Milý deníčku,deníku,debile,ty vole,.... A komentáře.Díky:)

Červenec 2007

Rayův deníček 11

31. července 2007 v 16:43 Rayův deníček
Po chvíli mávání letákama kolem Gerardovi hlavy se nám podařilo jej navrátit do vědomí... Pomohli jsme mu vstát. ,,To jste se snad kurva už uplně posrali, ne?'' skoro nedýchal. Nechápu, proč mluví tak sprostě, deníčku. Vždyť ta mikrovlnka je tak... krásná, a on má přece Hello Kitty rád! Vím to, má Hello Kitty vánoční, velokonoční a heloweenskou sbírku trenclí a podprsenek! Nahodil jsem uražený pohled a dotčeně řekl:,,Tobě se snd nelíbí?'' Gerard se zatvářil, jako by to s ním mělo zase seknout:,,Nelíbí? Kurva, to je hodně slabé slovo!'' Teď se do hovoru vložil i Mikey:,,Ale vždyť... Co ty tvé spodky, co ti tak seknou, vždyť ty máš Hello Kitty rád!'' vztekal se. Klika cvakla, dvéře letí a majestátně přichází Bob. Očka mu zablikala jako vánoční světýlka a zíral na mou vyvolenou mikrovlnečku. ,,Tá je krááásnááá...'' vydechl po chvíli. Frankie se radši zdržoval hlasování a nějak divně se díval na Gerarda. Zvláštní, přesně tak se já dívám na Bobíka... ,,Gee, nevztekej se, vždyť je krásná.'' řekl Bobča když odklopil zrak od nové, božské a dokonalé mikrovlnky. ,,Uhua!'' zakvíkl Gerarda, přičemž se tvářil jako silně rozzuřené usráně, jemuž vytmelili pracně čórlé lízátko. Obrátil se a odešel. Nic nám nebránilo si užívat naši vysněnou lásku, ač se barákem stále rozléhalo Gerardovo-,,Kurváááá!!!'' ,,Dobře jsme vybrali...'' zakýval Mikey hlavou a stále se díval na mikrovlnku. Bobi se na mě podíval:,,Jsme vybrali?! Ty jsi ji kupoval s NÍM? A proč... p-proč jsi m-mi n-nic neř-řekl...?'' začaly mu kapat slzy. ,,Ale Bobííí, já...'' ,,Ne! Nic neříkej! Nic nechci slyšet!'' zakřičel. *Blik Cvak Smrk Bůůů* utekl. Snažil jsem se ho zastavit: ,,Bobííí!!! To není, jak si myslíš. Lásko!'' Nic. Třískl dveřmi, a byl pryč. Začal jsem brečet a objal Mikeyho, ten mě pevně stiskl a utěšoval, že on se vrátí. Měl pravdu, Bobča se vrátil hned, bohužel jsem zrovna objímal Mikeyho, takže utekl znova. Né! Deníčku, proč se všechno musí srát zrovna mě?! Proooč???!!! Padl jsem na kolena a plakal... Ani si nevzal boty... *smrk* má jen papučky... *smrk bůů* vždyť mi prochladne... *smrk bůů smrk* to nééé...!!!
popadl sem bobíkovi lakýrky a vyběhl z domu. teda z domečku. "bobííííku!" volal sem na všechny strany "bobčoooo!" nebe se zatáhlo a začalo pršet. "Bobííííkuuuu" plakal sem. nebe plakalo taky. lidi vytáhli deštníky. muj bobíček ale žádný nemá! chudinka malej... někde sám v tomhle hnusnym mokrym světě... "rayi?? co to děláš?" zvedl sem hlavičku... přestávalo pršet a sluníčko vycházelo zrovna za hlavičkou mého Bobíka který nademnou stál a koukal na mě. vypadal jako kdyby měl svatozář! "bobíku? ty si se vrátil?" tvářil se nechápavě "ale dyť sem nikam nešel! chtěl sem si provětrat hlavu... a teď vstávej" a podával mi ruku. zvednul sem se a podal sem mu jeho botičky. padnul mi kolem krku. "promiň rayíku. neměl sem utíkat" "to nic bobíí neměl sem tam jezdit bez toho abych ti to řek" bobík si utřel nos do rukávu. "tak budem domů, ano?" a šli sme
Tak jsme šli. Já jsem si ani nevšiml, jak jsme daleko od domečku. Všude bylo mokro, ale já byl happy, protože Bobík se nezlobil. Pak jsem si všiml něčeho, z čeho mi přeběhl mrazíček po zádečkách. Já jsem, hlavička navrtaná, zapomněl dát Bobíkovi ty botky! Myslel jsem, že si ukousnu hlavu... Schoval jsem je za zády, aby si jich Bobík nevšiml, protože bych to musel zase vysvětlovat a od mluvení máme Gerarda. Já no to moc nejsem. Ani ve škole jsem nebyl. Když jsem byl zkoušený, tak jsem si hodil vlásky do tváře, nebyl schopen slova a bylo mi trapně. Někdy to dělám i na koncertě, proto tak mávám hlavou. Lidi si myslí, že mi ruplo za krkem, ale to já se jenom stydím, tak se snažím, aby mě nebylo vidět. No ale zpátky k botkám. Domů to bylo už jenom kousek, tak se mi je podařilo odstranit z Bobíkova zorného pole (kam chodím na tak chladné výrazy?) a šli sem a povídali si. Já jsem se překonal a vysvětlil Bobíkovi toho Mikeyho. Došli jsme do domečku a vešli do kuchyně. Nohy se mi podlomily vzrušením, když jsem se podíval an mou druhou největší lásku. Záříc štěstím jsem přejel očima z mikrovlnky ke stolu a podíval se hrdě na Mikeyho, který tam seděl. On na mě ale hodil pohled, jako bych mu vrazil šroubováček do ucha a odešel. Co jsem mu udělal?

takže deníčku! to už sem byl opravdu ale opravdu naštvaný! nejdřív bobíček a teď i mikey! co sem komu udělal? vím že je teď mikey nešťastnej, dokonce říkal že možná odejde, ale to přece neudělá deníčku, nebo ano? že by ho ta alicia tak zkazila? nebo.. že by bral drogy? měl bych na to přijít.... svěřil sem se se svím podezřením bobíkovi a ten semnou souhlasil. tak sme si vzali černé obleky a brýle aby sme byli nenápadní, a sedli si na lavičku před domem a čekali až mikey někam odejde. za chvilku (asi za tři nebo čtyry hodiny) mikey opravdu vyšel a rozhlížel se na všechny strany! to je přece podezřelý! pak přešel silnici a odcházel někam směrem k centru města. nenápadně sme se vydali za ním, skákali za keře aby si nás nevšimnul a dyž žádný nebylo po ruce tak sme vytáhli foťáky a dělali sme že sme japonský turisti. mikey zapad do nejbližšího krámu a když vyšel ven tak držel... PYTLÍKY NA ODPATKY! hodili sme na sebe s bobíkem důležitý pohled. tím se totiž všechno vysvětluje! gerard ho poslal pro pytlíky na odpatky! plácnul sem se do čela. je to jasný jako facka. eště sme chvíli s bobíkem čekali než sme se vrátili domu aby sme nebyli tak nápadný a pak sme šli rovnou za mikeyem. samozdřejmě sme se nejdřív převlíkli... nejsme blbý. "mikey.... co si dělal dneska v krámě?" zeptal sem se ho. zatvářil se zaraženě... ha! uhodil sem hřebík na hlavičku :-)) "noo šel sem koupit nový pytlíky do koše..." "NELŽI!" pak mi doteklo že nelže. sakraa já si byl tak jistej že bude lhát.... "ale... dyť ste mě s bobem viděli! dneska! sem vás viděl... procházeli ste se..." "nevím o čem to mluvíš!" zapíral sem. "my sme s bobíkem nikde dneska nebyli! asi si viděl někoho jiného!" a on si jenom zaťukal na čelo a odešel. deníčku, asi budu tajným agentem! :-))
Táákže.. až na naše špionážní akce s Bobíkem se dneska nic zajímavějšího nestalo, což mě docela štve, protože.. víš to deníčko, já a akce, já a vzrůšo, to mám rád, to mi dává!
Jinak jsem opravdu začal uvažovat o tom, jak bych se uplatnil jako tajnej agent. Myslím to vážně VÁŽNĚ!! Špióni dostávají dobrej plat (to sem čet' v jednom časáku), motaj se kolem hezkých holek (vem si třeba Jamese Bonda, že jo!) a jsou to hrdinové. A to je přesně něco pro mě. Zeptal jsem se Bobči, jestli chce být taky tajňákem, nebo špiónem, vždyť je to fuk, je to to samý, a on řekl, že by se bál, že by ho někdo zabil a já mu jen s úsměvem na tváři odpověděl "Bobíku, neboj, budeš přece se mnou." Ale on vážně špiónem být nechce. Ale já jo. Takže jsem se rozhodl, že navštívim nějaký špionážní centrum... abych se přece trochu zaučil, ne :-))
No jo je to tutovka, já budu špionem =) Je to můj osud... Ale musím pro to něco udělat, rozhodl sem se teda, že začnu zas běhat. Našel sem svoje květované tepláčky a vyrazil. Zapomněl sem si svázat afro a v tom strašném vedru se mi lepilo na xicht. Ale chci být agentem tak musím něco vydržet. Uběhl sem asi 50 metrů v parku za barákem a zdálo se mi to dost. Nechápu, co ti lidi blbnou. Jeden už kolem mě běžel snad 3x... No až sem zas nabral dech (dneska mi to trvalo jenom 3/4 hodiny), řek sem si, že se skočím převléct. Dost už tréninku, nastává akce. Oblekl sem si černý kalhoty, afro hodil do culíku a natáhl na sebe ještě černej kabát. Potom sem s mírným překvapením zjistil, že nevím, kde ty agenty najdu, když jsou tajní. Nevadí-nerad to přiznávám, ale Gerard ví všechno. Ptát se ho nebudu, prohledám mu šuplíky. Počkal jsem až vypadne vysypat koš. Měl sem málo času, musel sem pospíchat jinak mě dostane... Vlítl sem do jeho ložnice a strčil hlavu do šuplíku. Chvilku sem se přehraboval v hordě spodků a narazil na jeho deník... No už vím, kde ho schovává, ale sem strašně hodná duše, tak sem ho položil zpátky a otevřel druhý šuplík. Pastelky, pastelky, pastelky a pak sem našel něco... růžovou pastelku. zas tak hodnej nejsem, musel sem ji strčit do kabátu. Na co jiného mají agenti kabáty. Otevřel sem poslední šuplík. Na spodu sem našel mapu města. Gerard si do ní srdíčkama značil místa, kde byl s Frankem. Je to fakt úchyl... Pučil sem si ji, protože mezi srdíčkama sem tam viděl černou (bléé) tečku a u ní napsané ,,Tady to najdeš". Že by počítal s tím, že chci být agentem? Nádhera... Vypadl sem odtud jak nejrychlej to šlo, popadl obří sluneční brýle a vylít z baráku. Díval sem se na mapu a šel k tomu centru. Sem tak chytrej... Nakonec sem po dlouhým hledání našel malej podnik. Ti se ale umí maskovat! Měl růžovou fasádu. Ti ale mají super vkus! Vešel sem dovnitř, vzal ze stolku noviny, předstíral, že je čtu a přitočil se tam k nějaký slečně.
,,Dobrý den, kde najdu šéfa? Budu jedním z vás..." řek sem jí a byl pyšnej, že to vyznělo, jako bych byl z branže. Ona se na mě usmála a pronesla :,,Ste si jistý? Tohle je kosmetický salon..."
Sundal sem si brejle, Kurnik fakt! A aby toho nebylo ještě málo, tak jak sem se chtěl nepozorovaně vypařit, tak sem do někoho vrazil. Byl to Mikey... Vypadla mi ta mapa z kapsy a on místo toho,aby mě považoval za normáního chodce(to byl účel přestrojení) na mě začal békat, že n tu mapu potřeboval. Asi nakonec nebyla pro mě...

Mickeymousův deník 8

31. července 2007 v 16:41 Mickeymousův deník
samozdřejmně sem nechtěl aby tim vzdycháním přivolal Elizu. Tak sem mu pusu ucpal svym vlastnim jazykem. Gee se opřel o Linku. (menší vtípek :-D možná někteří pochopí) asi toho na něj bylo moc. nahoře se ozývalo dupání jak dyby se stěhovalo stádo slonů a né jenom jedna protivná ženská. "Gee! Miláčku? Neviděl si někde moje kalhotky?" odtáh sem se od Geeho, aby moh mluvit. Ale nejsem zas takovej dobrák. Svuj jazyk sem zamněstnal trochu jinak. Konkrétně Gerardovími uhm... intimními partiemi. Gerard se snažil mluvit ale... nějak extra mu to nešlo "Ah... noo Elizie... který uh... myslíš?" snažil sem se ho trápit co nejdýl...a celkem mi to vycházelo.... "Ty krásný růžový s tim králíčkem! ty co si mi dal k narozeninám!" Eliza měla skoro na krajíčku. Gee už byl taky skoro na krajíčku. "Uh... ehm... noo nevííím.... pralas je vůbec někdy? možná ah... by byli na sss... věšáku!" a Eliza ustrašeně kvičela v odpověď "né neprala to ty víš sou to putovní kalhotky. ty se neperou! a gee? neni ti něco? mluvíš nějak divně!" a podle zvuků to vypadalo že se... připližuje! "uhm... ne jenom sem se bouch do brňavky a pěkně mně to bolí" Eliza mu to věřila. No někomu s její inteligencí se nesmíme divit. Ale pak už sem neměl čas myslet, protože sem musel polykat. a to zatraceně rychle. stih sem skoro všechno. no jo sem šikulka a navíc... trénink dělá mistra! něco sem měl na bradě. tak sem si stoupnul nechal ať to gee slízne (denní rutyna) a umyl si ruce. hygiena především! :-D pak sem ještě geeho políbil a odcházel. čuměl na mě s otevřenou pusou... tak sem jenom řek "zapni si poklopec, brouku" a nahoře se ozvalo Elizinino "Cožeee?"
A už jsem slyšel dupající kroky Elizi, jak chází dolů do kuchyni. Úplně jsem trnul hrůzou. Kouknul jsem na Geeho a ten byl celej zelenej a- ještě s otevřeným poklopcem. Rychle jsem na něj sykl "zapni si to, ty debile!" a už tu byla Eliza. Její zrak spočinul na Gerardově ruce, která se bezvýsledně snažila zapnout jeho zaseknutý poklopec. Eliz jeho mezinoží (:-D) hypnotizovala dost dlouho, pak nadmula a zbrunátněla, skoro tak, jako strejda Vernon z Harryho Pottera.
,,Můžete mi laskavě vysvětlit, co se tu kurva děje?!" nějak mi to připomínalo mámu. Hned jsem zakročil se svou úžasnou výmluvnou výmluvou, to já umím a chudák Gee byl úplně neschopen slova.
,,Eliz, copak rozepnutej poklopec je natolik vyjímečná a rozčilující věc, že si z toho úplně na nervy? Nebo se ti nelíbí Gerardovi spodky s letadýlkama?" oh, to znělo trochu až moc sarkasticky, podle toho, jak jsem tak sledoval Elizin rozčílenej výraz.
,,A co to 'BROUKU' na konci??!! Řekl si mýmu nastávajícímu BROUKU!!!"
Kurnik! A co teď? Na to už výmluvu nesplodim. Gerarde, zachraň mě!! Teda nás..
,,Nooo... to jen tak... sranda... no.... uhm.... chápeš...... eeeehhh..." Začal jsem totálně koktat (nojo, Gerard normálně mlčel a nevypadal na to, že by se chystal něco říct, takže jsem musel něco říct já... checht.) a udělal jsem ze sebe totálního blbečka. Eliza se na Geeho chvíli dívala tázavým pohledem a po chvíli odešla. Gee se lekl a utíkal za ní, začal ji tam vysvětlovat, že to byla sranda a tak. Bože!! Blbka žárlivá :-[ (xD). Zatím jsem šel do pokoje a čekal jsem, že by Gee mohl přijít.. A taky že přišel! Upřímě jsem v to moc nevěřil, jen jsem doufal.. ,,Mikey, jedu s Elizou na nákup, tak tady počkej a večer za tebou příjdu, ok?" .. ,,COŽE?? ON-ZA-MNOU-PŘIJ-DE?? :-O Uhmmm to je jak krásnej sen!! On se nenaštval?? Uáá".. Byl jsem jako v 7. nebi a to vážně nekecám. Byl jsem hrozně nervozní, ačkoli jsem vubec nevěděl proč. Šel jsem se teda zatím podívat za Rayem, kterej se snažil dělat palačinky a vyhazovat je z pánvičky. No prostě dělal totální kraviny. Jen co jsem za ním došel, hodil na mě totálně horkou palačinku (nojo, tak se pozná gramla!). To by mi ještě tak moc nevadilo, kdyby na mě po chvíli nehodil další a to přímo do obličeje! Nedovedete si představit, jak to pálilo !! Začal jsem Raye honit po celý kuchyni, sice jsem se moc nemohl dívat, když jsem měl celej ksicht "popálenej", ale byla to docela sranda. ,Áááá mám Tě Rayi!!" zařval jsem, když v tom jsem uklouzl po palačince, která byla na zemi. Raye jsem stáhl sebou na zem a po dopadu jsem si na něho jaksi.... lehl... Když v tom přišel Gee a koukal na nás jak vyoraná myš.... ,,Co to děláte?" zeptal se a ......
...a Ray se začal děsně smát. "M-Mikey, to p-příšerně leh-lehtá, slez z-ze země.. hahaha... dě...chichichi...dělej...chechehehe..." zalykal se smíchy Ray a já z něho, celej červenej, protože jsem byl v rozpacích, slez. Urovnal jsem si rukama tričko (sexy movements 8-)!) a nevinně se na Geeho usmál (to mi jde). Ten na mě kouknul s pozvednutým obočím a stočil zrak na Raye, kterej se ještě pořád válel na zemi. Pak si všiml palačinek po zemi.
,,Vy jste si dělali palačinky?"
to byla moje chvíle, abych nějak s Gerardem zmizel do pokoje
,,Jistě! Pro tebe! Dám ti nějaký na talíř a půjdem nahoru do pokoje ne?" byl jsem docela nervózní, takže když sem sbíral palačinky ze země, párkrát mi vyklouzl z ruky a já taky ještě párkrát uklouz'
,,Mikey, můžeš mi říct, proč mi dáváš palačinky ZE ZEMĚ? Nechutný! Objednej radši čínu (sabi, čínu!!!! :D nezasvěcení nepochopí) a nechovej se jak totální pako." Zvedl jsem se teda ze země, ukázal jsem na Gerarda fakáče............. nééé, dělám si srandu, ukázal jsem mu zdviženej palec a už jsem vytáčel číslo vietnamců. Teda číňanů..
mnoo objednal sem nějaký čamanský sračky. rači bych sice sushi ale to je japonský tak nic. a dyž sem se otočil Gerard už byl v tahu. noo tak nic asi už je ve svim pokoji. nahoře se ozývali rány jako dyby tam gerard stěhoval nábytek ale on možná jenom chodil. člověk nikdy neví a on hrozně dupe. Čekal sem, čekal, čekal, čekal... a pak čína konečně číňani dorazili i s žrádlem a tak sem to popad a pádil k geemu do pokoje. v půlce schodiště sem se ale zastavil a zase seběh dolu. tam sem to jídlo vykyd do misky vzal k tomu hůlky a zase běžel nahoru. vrazil sem k geemu do pokoje a on tam seděl na zemi a maloval! "Mikey? Co tady děláš?" on to neví? "noo nesu to jídlo jak si řek!" podíval se na mě jak na blba.... "ale mikey... to byla IRONIE!" sakra.... ale pak dodal "ale dyž už seš tady tak si kemně sedni a sníme to :-))" no tak sem tam sebou hodil vo zem, nalepil se na geeho a postavil před nás misku čehosi co se menovalo Chi-yaa-knug-sa-tchi-maa-fu ale mam takový podezření že to budou obyčejný nudle ze zeleninou. Podal sem Geemu jedny hůlky, druhejma sem mu málem vypích voko a řek sem tak dobrou chuť! ale byl tu malej problem. ani jeden z nás ty hůlky neumí používat....
..zkoušel sem si jednu nudli omotat kolem těch blbejch hůlek..a prd. Furt sem se tam s tím pitvořil. Koukl sem se na Gerarda..ten se tak snažil..vypadal roztomile, jenže po chvíli sem se začal řehat. Gerard dělal na oko naštvanýho, jenže po chvíli to nevydržel a chechtali sme se voba. Za chvili mě napadlo udělat něco..co se mi moc líbí..vždyť, sme tu sami. Začal sem ho pomalu, něžně líbat, dokonce se už vůbec nebránil. Začal sem mu šmátrat pot tričkem, ta jeho hebká kůže..nehorázně mě to vzrušovalo. Už nás nezajmala nějaká čin jang chu, nebo jak se to menovalo...pomalu ale jistě sem se začal dál a dál posouvat k Geeho zipu u kalhot. Už tam měl pěknou bouli, nemá pořád nosit ty upnutý gatě, já mu to říkám pořád. Tak sem se rozhodl vzít jeho nástroj do pusy a pokračovat v tom, co odpoledne, když teda musel s Elizou nakoupit. Ta aby si někdy něco nevymyslela. No nic..tak sem se snažil, jak jesem mohl..když v tom, zase ta chvíle polykání..už sem si na to zvykl. Usmál sem se na Geeho, ten měl slastný výraz ve tváři..zas sem ho začal líbat..on si mě opatrně položil na zem a přesouval se k mýmu hodně blízkýmu kamarádíčkovi..líbal mi ho a nakonec zkoušel to, co sem dělal já jemu..nehorázně mě to vzrušovalo..jenže v tom..křik z kuchyně..rozpoznal sem Raye ,,Hoříí" kurva..co ten tam zase dělá oblík sem si kalhoty a běžel dolů..pro hasící přístroj..pač sem nechtěl přijít o střechu nad hlavou. ÁÁÁch..podařilo se mi to, naštěstí to odnesl jen sporák. ,,Rayi, cos tady zase vyváděl?" zeptal sem se docela nasraně.. ,,Noo..zkoušel sem flambovat..moc se mi to nepovedlo.." ach jo, já se z něj jednou zblázním...ale jak sem tak čuchal cejtil sem..jakoby se furt něco pálilo..koukl sem se pořádně po kuchyni..shořelej sporák, naše počmáraná lednička..Rayovi hořící vlasy..počkat?? cože? ,,Rayi, ježkovi voči, vždyť ti hoří vlasy"
Duchaplně sem popad skleničku vody, pomodlil sem se aby to nebyla vodka a chrstnul to na Rayovo afro. Ozvalo se csssss a afro dodoutnalo. Ray se celej rozklepal a začal si v zrcadle to afro upravovat. Já sem zatim skoumal škody. Hrůza. Linka to přežila ale s troubou se můžem rovnou rozloučit. Tsss ten Ray je ale magor! Přihasil si to i frank s hasičákem a začal na nás stříkat tu bílou hmotu ( :-D) "Franku!" zaječel sem "moje vlasy sou zničený! moje brejle sou teď zaprasený! co to kurva vyvádíš?!" spadla mu huba a řek "noo hasim!" "a co hasíš debile?! už tu nic nehoří!" byl sem nasranej... nepředstavitelně. moje oblíbený triko s Anthraxem! ;-(( vrazil sem frankovi do ruky koště a šel sem se vykoupat. Napouštěl sem si zrovna vanu dyž tam přišel gee s mastnou bradou (si do sebe rval ty nudle dyž sem tam nebyl) a začal se hrozně smát "hele mikey eště nejsou vánoce!" tak sem mu řek ať de někam že mě postříkal frank a on se začal smát ještě víc "ha ha ha a co ste dělali že tě tak postříkal" ježiši on je fakt blbej.... "no každopádně gee měl bys vypadnout já se du koupat" začal se hihňat jak puberťačka (a že sem jich viděl dost) a řek "mnooo mikey snad se nestydíš!"

Bobíkův deníček 8

31. července 2007 v 16:36 Bobíkův deníček
Né, počůrat jsem se nemohl, tohle bylo něco JINÝHO. Nevim jak se to jmenuje, jsem ještě.. docela nezkušenej... hehe. A pak.. normálně, deníku, tomu nebudeš věřit. Ray se na mě tak rajcovně koukl, hrozně mě to vzrušilo a pak jsme se začali úplně divoce líbat, nebylo rozlišit, kterej jazyk je čí, čí je ruka nebo noha, padli jsme na postel a divoce se líbali, Ray mi jazykem jezdil po celým těle a já ho všude hladil a laskal a bylo to hrozně divoký, rajcovní, vzrušující, úplně jsem z toho nemoh. Byl jsem úplně vykolejenej, že tak jsme se tak najednou rozjeli. Ale bylo to úžasný.
ale jak sem si vzpoměl na gerarda tak sem se začal bát. on mi totiž jednou dyž byl zase hodně unavenej vyprávěl takovej strašidelnej příběh.... doteďka mi z toho de mráz po zádech! tak sem se začal třást. vzpoměl sem si na toho upíra co svejm obětem o úplňku o půlnoci vysával svim obětem krev. nervozně sem se rozhlíd po pokoji.... OK nikde nikdo.. jenom venku svítil měsíc... zrovna v úplňku. Ray mi dál okusoval krk.... asi ho to bavilo...ÚPLNĚK?! znova sem se podíval. přes ten obrovskej kulatej měsíc běželi strašidelný mraky... a pak se ozval zvon na tý radnici co sme kolem ní dneska šli. Jeden...dva...tři...ray si mě přitáh blíž a začal mi žužlat ucho....čtyry....pět....šest....rayova ruka mi začal sundavat ty krásný tanga...sedum...osum...ray už je úplně sundal a klek si ke mě... co asi bude dělat?....devět....deset....ray mi začal žužlat no tooo uhmmm deníčku já nevim jak bych to nazval ale určitě víš jak to myslim. bylo to příjemný....jedenáct....dvanáct! zafoukal vítr a záclony se pohnuli a pak už jenom.... tma

dyž sem se probral, bylo ráno. sluníčko svítilo do našeho útulného pokojíčku už vůbec nevypadal strašidelně! Rayík už byl na nohou a balil. achjo... už musíme ject domu.... a říct klukům o našem zasnoubení :-0 ale co my to nějak zvládnem. Rayík si všimnul že sem vzhůru a přišel ke mě a pohladil mě po hlavičce. "Seš v pořádku bobíku?" zeptal se. "ano... promiň že sem včera..." přerušil mě. "ale to nic" a dal mi krááásnou pusinku :-)) "ale už vstávej... do půl hodiny musíme vyklidit pokoj"
a dal se znovu do balení......bylo mi líto že sme musely odject..bylo to tu krásně,bylo tu teplo,moře,pláž,postýlka ve které sme spaly...ach ano-byl tu on,on mého srdce žampión..ne deníčku to sem nevymyslel já..to sem slyšel v nějakém filmu,ale ode mě to znělo nějak jinak..no nic.. ...ach ano jen já a on...a o ničem sme nemusely přemýšlet...tak sem tak seděl na té postýlce a sledoval mou lásku jak mu padají vlásky do očiček,když se tam chudáček malej tahá s těma kufříkama a balí...uh..já tu sedim a ani mu nepomůžu..to sem ne deníčku nebudu řikat co sem a radšeji mu pujdu pomoct.Nasadil sem lehký úsměv a pomalinku vztal z postýlky...a pak mi to došlo!!-nic na sobě nemám!!no tak sem tam tak stál a ray vzhlédl ke mě,celýho si mě prohllíd a na trochu se zastavil..no ehm..ty víš kde...byl sem v prekérní situaci..noa znáš mě..začal sem se červenat..rayík jen vztal,šel ke mě,chytl mě za ručičku a řekl´´áále bobíku takhle přece nemůžeš odjet...di se oblíct..´´přerušil sem ho´´ale já ti chci pomoct balit´´měl sem při tom takovej divnej hlásek..takovej jako asi ve 4. třídě..ale rayík mi řek že už má zabaleno a že jen pude na recepci odhlásit pokoj at se du převlíct:)no musel sem souhlasit a taky už mi celkem vadilo jak mi fouká vítr no..ehm..na tělo..tak rayík odešel a já šel do koupelničky...už sem byl oblíknutej..ale ještě sem si musel umít ručičky..neměl sem je špinaví,ale maj tu takovej gel a on strašně kráásně voní skoro jako ray..NE!ray voní líp:)tak sem si na ruce napaltal asi..objemy mi nikdy nešly:(..prostě hodně...čachtal sem si v tom ručičky a při tom hledal nějakej ručník..když v tom *cink*..lek sem se až sem z toho skočil do záchoda...jak sem se snažil vodšprejvoovat...ale jak sem měl ty ruce vod gelu tak to nešlo..utíral sem si je do toaletního papíru,mimochodem byl s malinkejma smajlíkama:)..no ale jak sem se utíral všimnul sem si že mi chybí prstýnek!!ano ted co mi dal rayík jako důkaz naší lásky..ten zásnubní:,(

To snad ne, deníčku, ten prstýnek mi nemohl spadnout!!! Kde je??? Pohled se mi stočil na záchod... ale ne. plaval tam. můj prstýnek, můj zasnůbní prstýnek, můj zásnubní prstýnek od Raye, plaval v záchodové vodě a já byl hrozně naštvanej, vzteklej a panikařil jsem. Jasně, že sem panikařil!!!! Ten prstýnek do té blbé záchodové roury nemohl zapadnout!!!! Ale vůbec jsem ho neviděl.. Co kurva teď? Ne, Rayíkovi to neřeknu, ten by nejspíš zkolaboval, nebo by se na mě naštval a jedno jak druhý jsem nechtěl. Takže jsem vzal takovou tu divnou věc, nevím, jak se to jmenuje, ale používá se to, když je záchod ucpanej. Tak sem to do toho záchoda strčil, vytáhl a... nic. Udělal jsem to ještě několikrát a nic. A prstýnek pořád nikde. Tak tohle je konec. Zhroutil jsem se na zem a pomalu mi začaly stýkat slzy po tváři. A pak se z pokoje najednou ozvalo:
,,BObíííku!! Nezapomeň na prstýnek, leží ti tu na nočním stolku!"
Deníčku, jak já byl šťastnej :-))
utíkal sem pro svůj prstýnek a natáhl si ho na prstíček. krááásně se třpytil ve sluníčku, který pronikalo do pokoje mezerama mezi žaluziema. rayík už byl obtěžkán kufry, tak sem taky nějaký popadl a na ruku sem si navlík zachranej kruh co se nám nevešel do kufru protože měl velkou nafukovací hlavu s kačenkou, a šel sem mu pomoci odnášet naše zavazadla do auta. pak sme zaplatili za pobyt v hotelu, rozloučili se s tim chlápkem co nás miluje (stále nevím proč) a pak už sme ujížděli do New Jersey. Naposledy sem zamával tomu nádhernému přímořskému letovisku a poslal sem mu vzdušnou pusinku. otočil sem se na rayíka a jemu se v očičkách leskly slzičky! ale mě taky deníčku. byl to tak dojemný moment! teď se zase vrátíme do toho šedého města plného policistů, zlích pánů a gerardů kteří se nám smějí :-( ale já rayíka miluju a on miluje mě a navíc sme se zasnoubili a bude mít svatbu a děťátka a budeme spolu žít šŤastně až do smrti. a až opadne ten poprask kolem naší kapely (zapomněl sem jak se jmenuje) můžeme se nastěhovat sem, zpátky a mít krásný domeček kde svítí sluníčko a je tam teplíčko a nikde, nikde žádná ČERNÁ! už se moc těším, deníčku. opravdu moc :-))

Frankův deníček 11

31. července 2007 v 16:32 Frankův deníček
A v kabince bylo najednou moc těsno. Hmmmm... to je faaakt příjemný říkal sem si. Gee mi okusoval ucho a vobčas do něj zašeptal něco jako "Ahh Frankie you little whore" pořád dokolečka. On totiž víc anglicky neumí. Možná si myslíte že ty krásný procítěný texty píše on, ale OMYL. Kdo znás je natolik nezatíženej vlastnim úchyláctvim že by se moh zamyslet a zplodit to? Ano správně. RAY! (ha šokoující odhalení ve frankově deníčku :-D) prostě jak už sem řek. Byli sme v kabince, kolem chodili lidi tak sem si musel dávat sakramentskej pozor abych moc nevzdychal. Ale ono se to dobře řekne ale hůř udělá víte? Sem se kousal do rtu až mi tekla krev, rači sem zavřel oči abych jí neviděl. A pak sem si to uvědomil. JAK DOJDU DOMU S MOKRYM ROZKROKEM?! Rači sem se rychle otočil jenomže Gee ten nadrženec to pochopil trochu jinak a tak jenom vtáh muj dolní krvavej ret do svý pusy (upír jeden) a žužlal ho. Mírně sem ho odstrčil a řikam "Gee... jak dojdu domu s mokrejma kalhotama?! venku mrzne!" on se na mě rajcovně usmál, tak rajcovně jak umí jenom on... podlomila se mi kolena "Tak jestli ti de o tohle... tak to se dá lehce vyřešit" řek a rozepnul mi ty kalhoty úplně a sundal mi i trenky a já pořád nechápal co jako dělá.... a pak mi to docvaklo dyž sem ucítil jeho teplej ( :1:) dech na mim uhm...přirození a tentokrát mi ty háčky docela i posloužili protože sem se jich chyt abych nespad dyž mě vzal do pusy. Debile, to bylo něco. Jestli sem předtim měl problémy nesténat tak teď už to zkrátka a dobře jinak NEŠLO. Gerard je bůh. Úplnej. Zaplet sem prsty do jeho vlasů. Fuck. Head'n'shoulders. Moje myšlenky byly roztříštěný. Shit to je boží. Blbej dávicí reflex. Oh my god. To je.. to je... támhle lítá moucha.... shit shit shit... pak sem explodoval byl sem mimo byl sem jinde.... pak sem byl zase spátky ale ještě bych tam rád zůstal.... s Geem sme se ještě chvilku líbali... noo a pak sem si zap poklopec a šel sem dom.

Vážně, šel jsem dom. Skončilo to hrozně rychle. Ani jsem si Gerarda pořádně neužil. Teda užil.. ale umím i si ho užít i víc. Však co, ještě není všem dnům konec :) navíc- dneska je doma jenom Ray. A ten nás nebude obtěžovat. Bob jel za mámou a Mikey je (nedobrovolně) s Alíc. Takže doufám, že naše vášen s Geem bude ještě doma pokračovat.
Při cestě domů, když Gerard řídil, jsem ho pořád sledoval. Takovým dravým rajcovním pohledem, abych mu dal najevo, jak moc ho chci. Občas sem mu zajel rukou mezi nohy, nebo ho prostě jen pohladil po stehně, hlavně, že sem se ho mohl dotýkat.
jeli sme tim našim krásnym autem směrem domů a já vohrabával Geeho kterej se na mně občas krááásně usmíval, a já se zase usmíval na jeho bouli co měl v kalhotách a každym hrábnutim se ještě zvětšovala. gerard přestal řadit a taky mě začal vohrabávat a už sem se začal bát že domu nedojedem! ale dojeli sme, zastavili před barákem a Gee se na mě vrhnul. zrovna sem chtěl vylízt z auta. ale nestih sem to protože mě čapnul přitáhnul, páka nepáka a začal mě líbat. řeknu ti, debile, ještě že sem na sadomaso! protože ta páka mě opravdu hrozně tlačila. tak se jí odstrčil nastranu a dál se věnoval svýmu prsatýmu bohovi. strčil mi ty svoje ledový prsty pod triko a já sem se začal tak trochu třást. jenomže sem se netřás jenom já, třáslo se i naše auto. a pak se najednou zatmělo ale né úplně to světlo bylo takový...zelený. otevřel sem oči a ty vole! my sme zajeli do toho křoví co máme kousek od baráku. gerard se jenom smál asi mu nedocvaklo že ty větvičky nám určitě poškrábaly lak. ale to je jedno. nebylo sem vidět. kolem auta byla spletitá spleť spletenejch větví. gerard se pomalu ale jistě přestával smát a zase se ke mně přiblížil. tentokrát mě na páku rači nenatisk ale šmátral rukou kolem mí sedačky. a pak se najednou obě pomalu spouštěly dolu což bylo mnohem pohodlnější. zas mi zajel rukou pod tričko ale tentokrát mi ho rovnou sundal. má sice studený ruce ale to mi vůůůbec nevadilo. bylo to prostě úžasný
Uz sem byl nedockavej jak baba pred duchodem... Pod jeho ledovymi prsty mi modrala kuze! trochu me ty omrzliny bolely= SUPER!Uz jsem geemu zacal rozepinat poklopec, kdyz v tom ta baba co cekala na ten duchod prilitla s kosou (ne debile nebyla to smrt ale vasniva zahradnice) a zacala na nas rvat ze to do ceho sme prave najeli je najvzacnejsi plevelius plazivy a ze ji to stalo cely dedictvi po neboztikovy! My s Gerardem sme se tomu tlemili jak hovada div nam z toho nerupla guma u teplaku ( :-D) no ale pak ty stary rachejtly doslo co sme tam delali zbledla a zacala utikat co ji sila v jejich seschlejch hnatach stacila, utikala pryc... Kdyz sme se dochechtalia tak sme pokracovali.. poradne sem se na nej pritlacil panvy a citil jak tvrdne, uz mel dokonce z toho vzruseni o stupen teplejsi ruce!!! No a pak me napadlo, ze bysme mohli vyuzit ty vetve z toho plavejzu nebo jak... debile tema to bude bolet!!! (JOOOO! :-)))

Začal jsem teda tahat za ty větve toho pitomýho plevelu, abych je utrhnul. Debile, to vůbec nešlo. Byl už jsem pěkně nas*anej. Gee na mě chvíli koukal, ale potom začal rvát taky jeden. Asi mu došlo, co s tím budem dělat. (:-D) Jak jsme se tak oba činili, ani jsme si nevšimli, že se ta baba objevila znova na cestě. Přilítla k nám, docela jsem se divil, kde nechala koště, čaarodějnice jedna, a začala na nás ječet, co si to dovolujeme. Debile, já ti měl strach! A ona si pořád mlela svou o tom, jak je to křoví vzácný a jak dlouho ho pěstovala. Celý svůj srdceryvný monolog zakončila tím, že na nás okamžitě zavolá policajty. Nasucho jsem polknul a otočil se na Gerarda...
Gerarde, pomoc, pomoc, řekni té babce něco! Vysílal sem k Geemu telepatický vlny a doufal že je jeho příjimač nastavenej na mou vlnovou délku. Asi byl, protože Gee povídá té babě: "Paní, my se omlouváme ale tohle je asi nedorozumění, my jsme z výboru zahradnictví, však víte," šibalsky mrkl, "a chtěli jsme si vzít vzorek této nesmírně krásné rostliny." Baba jakoby byla dojatá a řekla: "Aaahh... Tak konečně se ty moje dopisy abyste se přijeli podívat na mého miláčka pleveliuse plazivého dostaly do správných rukou? Ooo, tak to vás pánové nebudu rušit, dál ty vzorky odebírejte.." Potichoučku couvala a přitom se na Gerarda tak divně dívala. "A nedal byste mi ještě číslo, však víte kdybyste chtěli nějaké další vzorky nebo... tak něco". Bože! Ta ženská jedna ho balí! Není možný... Musím zasáhnout. "No, paní to bychom rádi ale my vaše číslo máme a zavoláme vám sami kdyby bylo potřeba, nashle!" Nenápadně sem Geemu řekl ať s tím autem hne, že musíme pryč a na babu sem vrhal sladký pohledy. Gerardovi to naštěstí docvaklo, zařadil a auto se rozjelo. Naposledy zamával té babě, která se málem rozplynula a odjeli sme. "Teeda, Gee, já měl vážně nahnaný. Ale zvládls to krásně!" prohlásil sem a za odměnu ho začal pusinkovat. "No Frankie, taková pěkná odměna! Víš co, nepůjdem domů? Tam je větší teplo... a víc možností jak se odměnit ještě víc." Mrkl šibalsky. "Nooo. Dobře." Vystoupili sme z auta (páku sem zkontroloval, auto nám tentokrát doufejme neujede) a mazali do domu, protože venku byla fakt zima. No, debile, to bude ještě dlouhá noc!