Milý deníčku,deníku,debile,ty vole,.... A komentáře.Díky:)

Rayův deníček 11

31. července 2007 v 16:43 |  Rayův deníček
Po chvíli mávání letákama kolem Gerardovi hlavy se nám podařilo jej navrátit do vědomí... Pomohli jsme mu vstát. ,,To jste se snad kurva už uplně posrali, ne?'' skoro nedýchal. Nechápu, proč mluví tak sprostě, deníčku. Vždyť ta mikrovlnka je tak... krásná, a on má přece Hello Kitty rád! Vím to, má Hello Kitty vánoční, velokonoční a heloweenskou sbírku trenclí a podprsenek! Nahodil jsem uražený pohled a dotčeně řekl:,,Tobě se snd nelíbí?'' Gerard se zatvářil, jako by to s ním mělo zase seknout:,,Nelíbí? Kurva, to je hodně slabé slovo!'' Teď se do hovoru vložil i Mikey:,,Ale vždyť... Co ty tvé spodky, co ti tak seknou, vždyť ty máš Hello Kitty rád!'' vztekal se. Klika cvakla, dvéře letí a majestátně přichází Bob. Očka mu zablikala jako vánoční světýlka a zíral na mou vyvolenou mikrovlnečku. ,,Tá je krááásnááá...'' vydechl po chvíli. Frankie se radši zdržoval hlasování a nějak divně se díval na Gerarda. Zvláštní, přesně tak se já dívám na Bobíka... ,,Gee, nevztekej se, vždyť je krásná.'' řekl Bobča když odklopil zrak od nové, božské a dokonalé mikrovlnky. ,,Uhua!'' zakvíkl Gerarda, přičemž se tvářil jako silně rozzuřené usráně, jemuž vytmelili pracně čórlé lízátko. Obrátil se a odešel. Nic nám nebránilo si užívat naši vysněnou lásku, ač se barákem stále rozléhalo Gerardovo-,,Kurváááá!!!'' ,,Dobře jsme vybrali...'' zakýval Mikey hlavou a stále se díval na mikrovlnku. Bobi se na mě podíval:,,Jsme vybrali?! Ty jsi ji kupoval s NÍM? A proč... p-proč jsi m-mi n-nic neř-řekl...?'' začaly mu kapat slzy. ,,Ale Bobííí, já...'' ,,Ne! Nic neříkej! Nic nechci slyšet!'' zakřičel. *Blik Cvak Smrk Bůůů* utekl. Snažil jsem se ho zastavit: ,,Bobííí!!! To není, jak si myslíš. Lásko!'' Nic. Třískl dveřmi, a byl pryč. Začal jsem brečet a objal Mikeyho, ten mě pevně stiskl a utěšoval, že on se vrátí. Měl pravdu, Bobča se vrátil hned, bohužel jsem zrovna objímal Mikeyho, takže utekl znova. Né! Deníčku, proč se všechno musí srát zrovna mě?! Proooč???!!! Padl jsem na kolena a plakal... Ani si nevzal boty... *smrk* má jen papučky... *smrk bůů* vždyť mi prochladne... *smrk bůů smrk* to nééé...!!!
popadl sem bobíkovi lakýrky a vyběhl z domu. teda z domečku. "bobííííku!" volal sem na všechny strany "bobčoooo!" nebe se zatáhlo a začalo pršet. "Bobííííkuuuu" plakal sem. nebe plakalo taky. lidi vytáhli deštníky. muj bobíček ale žádný nemá! chudinka malej... někde sám v tomhle hnusnym mokrym světě... "rayi?? co to děláš?" zvedl sem hlavičku... přestávalo pršet a sluníčko vycházelo zrovna za hlavičkou mého Bobíka který nademnou stál a koukal na mě. vypadal jako kdyby měl svatozář! "bobíku? ty si se vrátil?" tvářil se nechápavě "ale dyť sem nikam nešel! chtěl sem si provětrat hlavu... a teď vstávej" a podával mi ruku. zvednul sem se a podal sem mu jeho botičky. padnul mi kolem krku. "promiň rayíku. neměl sem utíkat" "to nic bobíí neměl sem tam jezdit bez toho abych ti to řek" bobík si utřel nos do rukávu. "tak budem domů, ano?" a šli sme
Tak jsme šli. Já jsem si ani nevšiml, jak jsme daleko od domečku. Všude bylo mokro, ale já byl happy, protože Bobík se nezlobil. Pak jsem si všiml něčeho, z čeho mi přeběhl mrazíček po zádečkách. Já jsem, hlavička navrtaná, zapomněl dát Bobíkovi ty botky! Myslel jsem, že si ukousnu hlavu... Schoval jsem je za zády, aby si jich Bobík nevšiml, protože bych to musel zase vysvětlovat a od mluvení máme Gerarda. Já no to moc nejsem. Ani ve škole jsem nebyl. Když jsem byl zkoušený, tak jsem si hodil vlásky do tváře, nebyl schopen slova a bylo mi trapně. Někdy to dělám i na koncertě, proto tak mávám hlavou. Lidi si myslí, že mi ruplo za krkem, ale to já se jenom stydím, tak se snažím, aby mě nebylo vidět. No ale zpátky k botkám. Domů to bylo už jenom kousek, tak se mi je podařilo odstranit z Bobíkova zorného pole (kam chodím na tak chladné výrazy?) a šli sem a povídali si. Já jsem se překonal a vysvětlil Bobíkovi toho Mikeyho. Došli jsme do domečku a vešli do kuchyně. Nohy se mi podlomily vzrušením, když jsem se podíval an mou druhou největší lásku. Záříc štěstím jsem přejel očima z mikrovlnky ke stolu a podíval se hrdě na Mikeyho, který tam seděl. On na mě ale hodil pohled, jako bych mu vrazil šroubováček do ucha a odešel. Co jsem mu udělal?

takže deníčku! to už sem byl opravdu ale opravdu naštvaný! nejdřív bobíček a teď i mikey! co sem komu udělal? vím že je teď mikey nešťastnej, dokonce říkal že možná odejde, ale to přece neudělá deníčku, nebo ano? že by ho ta alicia tak zkazila? nebo.. že by bral drogy? měl bych na to přijít.... svěřil sem se se svím podezřením bobíkovi a ten semnou souhlasil. tak sme si vzali černé obleky a brýle aby sme byli nenápadní, a sedli si na lavičku před domem a čekali až mikey někam odejde. za chvilku (asi za tři nebo čtyry hodiny) mikey opravdu vyšel a rozhlížel se na všechny strany! to je přece podezřelý! pak přešel silnici a odcházel někam směrem k centru města. nenápadně sme se vydali za ním, skákali za keře aby si nás nevšimnul a dyž žádný nebylo po ruce tak sme vytáhli foťáky a dělali sme že sme japonský turisti. mikey zapad do nejbližšího krámu a když vyšel ven tak držel... PYTLÍKY NA ODPATKY! hodili sme na sebe s bobíkem důležitý pohled. tím se totiž všechno vysvětluje! gerard ho poslal pro pytlíky na odpatky! plácnul sem se do čela. je to jasný jako facka. eště sme chvíli s bobíkem čekali než sme se vrátili domu aby sme nebyli tak nápadný a pak sme šli rovnou za mikeyem. samozdřejmě sme se nejdřív převlíkli... nejsme blbý. "mikey.... co si dělal dneska v krámě?" zeptal sem se ho. zatvářil se zaraženě... ha! uhodil sem hřebík na hlavičku :-)) "noo šel sem koupit nový pytlíky do koše..." "NELŽI!" pak mi doteklo že nelže. sakraa já si byl tak jistej že bude lhát.... "ale... dyť ste mě s bobem viděli! dneska! sem vás viděl... procházeli ste se..." "nevím o čem to mluvíš!" zapíral sem. "my sme s bobíkem nikde dneska nebyli! asi si viděl někoho jiného!" a on si jenom zaťukal na čelo a odešel. deníčku, asi budu tajným agentem! :-))
Táákže.. až na naše špionážní akce s Bobíkem se dneska nic zajímavějšího nestalo, což mě docela štve, protože.. víš to deníčko, já a akce, já a vzrůšo, to mám rád, to mi dává!
Jinak jsem opravdu začal uvažovat o tom, jak bych se uplatnil jako tajnej agent. Myslím to vážně VÁŽNĚ!! Špióni dostávají dobrej plat (to sem čet' v jednom časáku), motaj se kolem hezkých holek (vem si třeba Jamese Bonda, že jo!) a jsou to hrdinové. A to je přesně něco pro mě. Zeptal jsem se Bobči, jestli chce být taky tajňákem, nebo špiónem, vždyť je to fuk, je to to samý, a on řekl, že by se bál, že by ho někdo zabil a já mu jen s úsměvem na tváři odpověděl "Bobíku, neboj, budeš přece se mnou." Ale on vážně špiónem být nechce. Ale já jo. Takže jsem se rozhodl, že navštívim nějaký špionážní centrum... abych se přece trochu zaučil, ne :-))
No jo je to tutovka, já budu špionem =) Je to můj osud... Ale musím pro to něco udělat, rozhodl sem se teda, že začnu zas běhat. Našel sem svoje květované tepláčky a vyrazil. Zapomněl sem si svázat afro a v tom strašném vedru se mi lepilo na xicht. Ale chci být agentem tak musím něco vydržet. Uběhl sem asi 50 metrů v parku za barákem a zdálo se mi to dost. Nechápu, co ti lidi blbnou. Jeden už kolem mě běžel snad 3x... No až sem zas nabral dech (dneska mi to trvalo jenom 3/4 hodiny), řek sem si, že se skočím převléct. Dost už tréninku, nastává akce. Oblekl sem si černý kalhoty, afro hodil do culíku a natáhl na sebe ještě černej kabát. Potom sem s mírným překvapením zjistil, že nevím, kde ty agenty najdu, když jsou tajní. Nevadí-nerad to přiznávám, ale Gerard ví všechno. Ptát se ho nebudu, prohledám mu šuplíky. Počkal jsem až vypadne vysypat koš. Měl sem málo času, musel sem pospíchat jinak mě dostane... Vlítl sem do jeho ložnice a strčil hlavu do šuplíku. Chvilku sem se přehraboval v hordě spodků a narazil na jeho deník... No už vím, kde ho schovává, ale sem strašně hodná duše, tak sem ho položil zpátky a otevřel druhý šuplík. Pastelky, pastelky, pastelky a pak sem našel něco... růžovou pastelku. zas tak hodnej nejsem, musel sem ji strčit do kabátu. Na co jiného mají agenti kabáty. Otevřel sem poslední šuplík. Na spodu sem našel mapu města. Gerard si do ní srdíčkama značil místa, kde byl s Frankem. Je to fakt úchyl... Pučil sem si ji, protože mezi srdíčkama sem tam viděl černou (bléé) tečku a u ní napsané ,,Tady to najdeš". Že by počítal s tím, že chci být agentem? Nádhera... Vypadl sem odtud jak nejrychlej to šlo, popadl obří sluneční brýle a vylít z baráku. Díval sem se na mapu a šel k tomu centru. Sem tak chytrej... Nakonec sem po dlouhým hledání našel malej podnik. Ti se ale umí maskovat! Měl růžovou fasádu. Ti ale mají super vkus! Vešel sem dovnitř, vzal ze stolku noviny, předstíral, že je čtu a přitočil se tam k nějaký slečně.
,,Dobrý den, kde najdu šéfa? Budu jedním z vás..." řek sem jí a byl pyšnej, že to vyznělo, jako bych byl z branže. Ona se na mě usmála a pronesla :,,Ste si jistý? Tohle je kosmetický salon..."
Sundal sem si brejle, Kurnik fakt! A aby toho nebylo ještě málo, tak jak sem se chtěl nepozorovaně vypařit, tak sem do někoho vrazil. Byl to Mikey... Vypadla mi ta mapa z kapsy a on místo toho,aby mě považoval za normáního chodce(to byl účel přestrojení) na mě začal békat, že n tu mapu potřeboval. Asi nakonec nebyla pro mě...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama