenství. Ikdyž Bobík je asi ten pravý. Už mi kolikrát šáhnul tam....ale já se nedal. Vždycky jsem se rozbrečel, že nemůžu a že ještě nejsem připraven a Bobík mě tak krásně utešoval. A víš co sme vymysleli za fintu, abysme mohli být spolu i na veřejnosti? Já si oblíkám šaty ( takový květovaný jako nosí maminka)a na hlavu si dávám klobouk... Vypadám jako holka a můžeme volně chodit po městě. Říká mi Marge.
Ale jednou jsme šli nakupovat a já si chtěl vyzkoušet takový krásný růžový tričičko. A tak jsme spolu zalezli do kabinky a bobík byl celý rozpálený a začal mě líbat a já zase zkameněj. Teda tam dole. Zazmatkoval jsme deníčku můj a vypádim jsem z té kabinky ve svém přestrojení marge a pod sukní se mi jasně rýsoval můj lulánek. Bobík se za mnou rozběhl a začal mě líbat. Toho dole to moc nezklidnilo a tak sme museli vypadnout nalepený předkama na sebe..
pohledem deníčku:
ty si vážně prase raymonde... furt do mě čmáráš samý nechutnosti, a já to musim číst a ani poblejt se nemůžu... myslíš že mě zajímaj ty kokotiny co děláš celý dny? ne, nezajímaj... ale kuwa nemůžu ti to dát ani vědět protože sem jenom debilní deníček a nemám ruce a tak nemůžu psát. mimochodem ty kreténe eště jednou na mě fíkneš ten hnus kterýmu říkáš vůně a asi ti přivřu frantíka do desek!!
Ray:
Po tom incidentu v obchodě jsem se radši na hodinku, na dvě, stáhl do mýho pokoje. A přemýšlel.. o mě a o Bobíkovi, jakej jsme to krásnej pár, i když se nám občas stávaj ty trapasy. Ale co, komu by se trapasy nestávali, že? Šel jsem do kuchyně a seděl tam Bob. Koho jinýho bych taky mohl čekat, když Majký s Gerardem a Frankinem odjeli. Měli jsme to tu teď s Bobíkem celý pro sebe. Bob pil kafe a zeptal se mě, jestli taky nechci. Řekl jsem že ne, že si radši dám jenom minerálku. Bob pozvedl obočí a zeptal se, proč "radši"? Nevěděl jsem, co na to odpovědět, tak sem neoodpověděl nic. Najednou jsem uslyšel znělku z Večerníčku- zvonil mi mobil. Zvedl jsem to. Na druhým konci byl Gerard.
a gerard mluvil něco o tom že byli v jakemsi obchodě a že tam viděl že bob utíká za nějakou ženskou v ružovym oblečení. Že na něho volali ale on nic. A taky řikali že přijedou už brzo. Rozesmutnělo mě to...MOC. Nemůžeme s bobikem shlidnout ještě další pohadky. Zatim sme stihli jenom popelku a jakejsi román u kterýho sem se zase rozbrečel. Ono to bylo ale tak dojemný :-(. A bob se mě snažil utěšit. Ale vubec to nepomahalo ja sem se rozeřval ještě vic a utekl sem do pokoje kde sem se zamknul a povidal sem si s mím růžovym plyšačkem. Ale bobik se ke mě furt dobyval a mlel cosi o tom že pundem do půjčovny na nějakou komedii a uvařine si kakao. A tak sem mu otevřel a šli sme. Ale ja debil zapoměl na šaty a klobouk takže sme si to špacírovali na ulici drželi sme se za ruky vubec nam to nedošlo. A kolem jeli zrovna ti tři
Pohledem FRANKA:
Tak už jsme se vracely ani nevíte jak se blbě řídí když se ti dva jenom hádají :-[.Tak sem si jich moc nevšíml a najednou co to moje oči nevidí nejdříve sem viděl páreček ale jako pak jsem se začal smát těm šatům a kluci čemu se směješ??Heh tam těm dvoum a ty šaty jsou hrozné.Gerard zahmouřil očima a najednou vykřikl ,,Ty vole to je Bob a Ray,, nechtěl jsem tomu věřit tak sem taky zaostřil a ono fakt všichni uplně buchec až z toho Mikeymu začly téc slzy.Dojely jsme domů a pořád jsme z toho nemohly. Čekaly jsme na Boba a Raye až příjdou mezitím jsme se najedli.
A najednouti dva přišli.......
Ray:
Deníčku to bys nevěřil jak jsme se celé odpoledne měli dobře.Drželi jsem se s Bobíkem za ruce a já pořád nevěřil tomu,že mi koupil ty růžové rukavičky z obchodu U Králíčka,na které jsem tak dlouho čuměl.Deníčku byli teda pěkně drahý,ale sluší mi a Bobík to taky říká.Ouu deníčku já jsem tak štastný..musím tě zase nafíkat tím sprjme,protože mi vyčucháváš a já moc dobře vím,že ti to dělá dobře..Pak se ozvu pápá
Byl sem celej nadšenej z těch rukaviček, ale moje nadšení hnedka odpadlo, když sem přišel s Bobčou dom a tam- Frank, Gerard a Mikey sedí u stolu a ustrašeně na nás čumí. Nevim, proč koukali ustrašeně, byl to pohled něco jako "nepřeskočilo vám, ste v pohodě?" nebo něco na ten způsob. Když sem je tam uviděl sedět, děsně sem se začervenal a Bob rychle pustil mou ruku, kterou sem měl celou zpocenou. Frank se zvedl a povídá, že Apríl je až za měsíc a já na to, že to není žádnej Apríl. Bobík radši nic neříkal a koukal do země. Gerard se zvedl taky a položil mi ruku na čelo, jak se to dělá, když má někdo teplotu. Plácl jsem ho přes ni a zamračil se. Vůbec se mi chování kluků nelíbilo. Měli být rádi, že se máme s Bobem rádi, ne?
zvlášte gerard!!...že už ho ted neotravuju a hledim si svýho bobika...on ma zase franka!!...ale né oni nas prostě napokoji nenechajou a musijou rejpat....ale najednou mě bob chytil za ruku a chtěl utict...ale ZASE :-( ty moje zkamenělí nohy..a tak sem hňápnul ti tři se začali řehtat bob tam jen tak stál a já sem s brekem utekl do pokojíčku.. :-( :9:
Bobík za mnou přišel, vzal mě za ruku a vedl mě k těm bestiím.
promluvil: My se máme rádi! Stejně jako ty Gerarde s Frankem!!! tak nevím proč se nám smějete. nevidíte že to ray nemůže přenést přes srdíčko!!! Bobíkovi po tváři sjela jedna obrovská krokodýlí slza. Frank se zatvářil provinile a podíval se na Gerarda, pohledem typu "má pravdu" jediný Mikey se cítil jako outsider a tak není divu že začal řvát:všichni ste buzny! ta zasraná RAyova růžová vám leze na mozek!!!
Ještě víc mě rozesmutnilo a tak se na Mikeho vrhl a brečel mu na hrudi.
mickey! proč mi to děláš a já tě mám tak rád! - nemyslel jsem to tak jak jsem řekl ale bobík to tak pochopil a tak na mě koukal a jen koukal a najednou jsem uviděl DVĚ krokodýlí slzy a bobík utekl. "Bobíku" zvolal jsem. "Vrat se, Bobíku!" utíkal jsem za ním, ale on se zamkl v pokoji a řekl, že mě nechce ani vidět.
bože! co budu dělat!!!! brečel jsem tam před bobíkovými dveřmi, brečel jsem tak že jsem neviděl, brečel jsem tak, že jsem spadl na zem a bouchal pěstičkama do země. ani maminka by mě v té chvíly nedokázala uklidnit. jenom bobík. BOBÍKU!!!!!Začal jsem řvát tím svým koncertovým řevem, připomínající hienu. Áááá, zlomil jsem si nehet!! Tak toho je na mě moc bože! a ještě ke všemu jsem své krásné růžové třičko vyválel v něčem co bylo na zemi...bylo to podezřele bíle...a to už na mě bylo opravdu moc- bob, nehet, tričíčko. Zatmělo se mi před očičkama a pak nevím.
Po chvíli (nebo po několika hodinách- neměl sem vůbec žádnej pojem o čase) jsem se vzpamatoval. Ještě pořád sem seděl před pokojem Bobíka. Už se od tam neozývali žádný zvuky, žádnej brek, nebo bušení do polštáře. Dveře byli pořád zamčený. Vzdychl jsem. Měl jsem se fakt hrozně. Zhroutil se mi celej život. Bobík už mě nechce vidět... před ostatníma klukama se nemůžu ukázat. Cítil jsem se hrozně provinile, za všechno můžu já. Začali se mi po tváři koulet slzy. Seděl jsem před dveřma Bobči a tiše plakal. Najednou se otevřeli dveře a vyšel Bob, celej rudej, od toho, jak brečel. Koukl na mě a já koukl a něj. A pak sem to ucítil. Takovej pocit, jsem ještě nikdy neměl. Pocit, že mě někdo má opravdu rád.. věděl jsem to... koukali sme na sebe s Bobčou děsně dlouho. Pak jsem se pomalu a opatrně zvedl, jako bych stál před nějakou nebezpečnou šelmou a chtěl ji nakrmit. Bob rychle ustoupil a krok ale já šel blíž a blíž k němu. Byli jsme úplně u stěny a já se blížil svým obličejem k Bobovýmu. Zavřel jsem oči a přiotevřel rty, ale Bob se vysmýkl. Utekl. Opřel jsem se o zeď a zase si sedl. Všechno bylo nanic.

Bobíkův deníček 6

6. června 2007 v 17:49 Bobíkův deníček
Chvilku se krásně usmíval a trpělivě mi vysvětloval kroky. Pořád jsem to ale kazil, už jsem měl slzy na krajíčku, jako já vím že on je mistr ve všech pohybech, ael přece ví jaký já jsem nešika. Asi po půl hodině se přestal usmívat a (deníčku, třeba se mi to jen zdálo, řekni prosím že jo) se škaredým výrazem ve tváři mi skrz semknuté zuby dál vysvětloval tanec. Pořád jsem mu bránil v tanečním rozletu (bůůů). Ale pak si povzdechl a šli jsme si nachvilku sednout. Políbil mě a to mě nakoplo. Jakože fakt, popadl jsem ho za ruku a zase vytáhl na parket. Tentokrát jsem se fakt zlepšil! Rayík valil bulvy a zase se na mě usmál tím svým rajcovním pohledem. A deníčku, víš co? Najednou se ozval mužsky hlas.
,,A vyhlašujeme soutěž o nejhezčí pár Noci samby!" Ray zavískl a popadl mě kolem pasu.
,,Bobíku, tohle musíme vyhrát, vždyť nám to tak jde." Přikývl jsem a už jsme se kroutili v rytmu první písničky. Při začátk udruhé nám ale kdosi zaťukal na rameno. Byla to nějaká ženská.
,,Omlouvám se, ale pár musí tvořit muž a žena." Smutně jsem se podíval na Rayíka. S obavou jsem si ale všiml, že v obličeji úplně zrudl a zbrunátněl. Jej, že on na tu babu vyjede?!
,,Máte něco proti dvěma mužům?" zasyčel. Ženská zamrkala. Deníčku, víš jak nemám rád hádky. Snažil jsem se Raye uklidnit. Ale on se na mě jen podíval a odhodlaně se otočil zpět na tu babu...
,,Paní...polibte nám prdel" řekl jí a já sem nevěděl, jestli se začít smát nebo brečet. Ona na něho vrhla uražený pohled a vypadala jako by se nemohla nadechnout. Já se jí ani nedivím, taky při pohledu na zuřícího Ray pociťuju nedostatek kyslíku. Cítil sem jak mi drtí ruku. To bylo...vzrůůůůůšoooooo! Baba si jen odfrkla a šla vyhledat pana vedoucího, aby zhodnotil zda je dotyčný pár sestaven dle regulí. Ray ani nemukl, byl fakt nasranej. Za dvě minuty byla vyšinutá paní z5 a tasila za sebou typa s černýma vlasama v xichtě a tričkem ,,My Chemical Romance" (sakra nemůžu si vzpomenout, co mi ten název připomíná, ale vím, že ho odněkud znám...). Ray se usmál, ale neměl na toho typana. On jenom čuměl a pak z něho vypadlo: ,,Aaah, promiňte... tady paní Flandersová vás přes svých dvacet dioptrií asi nepoznala... Samozřejmě, že vám povolíme s-soutěžit... Jo a mimochodem, já vás fakt miluju!" Tak to trošku posral, milovat Rayíka si může ale ať na něho nic nezkouší, protože jestli se rozzlobím... Budu zlý! Pak do tý ježibaby hustil něco, z čeho sem rozuměl jenom ,nejste normální...jenom si tak hrají...bude to show' Rayík se na mě usmál a začala hrát muzika, kývl na mě a já ze sebe musel vydat maximum. Vyběhli sme na parket a rozparádili to tam. Jo já se vrtěl, že sem nestíhal a Rayík je mistr piruet. Je dokonalej i na parketu i v posteli. A to tak že jo! Pak už sem byl úplně uřícenej a muzika dohrála (za těma bubnama se moc nehýbu, tak nejsem na rozdíl od Franka zvyklej) a já si všiml, že sme na parketu sami. Kolem se válelo několik párů. Asi byli taky tak unavení, možná taky moc pili... Ale nechápu proč měli různě po těle otisky podrážek mých bot. Proč by mi někdo strkal partnerku pod nohy..? Nebo že bych těma křuskama tak mával? No to je jedno. Důležité je, že....SME VYHRÁLI!!! A to ten týpek ani nebyl v porotě! Pak za náma došel a chtěl podepsat nějakej kus papírů. Já mu řek, že účet z hotelu ještě platit nechcem, tak to ještě nepodepíšem. On mi řek, že sem vtipnej... Proč? Před chvilkou sem zjistil, odkud znám ten nápis z toho trička. Říkali to v televizi, ale nevím proč tam byl Gerard. Teď nemám čas o tom přemýšlet. Ray si dneska u rákosníku něco koupil a nechtěl říct, co. Teď je ve sprše a říkal, že má překvápko. Mám podezření, že to bude to, co si koupil, ale nejsem si jistej...
čekal sem a čekal..ale byl sem děsně nedočkavej..tak sem tak po 10 minutách vlezl do koupelny a tam..deníčku..kdyby si to viděl,stál Ray a jeho vlasy byly...prostě..splyhlý.leknutím sem vykřikl..tázavě se na mě podíval..
"co se děje zlato?"..
"bože co to máš s vlasama??"zaječel sem...
kouknul se na mě jak na marťana ..ale pak se mile usmál a klidným hlasem řekl..
"sprchoval jsem se a umyl sem si hlavu..sou mokrý"..jéé denííčku jakej mě spadl kámen ze srdce.. :-))
Vrátil jsem se teda do obýváku a pustil si televizi...jéé ňáká pohádka....
pohodlně sem se usadil a zažral se do příběhu..ale po chvíli mě vyrušilo odkašlání..nadskočil jsem a všiml si Raye jak stojí vedle sedačky a ruce má za zády...
byl sem naštvanej zhe sem ještě nenašel Nema..ale to,jak uchylně se usmíval mě vyburcovalo..má pro mě ten dárek..

Frankův deníček 9

6. června 2007 v 17:15 Frankův deníček
Když jsme vycházeli ze dveří, všiml jsem si, že má Bob zaprasenou hubu od marmelády. To byla další věc, kvůli které se mohl Gee nasrat ;-) ,,Bobííí... máš na puse marmeládku.'' řek jsem sladce a hubu mu otřel rukou a onu nechutně růžovou a lepivou sračku slízl. Z domu se ozvař Gerardův šílený řev (buď žárlil, nebo si do toho toastovače přivřel péro...) Hurá! Jsme na pouti. ,,Tak co Frankie, kam pujdeme?'' zeptal se nejistě Bob. ,,Uhm... to nevím. Pojď třeba na střelnici, vystřelím ti růži.'' nahodil jsem hvězdný úsměv. Bobo jen pípl:,,Tak jo.'' a už jsme si to srali k onu fleku. Zapomněl jsem Bobčovi ale říct, že jsem v životě nestřílel... ale jo! Vlastně střílel- z vodní pistolky na pošťáka (nikdy jsem se netrefil) ,,Hmm... tak jakou růžičku chceš?'' pronesl jsem, když mi ta stará čarodějnice, co tu střelnici měla na starosti podávala vzduchovku. V ten moment jsem si ''z neznámého důvodu'' představil toho kostnatýho šmatláka Mikea... Muhehe... Vyjukaný Bob ukázal na takové vyblitě růžovo-červené (asi z hajzlu vytažené) krepové qítko. Tak to teda zkusíme... BUM! A růže... tam stále byla! Kurva! Tak jo, druhý pokus. Namířit, soustředit, pal! A... zase hovno! Asi sedmý pokus byl úspěšný (jen proto, ža jsem podplatil prodavačku a ona mi tu růži ulomila, když se Bobík nedíval, ale pšššt...) Bob v sedmým nebi se vydal k řetízkáči. ,,Já jsem na tom ale ještě nikdy nebyl...'' strachoval se. Pohladil jsem ho po zádech (uhm... spíš po prdeli...) a už jsem ho vlekl ke kase. Sedli jsme si, kolotoč se rozjel, Bob zařval a.........
....já věděl že je zle. Ach jo. Zapoměl sem mu říct že se má připoutat. Otočil sem hlavou i když sem předtim věděl co uvidim. Bob se zuby, nechty držel řetízkáče, oči mu vypadávaly z důlků a vydával takovej řev že uši zaléhaly. A zelenal. Ach kecky mé krásné, rozpadlé, smradlavé, milované....poblité.... Kolotočář a zastavil a když sme slezli začal nám říkat něco jako "Hej ty pyčo se nemužeš přypoutat, he? Nemysly sy že ti vratim prachy, he? Musiel sem kvuli vam zastavyt celej kolotoč" (moc sem tomu nerozuměl-asi to bylo staročesky :-D ) no a pak sem Bobču odtáh na záchody, malý parchanti si na nás ukazovaly a smáli se, svině. A já už na pouť nikdy NIKDY nevlezu :-[
Každopádně debile, kdybys ale viděl bohův výraz, když jsem vešel do baráku. Seděl s Rayem v kuchyni a my tam suveréně vešli (já měl Boba kolem krku a vypadalo to, že mě líbá na hrudník, přitom už skoro spal, jak mu bylo zle). Usmál sem se, odhodil jemně Bobíka na židli a podíval se na Gerarda. Čekal jsem upřímně, že mi řekne, že se toho mamalasa šmatlavého vysral a to tak že definitivně, vrhne se mi kolem krku a bude mě prosit, ať Bobču nechám. On ale jenom mírně zezelenal (na Boba samozřejmě neměl), pohladil RAYE po zádech, něco mu potichu řekl (pod tím afrem to na Rayově xichtu vyvolalo divnej úcul) a odešel. Praštil dveřmami a zabouchl se u sebe. Nasral sem se a odešel. Snad se můj sexy prsatej bůh z hecu nedal dokopy s tím zarůstajícím lovcem mamutů... Vždyť ho ani nezná! Musel sem vymyslet, jak se k Gerardovi dostat a říct mu, jak sqěle sme se s Bobem měli. Trvalo to pár hodin, ale na něco sem došel. Stálo hodně úsilí se k tomu přinutit a taky dost námahy, ale přišel sem k nejnebezpěčnějšímu objektu v celým baráku-náš koš s prádlem. Ani McGyver by neměl odvahu se tam podívat. Muldera a Scullyovou by skroutila mrtvice, ač sou odborníci na neznámé a nebezpečné organismy a ani Sydney Foxová s Chuckem Norrisem kryjícím jí záda by se při otevření nedokázala ubránit tomu, co by na ni baflo. No nic za to mi to stálo. Vysypal jsem obsah té vražednjé nádoby so pračky. Nedíval sem se, bál sem se. Kdybych to riskl, tak by mě neoživil ani celý skautský oddíl. Pomalu sem zapl pračku a čekal. Většinou to dělá Mikey. Musím uznat, že přesto, jak na něho žárlím a někdy ho až nesnáším, má v tomto odvahy na rozdávání. Já osobně bych to už nikdy zažít nechtěl. No až se prádlo vypralo, tak jsem to roztřídil. Našel jsem spoustu věcí, které jsem dlouho postrádal. Byly tam dokonce i Rayovy růžové podvazky, Bobův medvídek a ať sem hledal, jak sem chtěl, našel sem jenom jedny Gerardovy spodky. To prádlo tam bylo 2 měsíce, debile, 2 měsíce! Hovado... Ale aspoň jedna záminka, proč zajít do jeho pokoje. Zaklepal jsem a vešel. Nastala nejhorší chvíle mého života- Můj Gee tam ležel. To by nebylo moc přeqapení, ale on ležel pod BERTEM!!! Všechno se se mnou zatočilo. Bůh to teda vymyslel líp jak já. Toto asi nepřekonám...
Chvíli jsem jen tak civěl, debile, ani jsem se nezamyslel nad tím, jak vypadám když bez hnutí koukám s otevřenou pusou a to je co říct, protože jsem zjistil že pořád přemýšlím o svým vzhledu (a přitom občas zapomenu kouknout kam šlapu, ale na to hovno už nechci vzpomínat, fakt že ne...). Gee na mě teda taky čuměl. Bert taky čuměl. Kur*va začalo mě to rajcovat, leželi tam na sobě nazí, ale vůbec se nehýbali. Rozhodl jsem se, že počkám, co z nich vyleze. To se zas nasměju. Nějaká Geeho skvělá výmluva, že mu Bert ukazuje pihu na bradavce, nebo že se ptá jestli se pořádně oholil.. Pak si Gee konečně odkašlal.
,,Ehm.. Bert má doma nějaký problémy... se ségrou se pořád hádají, je z toho na dně, tak ho utěšuju..." Páni, jako kdybych si nepamatoval, jakým způsobem vždycky utěšoval on mě! Debile, kde jsou ty krásný časy, kdy jsme se spolu koupali ve vaně a dělali si ormantický večery, při kterých jsme se mlátili? Až jsem se málem rozbrečel. Nevěděl jsem, co na to říct. Najednou jsem ztratil sílu něco odpovědět, neměl jsme sílu vztekat se nebo prásknout dveřmi. Prostě jsem se posadil na zem a dal si obličej do dlaní. Gee se okamžitě vyhrabal zpod Berta. Asi si myslel, že jen trucuju. Ale mě v tu chvíli bylo fakt špatně. V poslední době se všechno se*e. Asi se zabiju.
Gee teda vyskočil z postele a nechal Berta napospas prázdné peřině (dobře mu tak, ať si užívá s polštářem). Odtáhl mi ruky z obličeje. Nechtěl jsem, aby viděl, jak brečím...