Milý deníčku,deníku,debile,ty vole,.... A komentáře.Díky:)

Rayův deníček 6

6. června 2007 v 19:10 |  Rayův deníček
Deníčku můj růžovoučkej, navoněnej, zažívám nejkrásnější dníky mojeho růžovoučkého života. Jsem zalásínkovanej do Bobíčka a on do mně. Vím to, že mě taky moc lawínkuje. Protože, když jsem se dneska vracel do mojeho pokojíčku našel jsem pode dveřmi milostný dopísek.
A ne jen tak ledajakej, krásnej růžovoučkej a navoněnej. Deníčku, však ty víš, že si na tokový růžový drobnůstky z lásky potrpím. A Bob to teda ví taky....
Počkej, já ti ten dopísek přečtu...
chtěl jsem si lehnout na moji ružovou postylenku..tam je to přeci jenom nejpohodlnější...ale na chodbě procházel gerard tak sem mu rychle zabouchl dveře a rozběhl se k posteli..ale deníčku ja sem upadnul...na hlavičku o muj stoleček....začal jsem strašně nadávat..po chvíli jsem vyšel na chodbu a potkal franka....začal se mi strašně tlemit... :-(a já nevěděl proč
milý deníčku,dnes byl hrozný den.Všechno začalo tím že když sem zrovna papal obídek s Bobíkem Mikey koukal na telku a Frank pil v kuchyni kafe a přiběhl gerard celej rozesmátej.Oznámil nám že za týden máme další koncert to by samo o sobě nebylo tak strašný,ale kluci se shodli na tom že na sobě MUSÍME mít všichni ty ošklivý černý hadry,který Gerard navrh a řiká jim kostýmy.Je to hrůza všechno je to celý černý a já nesmím mít ani kousíček růžovej a oba víme deníčku co to pro mě znamená.
A víš co je dníčku,nejhorší?
Nevíš?
tak já ti to řeknu.Nejhorší je to že můj milovaný Bobíček se mě nezastal,dokonce s nima souhlasí!
Když sem řekl že nechci vypadat jako pohřebák,řekl mi
"Sakra rayíku,přece nemůžeš všude chodit v tý pitomý růžový"
.Chápeš to deníčku?! Proč bych nemohl,doteť mu to nevadilo a dokonce řekl "pitomý" já nevím jak si to může dovolit,když ví co pro mě ta barva znamená...Nasmrt uražený jsem se slzami v očích utekl do svého pokoje a čekal že se mi Bobík přijde omluvit,ale nepřišel.Plakal jsem pak docela nahlas,ale stejně nepřišl....Asi ještě chvilku počkám,ale nevím co budu dělat jestli vážně nepřijde...
Tak ještě pořád nepřišel. Možná bych za ním mohl přijít já. Jenže... já za ním chodím POŘÁD! A to mě už nebaví, já se nebudu pořád nikomu vnucovat, ne ne ne!!! Tak jak tu tak na té posteli sedím a fňukám, tak mě napadá, že bych ti mohl přečíst ten dopis, že jo. Tak teda poslouchej a nesměj se, já vim, že takovýhle růžový roztomilý úchylárny nemáš rád (a tím pádem nemáš rád ani sám sebe, viď?), ale já ti to fakt musim přečíst:
Takže ten dopis zní:

I love you, Ray.

To je milýýýý. Já ho tak milujuuu, deníčku.
Ale proč tu ještě pořád není? Kde je? To se mi vůbec nepříjde omluvit, nebo co? Bobííku..??
Tak fajn, jdu do kuchyně, mám hlad.

Deníčku. Bože, božíínku. Víš co sem našel v tej kuchyni? Bobíka, jak sedí Frankovi na klíně... :-( Nééé. Nééé. Otočil jsem se a okmžitě upaloval ven z domu. Otočil jsem se, jestli za mnou Bobík poběží. Dokonce jse se zastavil a čučel na barák, čekal jsem jestli teda výjde ven a poběží za mnou. Nic. Vůůbec mu na mě nezáálěžííí :-( *Mokré skvrny od slz*
Tak a jdu. Naštval jsem se. Du pryč. Už mě tu neuvidí. Konec.
Vyrazil jsem naštvaně do města. Kam půjdu? Už vím, půjdu do svého oblíbeného baru a opiju se. Dám si své oblébené pitííčko (Sangrie) a opiju se. Jo. Ááá už jsem tu. Paradise. Miluju ten bařííček... :-))
a tak jsem pil a pil a pil....postupující dobou jsem se cítil líp ale deníčku...musim se ti svěřit...jak jsem se opil ....stoupl jsem na stůl a začal tančit..hrala tam jedna krásnoučká písnička..a ja se neudržel..furt tam bylo slyšet jakysi..novamba či co..a ostatní mě začali povzbuzovat a jak sem byl opilej tak sem se tam začal svlíkat...deníčku uplně...i to ružový spodní prádlo sem na sobě neměl....a víš co je nejhorší??...že sem se tohle dozvěděl z novin :-(
Je to hrůza jsem úplně v šoku!Neovažuju se vylézt z pokoje,protože se bojim co by mi udělali kluci a hlavně co Bobík? Teď už mě určitě nechce.*plaky,plaky* když sem se podíval do zrcadla všiml jsem si že mam na tý holý hlavně tuškou na oči nakreslenýho smajlíka....můj bože ted Bobík poznal co jsem zač a nebude žádné usmiřování.Co si jenom bez něj počnu?Zrovna když sem plakal a držel za ručku svého plyšového medvídka otevřely se dveře.Byl tam Bobík...
lekl jsem se ho takže sem zapištěl ..on na mě jenom vyvalil ty svoje kukadla a ja nevěděl co říct a on taky nevěděl tak sme tam na sebe tak čuměli a deníčku..on se mě zeptal proč sem to udělal....ale potom sem si uvědomil..že za to všechno může on!!!!!...tak jsem se na něho zamračil...hodil jsem po něm mojeho ružovýho medvídka a řekl mu to že sem ho viděl s frankem..... :-(:-( :9:
Milý deníčku,jsem teď hrozně nešťastný a pláču pro svého medvídka.
Hned ti povím proč.
Jkmile jsem Bobíkovi řekl že sem ho viděl s Frankem,vykulil oči a začal něco koktat o tom že mi to vysvětlí.
Musíš pochopit deníčku,jak hrozně moc jsem byl naštvaný a děsně sem zuřil!Jakmile Bobík ze sebe začal soukat něco o nějakym džusu a pádu a Frankovi hrozně sem se naštval a vzal první věc,kterou sem měl po ruce a hodil ji po něm.
špatná zpráva je sem se trefil,špatnější že ta věc byl budík.Ten budík je docela velký, težký a má ostré hrany.
Muselo to hodně bolet protože sem se trefil do hlavy.Bobík se zapotácel chytil za hlavu a vykřkl jenže já místo omluvy začal řvát ať vypadne že nic nechi slyšet.Ublíženě se na mě podíval vzal ze země medvídka a přitisk si ho na srdce a odešel.
Deníčku je mi hrozně.Můj milovaný medvídek Emílek je pryč má ho Bobík se kterým nemluvím.Co jen budu dělat?jak bez Emílečka usnu?Musím získat svého medvídka zpět!!!!
Řekl jsem si, že teď nechám méďu chvíli odležet, protože....p-protože....Deníčku, s Bobčou to je vážné!! Jak jsem ho trefil tím budíkem do hlavy, tak zjistili (neptejte se kdo :D) že má otřes mozku...no a...no---B-Bobík... on musel do nemocnice, deníčku!!! To je hrozný, to je špatný... to je moc špatný! Už jen proto, že te´d jsou na mě všichni naštvaní, že sem zranil takový skvělýho bubeníka, jakým byl Bob. A když říkám všichni, tak všichni!...A ještě horší je, že Bobča si vzal MÝHO medvídka s sebou do té nemocnice.. a já teď nemám jedinou šanci ho dostat zpátky. Jít za Bobem, to je blbý, kdž sme se teď pohádali.. Ale..no, možná bych za ním mohl do té nemocnice zajít, aspoň bychom se třeba usmířili a já bych měl zpátky svýho méďu Emílka. Jo, asi..asi Bobču půjdu navštívit.
Hele deníčku,mám plán..asi zajdu za Bobem na návštěvu oknem v noci a když bude spinkat vezmu mu toho Emílka.Protože vidět se s ním,asi bych na něho musel skočit,jenže když má ten otřes mozku..ach jo..tak to budu muset udělat potají.Takže jsem,deníčku,vyčkal asi do 9 hodiny večer a pak vyšel směrem nemocnice.Bobík byl ve druhém patře a k mému štěstí vedla nějaká trubka na jeho balkon.Tak jsem začal šplhat a vylezl na balkon.Z okna jsem videl ležícího Bobíka se slinou u pusy.Ach to byl pohled deníčku..bylo mi ho tak líto.Já debil jsem ho zranil!To je..to je otřesný..Ale Emílek je Emílek!Snazil jsem se otevřít dveře balkonu,ale byli zamklé,ale Bobík měl pootevřené okýnko,takže jsem tou dírou začal strkat ruku abych ho víc otevřel a mohl vlézt dovnitř.už,už jsem tam měl obě ruce i jednu nohu,když okýnko se nějak zaseklo.Já tam zůstal viset a nemohl se hýbat.Deníčku trapas ještě k tomu!!Do pokoje vešla sstřička zkontrolovat Bobíka a dát mu na stůl vodu a pak mě uviděla a omdlela.Bože zabil jsem ji deníčku!!!!!
Pokoušel jsem se z toho pitomýho okna nějak dostat, ale nešlo to. A víš co? Já jsem dělal děsně velkej rámus, a já... já jsem vzbudil Bobíka. Zaklel jsem. Horí už to být nemohlo.
,,Rayi..?" zašeptal téměř neslyšně Bob.
Deníku, já byl úplně v prdeli! Nikdo mi nemohl pomoct!!! Setřička omdlela, Bob musel ležet a... a já byl zaseklej v okně ve 2.patře nemocnice. Co mám kurva dělat?!?? Tohle je hrozná situace.. z ní není cesta ven.. já tu zůstanu viset, dokud...dokud neodpadnu...
Deníčku, toto byla taková ošemetná situace....Bobík však zazvonil na sestřičku takovým tím zvonečkem, a sestřička přiběhla. A v tom jsem uslyšel takový strašný jekot, že jsem se lekl, nadskočil a jak jsem nadskočil tak se okno uvolnilo a já sem padal dolů....a probral jsem se až v nemocnici.
Rozhlídl jsem se zmateně kolem. Ležel jsem sám na nemocničním lůžku, hlavu sem měl obmotanou, nohu obmotanou a byl sem napojenej na takový ty hadičky. A...a u mě seděl Bobík. Byl jsem TAk rád, že je tady se mnou! V očích měl pohled toho největšího smutku... Chtěl jsem mu něco říct ale nešlo to. Byl jsem tak slabý. Ale..chtěl jsem vědět tolik věcí- co se stalo? jak jsem se sem dostal? co mi je? kdy mě pustí?? Byl jsem tak zmatený, byl jsem na dně...A Bobča mi nic neřekl...jen..jen vytáhl odněkad mýho Emílka, položil ho vedle mé hlavy, on sám vstal, políbil mě na tvář, a já usnul...
deníčku....probudil jsem se v noci ..byly asi 3 hodiny ráno....všude byla tma a já sem se strašně bál tak jsem zavřel očka stiskl medvídka a snažil se usnout...ale nešlo to...furt jak kdyby mě někdo pozoroval a tak sem se opatrně ohlídl...a já tam viděl bobika!!!!!.......u dveří!!..lekl jsem se a on zase zmizel...deníčku s tou mojou hlavičkou to není dobrý už mi hrabe ....fakt hrozna noc,porad sem se probouzel,prevaloval, nemohl sem usnout a este k tomu mi spadl muj Emilek na zem..no a jak sem se pro nej natahoval,tak sem spadl z postele...to by este nebylo to nejhorsi,ale nejak se mi zamotala hadicka,na kterou sem byl napojenej a zacalo se mi strasne blbe dejchat.Tak sem rychle sahnul na tu vec,jak se tim volaj sestricky...jezisi ja omdlivam,neeee!
Už jsem se probudil jsem na posteli ovázaný,zahadičkovaný a tááák moc nešťastný.to bys nevěřil co ty vražedné sestřičky udělaly!Málem jsem znova omdlel když sem to slyšel!Ony...ony...ony milý deníčku,VYHODILI EMÍLKA DO POPELNICE!!!!!!!!!Prý tu nemá co dělt,prý je můj drahý Emíleček,prolezlý bacili a když kvůli němu padají pacienti z postele patří do popelnice!Fúrie jedny!Pláču už 5 hodin v kuse posmrkal jsem 45 balíčků kapesníčku ale nemůžu se utišit.Ale je tu i jedna dobrá věc,deníčku je tu se mnou můj Bobíček,který jakmile tu hroznou zprávu slyšel běžel ke mě,teď mě utěšuju,utírá mi slzičky a nosánek.Když mi ty krvelačné bestie(sestřičky) říkali o emílkovi držel mě za ruku.A když sem se ho mezi vzlyka ptal jestli se nezlobí kvůli tomu budíku,řekl mi že si ještě promluvíme až se vypořádám s tím že Emílek odešel.Musíme si promluvit i o něm a tomu co se stalo mezi ním a Frankem,jen co se trochu zpamatuju.Nejspíš zítra...
Tak jsem se pořád asi nevzpamatoval.Pořád mě bolí hlavička a motá se mi.Bobík je u mě ve dne v noci a pozoruje mě když spím.Vím to,vidím to v mozku.Je ke mě taaak hodný deníčku..strašně.A nezlobí se kvůli tomu budíku.Bobík říkal že pý ho vyhodil aby mu nepiřpomínal tu velkou bouli na hlavě.A deníčku představ si,že dneska přišli sestřičky a řekli že budu moct jít už domů,ale musím mi změřit ještě teplotu.TAkže jsem vyfasovla teploměr.Ale na tom by nic nebylo,kdybych ten teploměr neměl zastrčený v zadečku.Normálně ho tam ta hnusná sestřička zabodla.Až mi vytrskly slzyčky a Bobíkovi taky.Držel mě za ručičku celou dobu.Po nějaké chvíli mi ho vyndali a sestřička řekla že je to ok,takže můžu domů.TAk jsem si sbalil svých 5 švestek a šel ruku v ruce s Bobíkem z nemocnice.Akorát mi dělali problém schody,na kterých jsem 3xzakopl deníčku,ale co už..hlavně že jsem zdravý a s Bobíkem.Tak je to správně.
Hned jak jsme přišli domů Bob se na mě surově vrhl. Strhl mě na mou růžovou postýlku , ani jsem nestačil pozdravit plyšáčky(snad mi to Klálíček Mišáček, rulička, jogurtíček, mišpulilínek a Bugs Bunnyček odpustí) a už bylo mé ružové kytičkované tričko na zemi. Bobíkovi padala patka do očí. Bože, byl tak sexy!!! rozepl jsem mu poklopec a spatřil jeho růžová tanga s pusinkou. "Bobíku ty divochu!!!" "Raýčku ty můj králíčku" Bobíkovi chlupaté ručičky které mě již tolikrát vzrušili pomalu sjížděli k mému poklopci. Deníčku jak rychle on ho rozepnul!!! šikulka můj je to... "Počkej počkej ty můj bejčku mám tu překvapeníčko." slastně jsem mu zabručel do ouška a sáhl pod postýlku. snažil jsem se nahmatat svá oblíbená růžová chlupatá pouta kterou jsem si schovával pro tuto příležitost. Ale místo toho jsem na boba zamával svou kamarádkou barbínkou Suzy. Bobík koukal jako kdyby spadl z višničky (z té vysoké co máme na zahradě deníčku) ale pak se šibalsky usmál, což mě ještě více rozpálilo. Vzal mi Suzinku z ručky, strčil si jí ze předu za tanga a řekl "hledej šmudlo"....a tak jsem hledal deníčku. moc dlouho jsem hledat nemusel. zrovna když jsem suzinku rtíkama našel uslyšel jsem hlasy. "je zamčeno?" zeptal se Bobča. "to víš že jo ty můj lyšáku" řekl jsem to i když jsem si nebyl moc jistý deníčku a to byla ta chyba. v tu chvíly do pokoje vtrhli kluci kteří se právě dozvěděli že už jsem zpátky. "a jejda!" zvolal bobík.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama