Milý deníčku,deníku,debile,ty vole,.... A komentáře.Díky:)

Rayův deníček 8

6. června 2007 v 19:26 |  Rayův deníček
Díval se na nás, protože jsme seděli u stolku hned vedle dveří... ona mě líbala a já viděl...BOBČU.... viděl jsem jen jak se mu po tváří sesunula slza a jak bouchl na**aně dveřma.... omluvil jsem se té holce, řekl že se jí ozvu a utíkal za ním.... jelikož není tak dobrej běžec tak jsem ho po chvilce dohonil....
"Bobčo....! Bobčo....! Bobčo zastav se a mluv se mnou"
"Co chceš ty šmejde?"
šmejde??? to na mě bylo trošku moc ale .... asi byl fakt naštvanej...
"Nejdřív mě chceš otrávit nějakým odporným růžovým pudingem a pak se tady ocicmáváš s nějakou holkou... neni ti už kurwa trošku blbý???"
Mírně jsem nevěděl co mu říct... Ale pak jsem mu teda fšecko vysvětlil...
"Hele miláčku..."
"Tak už bys mi nemusel říkat, myslim že máš jinýho miláčka než mě :-(!!!"
"MILÁČKU (zdůraznil jsem) nepřerušuj mě... Hele... puding jsem ti udělal z lásky, nevěděl jsem že jsi alergickej...a že ti to přivodí takový problémy, chtěl jsem ti jen udělat radost a dokázat ti že tě opravdu miluju....! A ta holka... byla prodavačka z cukrárny, v které jsem ti byl koupit dort, protože jsem čekal že z toho by ti nemuselo být tak zle jako z mýho "pudingu"... A jelikož jsem se tam pořádně ztrapnil, tak..."
"NO co? tak jste se na zlepšení situace líbali?"
"Ježiši přestan s tím, líbila se mi... ale pořád jsem musel myslet na tebe!!!"
Deníčku, ted jsem mu malinko zalhal, ale já musel, buh vi jak dlouho by to s ní vydrželo ale s Bobčou je to vyjímečný!!! Ted jsem mu prostě nemohl říct pravdu...
"Miluju jen tebe!" ,ježiši deníčku nemohl bys mu to vysvětlit za mě??? On to prostě nechápe.... ale ta holka fakt nebyla špatná... Kua Rayi na co to mysliš??? BOBČA a zase jen Bobča, žádná vysmátá prodavačka z cukrárny!!!
"Nevěřím ti!!!Ten puding a ted ona....Tohle ti prostě nesežeru!!!"
Zůstal jsem tam stát jak opařenej a Bobča šel pomalým krokem... nejspíš domů, tohle se prostě nedalo, nevěděl jsem co říct....Rači jsem zůstal stát a mlčel jsem....
Jít za ním už nemělo smysl, stejně by mě jenom odpálkoval. A pak jsem si vzpomněl na Peggy a na to, jak se na mě vyjeveně koukala, když jsem vystřelil z kavárny za Bobčou a řekl jsem si, že bych asi za ní měl jít zpátky a nějak jí to... ehm.. vysvětlit. Ještě jsem se chvíli díval za Bobem a potom, co zahnul za roh jsem se pomalu, se svěšenou hlavou vracel do kavárny. Peggy tam pořád seděla a byla otočená hlavou ke dveřím, asi mě vyhlížela.
,,Vyhlížela jsem tě!" řekla mi, když jsem si sedal zpátky na židli. Nuceně jsem se usmál. Koukla na mě zároveň zvědavým a povzbudivým pohledem a já, aniž bych přemýšlel o to, co vlastně řeknu, jsem spustil:
,,Ten blonďátej kluk byl můj nynější přítel. Je hrozně žárlivej a těžko snáží takovýhle věci, proto se tak naštval a prásknul dvěřma. Dohonil jsem ho, a vysvětlil mu, že s tebou nic nemám a že miluju jenom jeho, ale on mě neposlouchal a naštvaně odešel. Je mi to hrozně líto, nechtěl jsem mu ublížit."
Peggy se zatvářila udiveně a smutně zároveň. Po chvilce ticha špitla:
,,Takže.. ty si gay?" neřekla to vyčítavě, ale hrozně smutně, ani do očí se mi nepodívala, jen si hrála se lžičkou a koukala do země. Zacítil jsem se hrozně provinile... Zrudl jsem, a pak pomalu a nejistě přikývl.
,,Tak to mě poser...'' pronesla po chvíli trapného ticha. Co má proti gayům? Vždyť jsou jen teplý a...... teplý.... Zrudl jsem ještě víc a pípl:,,Ty jsi zklamaná?'' Nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo. Zdvihla hlavu, usmála se a zakroutila hlavou:,,Ne ne... Jen mě to trochu zarazilo.'' Snažil jsem se to trochu urovnat:,,Ale... já to nevím ještě uplně jistě. Možná je můj miláček Bobíček jen vyjímka.'' To jsem kua říkat neměl. Sotva co jsem to kecl, chytla mě za límec a už mi rvala jazyk do krku (Bobánek to umí líp...) Pak jsme se přesunuli před cukrárnu.... pak na silnici.... do parku....... do křoví........ To nemůžu Bobčovi udělat! Ne jemu! Když ona je tak... holka! A pěkná holka... Ale hovno! Co to plácám. No bohužel pozdě. Její ruce už dávno nebyly na mých zádech jako přetím... už jely dolů.................... a......... už jsou v gatích! Ježiš! Ona mě hodila do šeříku! Chudinky kytičky... Inu... ptáci řvou, šeříky smrděj a já se tu válím ve křoví, místo abych upevňoval můj vztah s Bobíčkem.
Když už se snažila o něco víc erotičtějšího... a já nevěděl jak se z jejího "objetí" dostat... zazvonil mi mobil..... Slááááááááááva!!!
Jsem vůbec nevěděl jak jí slušně požádát, aby s tím co dělá, přestala....
"Haloo?"
"Rayi??".... slyšel jsem jen skuhrající hlas....
"Kdo je tam?"
"Bob... prosím příjdi domů, je mi hrozně zle... zvracím a jsem celej zelenej, prosím přijdi domů... Nevím co se mnou je a do nemocnice to asi sám nezvládnu...prosím :-("
Ježiši co se mu stalo... proboha, vrazily se mi slzy do očí, co je s mým Bobánkem... ježiši musím okamžitě domů, co když na tom neni nejlíp....
"Hned jsem tam lásko!"
Ta holčena na mě koukala jako opařená... nátahl a zapl jsem si kalhoty... ještě že se mezi náma nic moc nestalo, tenhle "odchod" by asi nevzala tak dobře jako ted....
"Volal ti ten tvůj, že???"
"Mnoo plakal mi do telefonu že je mu zle... omlouvám se ale musím za ním, má nějaký alergie a když sní něco blbýho, tak se mu udělá hrozně zle, ale ted to znělo malinko vážněji..."
"Prosím tě už nekecej a padej za ním, ještě se určitě někdy potkáme..."
"Určitě jo, fakt mě to mrzí že...."
"Zmiz už ( :-D)"

Utíkal jsem co nejrychlejch domů.... otevřel dveře a řval na celej barák:
"Bobčo, kde jsi??? Bobeee??? Lásko???"
Prošel jsem fšecky pokoje... mě debila nenapadl záchod, tam jsem měl jít jako první....
otevřel jsem dveře a tam na zemi... (dejme tomu že maj velkej záchod( :-D) ležel bobča...
"Jsi to ty, Rayi???"
Objal jsem ho a pevně ho stiskl....
"Jsem tady u tebe, za fšecko se ti hrozně omlouvám, za tu holku a za fšecko, vezmu tě do nemocnice... Tam se na tebe podívaj!!!"
"Děkuju..." a jemně mě políbil na tvář :-))
V nemocnici jsme byli v mžiku, z protekce (znám tam jednu sestřičku a doktora) Bobču vzali hned na pohotovost, i přes to, že tam bylo pár lidí, co vypadali fakt- FAKT nemocně a beznadějně, ale.. Bobča je Bobča.
Čekal jsem asi půl hodiny na sedačkách, snažil se nevnímat ten nemocniční puch a nemyslet na nejhorší. Pak za mnou konečně přišel doktor- ten, kterýho znám, je to můj dobrej kámoš ještě ze střední.
,,Tak co, co se stalo, je v pohodě? Vypadal tak hrozně, když jsem ho na tom záchodě uviděl, tak.. tak.. nemocně, tak... chudák můj malej, co mu je?" měl jsem hroznej strach.
,,Uklidni se, Rayi. T-ten tvůj přítel" trochu znejistěl, všiml jsem si toho ,,bude v pořádku. Utrpěl menší otřes mozku, pár dní si ho tu necháme a pak může zpátky domů."
Zatmělo se mi před očima.
,,O-otřes m-mozku? C-co? J-jakto?"
,,Uhodil se do hlavy."
'Na to bych nepříšel' pomyslel jsem si ironicky. Pak jsem chvíli přemýšlel, co říct, několikrát jsem otevřel a zavřel pusu a nakonec ze mě vypadlo: ,,Ale já vůbec nevim, JAK a KDY a KDE se mu to stalo!!!"
Tom, ten doktor, jen mávl rukou.
,,Teď už je to jedno. Bude v pořádku." chytl mě za rameno, povzbudivě se usmál a odešel.
Můj Bobík... můj malej Bobíík.. a má otřes mozku. Paráda... Pár dní doma BEZ Bobči nevydržim. Asi se sem nastěhuju.
----------------------
Bobíček chudáčk ležel v té smradlavé nemocniční postýlcea já přemlouval doktora, aby mě tam s ním nechal. On je ten doktor sice můj známej, ale furt kecal, že bobík potřebuje klid a takový ty kydy...
Určitě se vymlouvá, já to vím...musím na něj něco vymyslet.......
*přemýšlení, ray nemůže psát*
Už to mám....
Tak to jdu zkusit
...........................................
"Hele, Marco (ježiš odkaď mám to jméno?) Když mě chvilku necháš u bobči, domluvím ti rande s jednou kočkou..."
Nechápúal jsem proč, ale von mi neodpovídal. Mno dobře stál sice na druhé straně místnosti a těsně u sestřičky, ale snadf mě slyšel. Nebo ta sestřička tak hlasitě vzdychala?
Mno jo, jenže teď se nedostanu k bobčovi.
Sedl jsem si na chodbu na zem A kolem šel Frank, měl zkrvavenej obličej a pořád se culil na Gerarda, kterej zůstal za dveřma, protože se bojí jehel.
Deníčku, ten debil musí všecko vědět, tak se hned začal vyptávat, tak jsem mu osvětlil svůj prolém a řekl mu, že mě ten doktor neposlouchá....
"Toho doktora to nezajímá jo? Tak proč za bobem nejdeš? Nejspíš tam nikdo není a dlouho nebude...."
Nojo, to mě nenepadlo, že Marco má ještě práci. Frank si začal utírat krev a já to šel zkusit z miláčkem.....
Bože to bylo dilema! Já byl dycky tak slušnej a mamink mě vzorně vychovala. Nejsem zvyklej porušovat pravidla, ale láska k Bobíčkovi byla silnější. Nádech, výdech. Šel jsem tam, přišel k jeho posteli a sedl si na ni. Mám ho ojet když spí? Ne to by byůlo hnusný, ale neříkám, že sem nebyl v pokušení. On je tak sladký když spinká! Radši sem ho probudil polibkem a pohladil ho po ruce. Otevřel oči a byl nějak zmatenej z těch ran do zdi z vedlejší místnosti (pokoj doktorů) a vzdychání sestřičky. Já byl v pohodě, věděl sem, že dokud se ty rány ozývaj, můžu tu bejt s Bobčou a Marco bude zatím pravcovat na tý sestřičce. Ach jo, Bobča vypadal tak vyblitě, asi mu bylo fakt dost blbě, ale usmíval se a dokonce se snažil zvedenou z postele a jít šmírovat ty dva vedle. Já mu to ale zatrhl. Přece ho nenechám šmírovat nějakou cizí ženskou a ještě hůř mýho bejvalýho (jo je to tak, ale bylo to jen chvilkové na střední). Svedl sem to na to,že vypadá zesláble a ať se nenamáhá. Taxme tak seděli a kecali a já ho při tom držel za ruku a bylo to v pohodě, pak se nadzvedl na loktech a blížil se ke mě, to bylo eště víc v pohodě. No a pak mi dal pusu, to bylo super, ale paxe otevřely dveře, to už tak v pohodě nebylo. Ať je to Gee nebo Frank, nebo oba, přál sem si, ale pak sem si uvědomil, že sestřička nevzdychá a do zdi už nic nemlátí. Jo bylo to Marco a to bylo strašný. Začal dělat scény a já mu mezi hysterickýma výkřikama, že sem kretén a co to dělaám rozuměl, že mě stále miluje. Ou mě to docela lichotilo, ale Bobča znova padl na postel. Xakru...

,,Bobíku! Bobčooo!'' řval jsem a snažil se ho nějak probrat z mírné agónie. Marco přestal ječet a vrhl se za mnou a za Bobčou. ,,Uhni Rayi!'' hysterčil a odstrčil mě od postele. Prý že nenávidí, když mu pacoši umírají, ale v tom bylo ještě něco víc.

Po neskutečně dlouhé době...
Milý deníčku, právě sedím v čekárně a Marco je v pokoji s Bobem a tou píchačkou. Už jsem to nevydržel a šel se podívat aspoň přes okínko ve dveřích co tam s ním tak dlouho dělají. Kurva! Kde je ta sestřička?! A proč se Marco tak divně naklání nad Bobíčkem...?! A proč mu rve jazyk do pusy?!!! To mě dožralo! Vtrhl jsem tam, hodil po Marcovi kapačku a letěl za Bobem. Ten kokot můj bejvalej ho čímsi zdrogoval a Bobík si mě ani nepamatoval. ,,A ty jsi jako kdo?'' dostal ze sebe. Néé! On mě fakt nepoznává. Rozplakal jsem se a kopl do xichtu Marca, který se mi sápal po rozkroku. ,,B-Bobe, to jsem p-přece j-já-Ray...'' vykoktával jsem. Usmál se:,,Já tě znám. Já vím kdo jsi...'' srdce mi poskočilo radostí, když toto řekl... ,,...Ty jsi ten borec z gayclubu, žeo?'' pokračoval. ,,C-cože?! V-vždyť spolu b-bydlíme a-a m-máme se rádi!'' Já toho Marca fakt zabiju. Pomáhal jsem Bobčovi rozvzpomínat se. Dařilo se mi to celkem dobře. Už si dokonce vzpomněl, že patří do MCR... ,,Jsem unavený, Rayi. Miluju tě. Dobrou noc.'' Bobík zavřel očka a usnul jako nemluvně. ,,MILUJU TĚ...'' zašeptal jsem mu do ouška a políbil ho na čelíčko. Kurva... kde je Marco? Musím po něm hodit ještě jednu kapačku, aby se mi Bobíka nepokusil v noci zase znásilnit...

no a víš deníčku...musím ti ukázat moji druhou tvář...já když se naštvu....tak se neznám...jseeem jak v ohňu..a nevnímám lidi kolem sebe...no tak ti to řikam...abys potom nebyl překvapenej..že bys mě jednou naštval a já tě třeba zmlatil....ale dost už keců....jdu hledat toho marca páč je uchyl takže ho musím chytit a někde svázat...jinak to prostě nejde...utíkal jsem a utíkal...do někoho jsem vzazil..nevím proč sem se zastavil...asi protože ta osoba byla tak krásná...a já sem v ní poznal pegy...z cukrárny..
Zaregistrovala, že to jsem já a sladce, tak jak to umí jenom ona (promiň, Bobi) se usmála.
,,Jé! Rayi, ahoj!" zvolala a úplně se jí rozzářily oči. Já z ní nemoh.. dostávala mě její krása (PROMIŇ, BOBI!!) a to, jak je na mě milá a hodná.
,,A-ahoj, P-Peggy!" vykoktal jsem ,,C-co tu d--děláš?"
Peggy se trochu začervenala sklopila oči a když se zase zvedla na mě, hned jí v očích pohrávaly ty hvězdičky... áách.
,,No, slyšela jsem, co se stalo Bobovi.." že ten Frank musí hned všechno vyžvanit! ,,A jdu ho navštívit. Koupila jsem mu čokoládu a přání brzkého uzdravení!" Teď jsem se na oplátku rozzářil já.
,,To se mu bude líbit! Pojď, zavedu tě k němu do pokoje, možná že spí, ale to nevadí, můžeš za ním přijít kdy chceš." řekl jsem a nastavil Peggy rámě jako správný džentlmen.
Šli sme po tý depresivní bílý chodbě a já koukal do jinejch pokojů. Ty vole, fakt by se mi tam nechtělo zůstat. I když je tam Bobík. Ale nebyla by tam Peggy. Na co to zas xakru myslím? No to je jedno, mám teď tak trošku bordel, v tom, co cítím. Prostě sme šli tou chodbou a najednou se odněkud vypotácel rozcuchanej Marco. Jak mě uviděl, začal zdrhat, ale to nebylo nic proti tomu, co to udělalo se mnou. Nadskočil sem jak chtěl se rozběhnout za ním. Je čas zabíjet, řek sem si. Tak 10 metrů sem Peggy táhl za sebou. Marco mířil k jídelně, Peggy křičela a pacoši vylézali z pokojů. Cestou sem sejmul primáře, který najednou vyletěl z kanclu se vzduchovkou a vřískal :,,Němci dou po nás", pak sem smetl dědka po operaci levýho kolena, co se vyplazil po čtyrech, schoval se pod pojízdné léhátko a řval: ,,K zemi, zemětřesení." Peggy nějak upadla, ale bylo mi to jedno, nemoh sem se zastavit, musel sem ho sejmout. Při běhu sem vzpomínal na dobu jak sme spolu chodili. Holky nosily mrqáče a tak mě asi proto dodneška nezajímaj (nějak jim to nemůžu zapomenout) a já s Marcem sme seděli na schodech. Já byl celej v růžovym a on se strašně pěkně usmíval. Byl to docela harmonický vztah, ale pak to nějak posral. Přišlo léto a holky začaly nosit minisukně (čímž mě odrazovaly ještě víc) a z Marca se stal lamač ŽENSKÝCH srdcí! Sebralo mě to, ale paxem začal hrát s klukama a potkal Bobíka. Jo! Bobík! Je třeba zabít Marca. Zastavil sem se, ztratil sem ho. Sakra, ta nemocnice je obrovská a já ho už snad nenajdu. Potíž byla taky v tom, že se ke mě zezadu blížili bílý pláště se svěrací kazajkou. Byl sem fakt dost v prdeli. Musel sem zdrhnout. Uhnul sem doprava a rozběhl se, za rohem se objevil ten primář. ,,Ha! Němec!" vypadlo z něho a namířil na mě. Blázinec nebo smrt? Další chodba, ale na jejím konci byla jenom jídelna, ale třeba v ní bude okno a podaří se mi utéct, myslel sem jak nikdy v životě. Zaběhl sem do tý chodby. Někde za mnou se vynořila Peggy celá omlácená (myslím, že to bylo někde u schodů, když mi vyklouzla, uups), ,,Rayi..." začala ale já zdrhal dál. A najdnou se mi nad hlavou rostříštil talíř. Marco! Stáli sme proti sobě jako muž proti... no... proti mě. Rozhod sem se zdrhat. Vlítl sem do tý jídelny a vyrušil pár babek od karet. Nerozhlížel sem se a skočil ven z toho okna.Při tom jak sem hučel dolů sem ještě stačil říct ,,Do prdele" a pak sem si zlomil nohu. Jenom první patro...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mauis mauis | Web | 13. července 2007 v 11:29 | Reagovat

uaa to je super!!!!rayuv denicek je nejlepsi...a ten primar xD fakt bombasticky

2 :) :) | 18. listopadu 2007 v 8:41 | Reagovat

to je husty :D:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama