Milý deníčku,deníku,debile,ty vole,.... A komentáře.Díky:)

Deník úchylného chlapce 9

28. srpna 2007 v 17:30 |  Deník úchylného chlapce
Válení na postelých nám zabralo ještě asi další dvě hodiny. Nakonec už sme byli vykopnuti mírně nasranou prodavačkou. Nikdo ale neříkal že si něco chcem koupit! Ruku v ruce jsme se vydali do dalšího obchodu. Mám pocit, že se Frankie rozhodl utratit všechny svoje peníze. A zatím mu to de dobře. Když jsme se večer vraceli domů, řádně obtěžkáni taškami, růtných tvarů, barev a velikostí, vypadali sme jak kdyby sme vyloupili Macy's.
Doma na nás v kuchyni čekal Mikey. Teda možná nečekal, ale prostě tam seděl. "Kde máte kafe, debilové?" no dobře, tohle nebylo zrovna nejpřívětivější uvítání. Frankie se plácl do čela. "Jejda! a já věděl že sem na něco zapomněl!" Mikeyho obočí se nebezpečně přiblížilo k sobě. "A co ste teda kupovali, dyž mi ani to kafe nepřinesete? Dneska ste vyplenacali poslední dávku a já už potřebuju další!" (jaj to zní jako kdyby mluvili o drogách :-D)"Mikey, jdi spát, kafe dostaneš zítra!" řekl Frankie, v dobré vůli Mikeye utěšit. Jeho slova však celou situaci jen zhoršila. "Zítra? Ty debile víš co je zítra?! Tak dlouho bez KAFE?! to nemyslíš vážně, že ne?!"

Frank to však zřejmě myslel vážně.On má vůbec ve zvyku myslet věci vážně.A tetokrát o tom hodlal přesvědčit i Mikeye.
Vrazil mi do ruky i ty tašky,co táhl on,přistoupil k němu a nehorážně sladkým hlasem prohlásil:"Ale Mikey...Vždyť už je skoro večer,to to bez toho kafe snad ještě vydržíš..."a zajel mu rukou do vlasů...a pak přes spánek na tvář...
Deníčku,řeknu ti,jako už několikrát toho dne,mě málem trefil šlak...Tohle mi ještě dneska scházelo...
Stál jsem tam jak solnej sloup a sledoval celou tu situaci,neschopnej pohybu i kdyby jen protože mě dost těžký tašky táhly k zemi.
Naštěstí jsem byl spasen dřív,než jsem měl jedinečnou možnost udělat nějakou další blbost. Do kuchyně totiž vrazil Ray.Nejprve sjel převapeným pohledem mě,pak zpozoroval i ty dva,něco si pro sebe hvízdl,zdržel se jakýchkoli komentářů (což mě celkem udivilo,deníčku...No řekni,tebe ne...?)a zase odešel.Měl jsem nepříjemné tušení,že se ještě vrátí,protože si zjevně nevzal to,pro co šel,ale co já vím,tak už nepřišel...
Zato ty dva to asi vyrušilo...
Mikey rychle vstal,div že nepřevrhl židličku,a kousek poodešel.Přesně jsem nepochopil proč,ale asi aby se uklidnil nebo tak něco...pak inteligentně prohlásil:"Tak já jdu teda spát..." a zmizel taky.
Stále jsem stál jako opařený a absolutně jsem nechápal,proč se všichni chovají tak divně...Deníčku,téměř jsem to odhadoval na nějakou skrytou konspiraci,ve který je zapletená CIA,FBI,mimozemšťani,ruská vláda,můj polštář a sklenice zavařených okurek.Pak mě taky napadlo,že mi už asi vážně hrabe a radši jsem nad tím přestal uvažovat.
Zatím mi Frankie vytrhl tašky z rukou a někam je odnesl. Nenamáhal jsem se ani pohnout.Proč taky...?
Brzo se vrátil.Bez tašek.Takže s nákupy zřejmě něco provedl,ale bylo mi srdečně jedno,co...
"Gee...vypadáš nějak...nesvůj..."
Zajímalo by mě,jak může někdo vypadat nesvůj...ale ono je to vlastně jedno...
"To nic...jsem jen trochu unavený..."povzdechl jsem si.
"Nechceš si jít dát sprchu...?" nadhodil a nasadil výraz "já nic,já muzikant"
Zavrtěl jsem hlavou.Všech sprch jsem měl pro tento den plný zuby.
Frank si ale stejně ví rady v každý situaci.Neřekl vůbec nic,vzal mě za ruku a odvedl do mojí ložnice.Tam mě posadil na postel a začal vyslíkat.
A nedá si pokoj a nedá...Ale tak když už začal,tak jen tak ze solidarity k sobě sama jsem ho taky začal zbavovat nadbytečé textilie...
Déňo,dnes mám nějakou upřímnou.Víš,co bylo pak...?
Pak jsme se milovali...Dlouho do noci a se vším,co tam má být.
A dokonce mi nebylo způsobeno žádný těžký zranění. Jen pár cucfleků a škrábanců od Frankieho,ale ty jsem mu oplatil i s úrokama.Nakonec jsem přece jen usnul spánkem spravedlivých...
Když sem se milý deníčku probudil na posteli už seděl Frankie a měl u sebe tác se snídaní...mimo jiné tam bylo i horké kafe, na které sem neměl zrovna milé vzpomínky.....Mile se na mě usmál a říkal..."Tu máš...najez se a pak se oblíkni...pojedeme na výlet! ;-)...mrknul na mě a odešel....když sem udělal všechno podle jeho pokynů chystal sem se sejít dolů...ale jakoby věděl, že už sem hotovej..teda jako oblečenej samosebou...stál ve dvěřích...taky se převlíknul...vzal si něco z těch novejch hadříků, co si včera koupil...teda...to bílý tričko s tím růžovým potiskem mi přijde tak nějak pro přiteplený...ale když se mu to líbí....
Už sem se chystal jít...ale on se najednou posadil na postel a říkal..."Ty..Gee...co kdyby sme se přestěhovali?? Jenom ty a já??...ne že by mi snad vadilo, že sou tady s náma kluci...to chraň bůh...ale víš...myslel sem si, že by sme si oba zasloužili víc soukromí...a samozřejmě by to bydlení nemuselo být daleko odsud...aby sme se mohli s klukama vídat...co ty na to??!"....co já na to deníčku?? no zmohl sem se jenom na "uhhh"....připadal sem si jako lehce retardovaný úlíz, co ze sebe souká tu pomyslnou chlupatou deku.....nic sem na to nebyl schopný říct...a Frankie očividně ani odpověď nečekal...zvedl se..přišel ke mě a udělal něco co sem nečekal...zavázal mi oči šátkem....zavřel dvěře..ale jelikož sem dost nedočkavá osoba vydal sem se na cestu sám...jenže sem zapomněl, že sme v patře...takže sem se krásně prolít ze schodů...když sem šťastně přístál dole začal sem sčítat škody....odřeniny na lokti a bradě...a krev z rozseklýho rtu...no super...Frankie..ani sem ho neslyšel sejít...mě šetrně zvedl, oprášil...a patrně když si všiml, že mi ze rtu crčí krev...nemohl sem bohužel vidět jak se tvářil... :-[....tak si se mnou chtěl nejspíš zahrát na interview s upírem...no nicméně....té krve moc nebylo....vyvedl mě před dům a posadil do auta...musel sem s hrůzným potěšením konstatovat, že to nebylo naše společně(é) první ojeté auto....sedadla byla z jemné kůže motor šlapal potichu...ale Frankie mi chtěl dát asi trochu nápovědu....začal přidávat na rychlosti s to už se koně pod kapotou ozvaly...nic méně.. i kdyby to neudělal, tak by mi došlo, že jedeme v dost luxusním sporťáku...nemělo to střechu a já věděl, že až vystoupím, tak budu vypadat jako Albert Einstein po reparátu....
Jezdili sme dlouho...nakonec zastavil....pomohl mi vystoupit...to se totiž na opravdového gentlemana sluší....
sundal mi šátek a já zůstal stát...
to co sem tam deníčku viděl mě podlomilo kolena.....krásná vila s velkým živým plotem, velkou útulnou zahradou a bazénem....a to vnitřní vybavení....
nechápavě sem se podíval na Frankieho...ten se na mě jenom nevině zaculil..."P-p-proboha Frankie...kde si to vzal??" koktal sem jako magor..."T-to je tvoje...??"
"NE"...odpověděl rázně..."To je NAŠE"....točil se se mnou celý obývák...."Gee...vím, že sem ti to měl říct dřív...ale ty by si to asi nepříjal...tak sem to koupil...a takhle ti to ukázal a postavil tě tak před hotovou věc...ale chci aby sme tu mohli být jenom my dva...kluci sou samo vždycky vítáni...ale víš jak??"
no samo že sem věděl déňo....vzal mě za ruku a táhnul do patra...byla tam jak jinak obrovská koupelná...rozhlídnul sem se a musel se usmát....byl tam sprchový kout...moje vysněná vířivá vana....podíval sem se na Frankieho..a konečně zase viděl ten jeho "rajcovně zvrácenný" úsměv co mě vždycky dostal....
"Frankie".....padnul sem mu kolem krku a zůstali sme tak dobře pět minut...potom sem se jemně odtáhnul a zeptal se..."ty Frankie...kde si na to vlastně vzal??"....chápavě se na mě usmál a povídal..." Pamatuješ si na mojí tetu Jane z Kanady??no tak ta mi odkázala nějaký peníze..ale neptej se už...a pojď!"
provedl mě naším novým domovem...deníčku já ho miluju....Miluju Ho....MILUJU!!!!sem do něj blázen.....je dokonalej...a když sme si konečně prohlídli celý dům tak....
sem opět vyšel před dům, aby si prohlédl to autíčko....no málem to se mnou deníčku šlehlo...víš..jak mám šuplík plný vytřihovánek autíček aston martin...tak před domem jeden takovej stál....Aston Martin DB AR1.....jenom mi ukápla slina....na nic víc sem neměl...Frankie mě vzal kolem pasu a vlepil mi pusu....
Měl jsem co dělat,abych se mu nesložil do náruče...no...popravdě spíš-ztěžka jsem dosedl na chodník a sjel to všechno-dům,auto a Franka-mírně nepříčetným pohledem...
Historie se točí ve spirále...Už dávno mi přece navrhoval společné bydlení...nebo to nebylo dávno...?Mohlo to být stejně tak dobře včera,jako před sto lety,ale něco mi říkalo,že tak starej asi ještě nebudu...V tu chvíli jsem nevěděl ani jak se jmenuju...
Netušil jsem ani,co bych měl říct.
Škoda,že jsem tě neměl s sebou.Ty bys mi určitě poradil,co říct...
Přidřepl si ke mně a k sežrání starostlivým pohledem si mě měřil od hlavy k patě a zas zpátky,přičemž nevynechal ani kousek,ale zrovna tohle mi bylo celkem jedno,protože jsem po dlouhé úvaze došel k tomu,že jsem se zřejmě zbláznil už definitivně.Škoda,že jsem nepozoroval žádný viditelný změny...
"Gee...?V pořádku...?"
"Jo..."vykoktal jsem mírně bez dechu a uvědomoval jsem si,jak mě chodník studí...ehm,do pozadí.
Jakoby mi četl myšlenky,jemně mně postavil na nohy,odvedl do domu a zasunul do pohodlně polstrovaného křesla.
"Tak jak se ti to všecho líbí...?"spokojeně se na mě usmál.
Nedokázal jsem mu grimasu neoplatit..."Je...je to nádherný..."do očí se mi vetřely ty slzy,co jsem tam vůbec nechtěl..."Dě-děkuju ti..." moc dalšího jsem ze sebe nedostal.Vyjadřování mi ještě dělalo potíže.
Připadal jsem si divně,když jsem tam tak seděl,šťastně se usmíval a po tvářích se mi koulely kapky,hodné krokodýla.
Obývák se začal znova otáčet kolem dokola a já se poroučel k zemi.
Pak bylo chvíli vlké ticho a tma...ztratil jsem totiž vědomí...
"...k sakru Gerarde!Prober se...!!No tak!!!"
První,co ke mně dolehlo,když jsem ho znovu nabil,bylo Frankovo pděšený vykřikování mýho jména.Pak jsem zaregistroval i pokusy o mé oživení,tak jsem radši otevřel oči.
"Klid...ještě žiju..."poznamenal jsem,abych vyvrátil jakýkoli pochybnosti,a posadil jsem se.
Už jsem se vzpamatoval z toho šoku.
Ulechčeně mě objal..."Lekl jsem se...Měl jsem o tebe strach..." šeptal mi trochu přerývaně do ucha...
Přitiskl jsem ho k sobě."Klid...Miluji tě..."
"Já tebe taky..."usmál se,ačkoli v dané situaci jsem si to nemohl prohlédnout do všech podrobností...Ale budu-li mít štěstí,tak se na něj vynadívám ještě dosyta.A my teď měli všechno štěstí světa.
Seděli jsme ne krásném novém peršanu v objetí a měli jsme jeden druhého...Ach deníčku můj,můžu tě obejmout,abych toho trochu přenes i na tebe...?Dojetím slzím ještě teď...Nádhera...
Po chvíli...nebo to mohla být věčnost...
jsme vstali a ruku v ruce zamířili vstříc tomu,co ještě musíme udělat...Ještě zbývá tu šťastnou novinu oznámit klukům...(Mikey bude nadšenej...Nakonec,vždycky se mu víc líbil můj pokoj...) a dostat sem všechny moje věci...tebe,deníčku,samozřejmě především...Miluju všechny na světě a tebe a Franka nejvíc!!! ;-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 rozyna rozyna | Web | 14. listopadu 2007 v 18:39 | Reagovat

"zapletená CIA,FBI,mimozemšťani,ruská vláda,můj polštář a sklenice zavařených okurek" z toho prostě nemůžu!!!! :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D

2 Elizabeth Way Elizabeth Way | Web | 28. února 2008 v 17:37 | Reagovat

XD hustý... ale jsem strašně ráda, že nakonec spolu bydlíXDXD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama