Milý deníčku,deníku,debile,ty vole,.... A komentáře.Díky:)

Rayův deníček 3

6. června 2007 v 18:31 |  Rayův deníček
Deníčku můj..já nevím co se to s dnešním světem děje.Proč se klukům,kteří jsou na kluky ríká buzna?To jsem nepochopil.Tatínek tak nadával vždycky jednomu pánovi z práce.A nevím proč.Jo teď už vím,ale deníčku my jsme taky lidé a já nemůžu za to,že Bobík je ten pravý.Ach jo deníčku,proč já mám takovou smůlu?Proč mi nic nevychází?Asi si půjdu nalakovat nehty,umýt své husté kadeře a oholit si nohy.Tohle zkrášlování mě vždycky přivede do lepší nálady.U toho si pustím Britney a budu papat piškoty s marmeládkou.Ty miluju.Pak se ozvu,až budu hotový.Ale musím dát pozor,at se mi lak nevyleje zase do vlásků jakm minule,když jsem se zohýbal nad sou nožkou,abych si to přelakoval ještě jednou vrstvou.Byl jsem do toho tak zazžraný,že jsem omylem drcl do pračky na které byl položený a on se zhoupl přímo do mých vlasů.A byl růžovo-bílý,což mi udělalo melír.Byl hezký,akorát to pak smrdělo,takže jsem to přestříkal vonavkou.Tak pac a pusu deníčku..*vzal rtěnku,natřel rty,našpulil je a MLASK-deníček měl otisk Rayovi sexy pusinky*
tak už jsem celý voňavý....použil jsem na vlásky šamponpro malé princezny s výtakžem z aloe vera...to je vůně....kéž bys to cítil deníčku...Nohy teď mám jako dětskou prdelku a ten lak....ach ten lak....ta hodná paní v drogerii mi poradila dobře když m doporučila ten extra růžový lak!
Tak deníčku, teď už mi nic nebrání v tom, abych vystartoval po Bobovi....akorát Gee prošel kolem a utrousil nějakou poznámku o homokládě......nevšímám si ho....jdu zase pryč....
šel jsem k Bobovýmu pokoji a zaklepal na dveře. "bobe?" nic. zkusil jsem to ještě několikrát. pořád nic. a taky bylo pořád zamčeno. řekl jsem si, jestli není bobík náhodou v kuchyni s klukama, ale na to by asi neměl odvahu, být tam s nima. ach jo. byl sem celej navoněnej a vypadal sem dobře- jako fakt!- a Bob nikde. Ach jo ještě jednou. Šel jsem zrovna kolem kuchyně a nakouk jsem dovnitř. Seděl tam Mikey, měl ve tváři výraz "nuda" a pil kávu. Neodvážil sem se za ním jít. Tak jsem po špičkách opatrně přešel, aby mě Mikey neslyšel. Podařilo se. Stejně, kdyby mě uviděl, takhle v růžové s oholenýma nohama, tak by ho asi trefilo. No nic... vrátil sem se zpátky do mýho pokoje. Měl jsem na posteli papír- nějak vzkaz. Podivil sem se a vzal vzkaz do ruky. Stálo tam:

Pokud mě máš opravdu rád. přijdi za mnou do kuchyně
Mickey
Ach...tenhle vzkaz mě zahřál u srdíčka. Ještě jsem byl trochu v šoku, ale začal jsem přemýšlet. Jestli za Mikeyem půjdu, tak to bude znamenat, že jsem Bobíka podvedl. Ale jestli za ním nepůjdu, Mikey bude nazlobený a bude se trápit. A to já přece nechci, nenene. Ach jo, deníčku, to je dilema...kdybys mi tak mohl aspoň poradit. Nebo třeba jenom naznačit, abych věděl, co je správné.....
je to prostě těžký...nechci bobikovi ještě více ublížít protože ho prostě miluju ale mickey...nejlepší asi bude když si to teď s ním v té kuchyni vyříkám...hlavně aby tam nepřišel bob pokazil bych si to u něho ještě vic a to už bych opravdu nezvládl..takže deníču ted jdu za ním do te kuchyně drž mi palce at to vyjde protože mám fakt nahnáno...s toho jak to mickey vezme...jo..mám ho rád ale je tu bob...
Když jsem procházel kolem zrcadla, ještě jednou jsem zkontroloval svůj vzhled. Ano, perfektní. Růžové tričko perfaktně obepíná mé obří svaly na prsou. Jsem k sežrání.
Vstoupil jsem do kuchyně a sedl si naproti Mikeymu. Podíval se na mě znuděným pohledem a věnoval se dál své kávičce.
"Ehm..", snažil jsem se na sebe upozornit a tak jsem na něj zamával ručkou.
"Co je?", zeptal se podrážděně.
"No.. víš.. ten vzkaz. Mikey, tak ty mě máš rád?"
Mikey vyprskl smíchy. "Co to kecáš?"
Oh bože, on se za to stydí.. No néé, deníčku, takovýhle lidi opravdu nechápu.
"Ježiž.. Ale no tak, Mikey, za to se přece nemusíš stydět. Není na tom nic špatného." Položil jsem mu svou ruku na tu jeho.
Vtom vyskočil zpod stolu Bob. A v očích měl vražedný výraz.
"Bobíku, tak tady jsi!", zvolal jsem a vyskočil ladným pohybem k němu. Podíval se na mě pohledem plným bolesti a odešel do svého pokoje.
"Bobíku!!!" Ach ne, já to zase pokazil, deníčku... :-(
BOBÍÍÍKU!!! BOBÍKU! :-(
Bylo to hrozný!! Všechno se mi to jako sen promítalo před očima: vzkaz, Mikey, stůl, pod ním Bob, vzkaz, Mikey, stůl, Bob,... věděl jsem, že teď už je konec. Konec s Bobem, se vším. Pak sem si uvědomil, že ten vzkaz asi Mikey nepsal, že ho psal Bob, aby zjistil, jestli mám radši Mikey, nebo jeho, asi.. Ach jo! Celý jsem to zkazil. Neměl jsem za Mikeym jít. Ale jak sem to mohl tušit, že to psal Bob??... Bylo mi tak hrozně, jak ještě nikdy. Ani jsem za Bobem neběžel. Radši jsem se stáhl do pokoje, vzal si svýho méďánka do náruče a brečel. Nejspíš jsem brečel děsně hlasitě, když po chvíli do mýho pokoje přišel Gerard.,,Co zas chceš?" opáčil sem a zabořil si hlavu do polštáře, aby Gee neviděl můj uslzenej obličej. Gerard se zeptal, co vyvádim. Nic jsem na to neřekl. Radši... Ještě by se tomu vysmál a pak by to pověděl říct Frankovi. Pořád jsem měl obličej zabořenej v polštáři a když jsem se po chvíli otočil, Gerard už tam nebyl. Uff..
Měl jsem náladu pod bodem mrazu,tak jsem si vytáhl své stré povlečení s medvídkem Pú a povlekl si tím postýlku.Bylo to,deníčku tak hebké,že jsem si z toho málem cvrnkl.Asi jsem usnul,protože jak jsem se probudil seděl přede mnou Bobík.Držel v ruce jednu mou rukavici,kterou mi predtim koupil.Tu krásnou,růžovou.Asi mi vypadla z kapse.Něco zamulal a odešel.Deníčku,proč nemůžeme být s Bobíkem štastní?? :-(
-----------------------------
Ach jo...deníčku teď mi něco došlo, já spinkal a Bobík tu u mě seděl a koukal se na mě...Na mě jak spím. Oh bože doufám, že jsem neměl rozcuchaný vlásky, protože to by se mi Bob smál. Má rád, když jsem hezky učesanej. Ale je hodnej, že mi tu rukavici přinesl, měl bych si s ním konečně rozumně promluvit.....jééžiš volá máma počkej na chvíli
Máma mi volala a ptala se mě, jestli za ní nechci taky někdy přijet, že pořád jenom trčim někde s klukama. Naštval jsem se. Jsem už přece velkej a můžu si dělat co chcu! Hovor s mámou jsem rychle ukončil a šel jsem hledat Boba. Takhle do dál nešlo. Musel sem si s ním promluvit. Přišlo mi, že jsme spolu nemluvili celou věčnost. Přišlo mi to jako věčnost, od toho incidentu v obchodě a tak... Boba sem nenašel, zato Franka jsem viděl v obýváku, jak seděl u notebooku.
,,Hele, Rayi!" křikl na mě a udělal posunek rukou, jako abych k němu přišel. Naklonil jsem se k notebooku a přimrazilo mě v zádech. Na nějaké bulvární stránce jsem byl vyyfocenej já v šatech a klobouku a Bob. Pod obrázkem byl titulek:"Bob z MCR má přítelkyni." Ouch.. to je hrozný!! Jestli to uvidí maminka tak mi vezme tu růžovou šálu, co mi upletla, už jednou mi tím vyhrožovala :-( Bojím se co bude dál.. a co Bobík? Kde pořád vězí, snad neutekl! :-( Bobííku chybíš mi.. achjoo.. *dále už zcela mokrý deník nejde přečíst* Deníčku, jsem v hrozné depresi.. dokonce mi i má růžová rukavička, z toho jak se třesu, spadla do záchoda! Bojím se, že si Bobík něco udělá, už je čas oběda a on tu pořád není, asi umřu strachy! :-( Možná je to tím, že na té fotce z bulváru prosvítá mé afro.. budu tě neustále informovat co se děje můj růžovoučký deníčku.. ach miluji tě Bobe, vrať se domů! *voňavka střík střík na deník* :-D
deničku citim se hrozně provinile a trapně muj život ted stojí za nic bobik se se mnou už nikdy nebude bavit před majkym sem se ztrapnil ještě k tomu ta fotka na co objevil frank..o které ví už dokonce gerard....a ještě se do toho zaplete maminka a bude to všechno.. šel jsem si pustit atomic kitten možná mě to uklidní..ale jenom co sem si je pustil...někdo začal bušit do stěny at s tím kraválem přestanu :-(....a to už byl opravdu konec...vešel jsem do vedlejšího pokoje kde sem našel gerarda jak si něco čmrká do toho svýho načrtníku...proč bych jako nemohl poslouchat svoji hudbu!!!....on se ani neobtěžoval zvednout hlavu a řek...že hudbu kterou poslouchaj buzny nenávidí...měl jsem chuť mu omlátit židli o hlavu ale udržel jsem se a řekl si že bude lepší když se projdu...byl tam docela vitr venku tak jsem si vzal moji nejoblíbenější růžovou čepičku a šel...šel a šel ani nevim kam měl jsem skloněnou hlavu a do někoho sem vrazil....
Byl to Bert. Úplně jsem se ho lekl. A on mě taky. Teda spíš té mé čepice se lekl. Trochu jsme pokecali o MCR a o The Used a pak se bert najednou zeptal, jak se má Gerard. Úplně jse vybuchl vzteky, o Gerardovi už nechci ani slyšet!! Po chvíli jsme se s Bertem rozloučili a já se rozhodl, že půjdu do obchodu a něco hezkýho Bobovi koupim.
Vstoupil jsem do obchodu, bylo mi divné že tam mají samé prádlo a nahaté slečny v časopisech, nejvíce mě zaujalo takové růžové něco, nemohl jsem přijít na to co to je, až najednou při hlubokém přemýšlení ke mne přistoupila paní prodavačka a divně se na mě koukala..,,Budeš si ten vibrátor kupovat mladej?'' vyjela na mě ta paní a já celý zrudl a omylem ho zapnul.. nu to byl trapas! Spadl mi na zem a začal sebou mrskat a já se rozběhl uplakaný pryč, když tu slyším ,,cvak, cvak'' a oslnil mě blesk foťáku.. Néééé... teď budu ještě za úchyla :-( Můj život je tak hrozný! :-( Bobíkuuuu...
Měl jsem hroznej strach z toho, co teď bude. Nejdřív na netu fotka mě a Bobči a teď já, jak si prohlížim růžovej vibrátor. Dnes je toho na mě moc. Jak jsem teda vyběhl z toho obchodu, pronásledovaný zvuky "blik a cvak", běžel jsem po ulici pořád dál a dál. Lidi na mě divně koukali, ale mě to bylo docela jedno. Po chvilce jsem se schoval v jedné uličce. Nikdo tam nebyl. Uff... Byl sem celej uřícenej a píchalo mě v boku. Domů za klukama a za Bobíkem se mi nechtělo, když tam se mnou nikdo nemluvil. Začal jsem plakat. Proč je ten život tak hnusnej? :-(
Deníčku, to co ti ted řeknu bude asi hodně divný....mě se totiž přihodila strašně podivná věc...stál jsem tak v té uličce a najednou se zamnou ozval hlas, já se otočil a za mnou ve vzduchu se vznášel krásná víla, byla celá v růžovém, tak jak to mám rád....,,Ray Toro! jsem tvá dobrá víla...Splním ti tři přání, jaké chceš...."
A já si přál jenom jedno...být s Bobíkem....jenže pak jsem se probudil...byl to jen sen...já usnul v tí uličce u nějaké popelnice...vzbudil mě nějaký pán:,,Hej ty chlupatej santusáku tohle je můj flek!"a tak jsem radši šel......
Po cestě jsem ze sebe strhl ještě slupku od banánu,kterou jsem měl přilepenou na zadku.A měl jsem hned po ránu hrozně blbou náladu.Šel jsem do kavárny,že si dám kafe,tak jak to mám rád po ránu,ale hned u vstupu jsem uvidel na pultě něco co mě dostalo.Byla tam krabička.V té krabiččce pusinky.Takové ty sladké,co se lížou.A byly velké a růžově deníčku.Hned jsem pro ni běžel,aby mi ji nikdo nevzal.A täky že nevzal.Po cestě domů jsem ji spapal.To bylo teda něco deníčku,taková dobrota,skoro lepší než Bobík.Ne...co to melu...Bobík je lepší 1000x.Ano je.Ale jeste se něco stalo,když jsem odcházel z té kavárny tak seděli u stolu nějaké děti s maminkou a jedno z nich,kluk,po mně hodil rozteklou zmrzlinu.Asi ji měl na snídani.Jenže já to zjistil až když jsem se doma podíval do zrcadla.Přes mé afro bych necítil ani kdyby mi tam spadl kámen.Asi půjdu dohola deníčku.JO!Kde je sakra ten holící strojek??
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 adulinka adulinka | Web | 6. června 2007 v 18:52 | Reagovat

héééj,tak to je mrda.....přečetla sem to až dokoncc a doporučuji.nejvíc se mi líbila část s vibrátorem:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama