Milý deníčku,deníku,debile,ty vole,.... A komentáře.Díky:)

Říjen 2007

Deník úchylného chlapce 15

30. října 2007 v 13:24 Deník úchylného chlapce
...ale na druhou stranu... Vím, že jsem dřevo, ale ta holka se fakt vážně dotkla mých citů! A já se vždycky tak snažím! Nasral jsem se. Přišel k ní, rozkročil nohy, zapřel se dlaněmi o pánev (o svou pánev) a spustil:,,Urazila jsi mě, odejdi...'' Nahodila tupý, nechápavý výraz... ,,No nevejrej jak chleba z tašky, odejdi... Běž.'' a důležitě a uraženě jsem se rozhlížel po stropě. ,,Gerarde, co to kecáš?'' Ty vole, ona snad nechápe, že mě urazila! ,,Myslím, že našemu vztahu prospěje, když nebudeme každý den spolu. Chci, aby naše manželství taky chvíli vydrželo.'' Položila savo, překročila kýbl a postavila se naproti mě. Nadechla se a spustila:,Co ti zase hrabe, Gerarde...? Zase ste tu něco hulili, žejo? A já myslela, že když se vezmeme, tak spolu budeme chtít trávit každý okamžik, že bez sebe nebudeme moci žít, že spolu založíme rodinu... A ty na mě vybafneš TOHLE??? Jinak jsi uplně zdraví? Myslíš si, že tě tu nechám jen tak? Navíc spolu nejsme každý den. Teď se vidíme poprvní za... za skoro celý měsíc! Že já blbna jsem tě nechala jít za těmi tvými podivnými kamarády...'' Pak asi říkala ještě něco, ale já neměl zrovna na hádky náladu... Myslel jsem, že ji budu muset vyhodit násilím, ale ona po mě hodila rukavice a vylila tu zasranou vodu z kýblu a vystřelila ze dveří... Stál jsem tam, mokrý jak hovadu a přemýšlel, proč jsem ji vlastně vyhodil... Dobře vím, že jsem kus retarda, ale já tu holku přece mám rád... Nemám rád svůj mozek, a on nemá rád mě... Nechtěl jsem ho už dále zatěžovat, tak jsem si šel lehnout... Ráno v tom snad budu mít jasno...
A opravdu deníčku.rano jsem se vzbudil s dokonalou myšlenkou.Napíšu jí SMS,ve které se jí omluvím.Hned jsem vzal do rukou mobil a vyťukal.¨
"Lyn-Z,lásko,moc mě to mrzí.Byl jsem protivnej a unáhlenej.Omlouvám se a miluju TĚ.Tvůj začátečník Gee:-*"
No jo..je to menší přetvářka,ale snad to sežere.To Franka takhle náročnej není.Hmm Frank..Hrábnul jsem si rukou mezi nohy a představoval si jí potetovanou.No jo jsem starý prase,ale v tuto chvíli mi to nevadilo.Měl jsme jenom trenky,tak to šlo tychle....hotovo..hmm Frank.
Vzal jsem zpět do ruky mobil a a přečetl si:ODESLÁNO-FRANK.
kurva

Bobíkův deníček 9

30. října 2007 v 13:22 Bobíkův deníček
Ano deníčku, to je přesně TO, po čem toužím... Být tady s Rayíkem... ach můj Bože... teď je z něj můj snoubenec...! To je krásný pocit, vědět, že k někomu patřím... Ještě jsme s Rayíkem uvažovali, že bysme se třeba přestěhovali do Afriky, nebo tam aspoň jeli na dovolenou. Já mám moc rád slony... Ale ne jako Gerard-nadívané, já je mám rád jako ty miloučké zvířátka s dlooouhými choboty a ušmami jako satelity výzkumních stanic... Ale tam je to samý černoch, a já ani Rayík černou rádi nemáme... Asi bych se jich bál. To je jako kýbl Gerardů a Franků v kapucích... Brrr... Má láska mě vyrušila z úvah nad černochy a slony jemnou pusinkou na krček. Usmál jsem se a dal mu normální pusinku na pusinku. ,,Hmm... Rayíku... Ty máš nějaké sladké rtíky...'' Rayík vycenil svůj zářivý chrup:,,To je lesk... jahůdkový... Chceš ještě ochutnat?'' A dal mi další pusinku.
Aaach... V prostřed velkého dlooooouhého polibku nás někdo vyrušil. ,,Ó jak krásný mladý pár...'' Byl to nějaký zvláštní pán s nějakou krabičkou. ,,Co takhle fotečku na památku?'' zeptal se pán. Rayík se na mě podíval a pak kývl. Sedli jsme si na takové kamené zábradlí a ten pan fotograf udělal... BLIK! Já se lekl a spadnul dolů. ,,Rayi!'' stačil jsem zakřičet, než se mi nalila chlórová voda do nosíku. Pak jsem se asi probral... Ležel jsem v Rayíkově náručí... ,,Jsi anděl?'' zeptal jsem se. ,,Ne, lásko, to jsem já, Rayík.'' ,,A-aaha... Takže nejsem v nebíčku?'' ,,Ne, Bobí. Jenom jsi spadnul do bazénku. Nebolí tě nic?'' Kývl jsem:,,Trošku hlavička, ale pusinka by to spravila.'' Rayík mi tedy dal pusinku na čelíčko a mě už nic nebolelo... Pan fotograf přišel za námi a ukázal nám naši společnou fotečku.
Až na to, že jsem na ní měl nohu téměř za krkem se povedla. ,,Co jsme dlužní, pane fotografe?'' zeptal se Rayík. Pán se usmál:,,To nic... Mladé milence fotím rád a zdarma. Večer se k někomu vloupám a něco stopím, takže nemusíte platit nic.'' Kývl jsem a dodal:,,Snoubence...'' a ukácal mu prstýnek. Vyvalil oči, chytl mi ručičku a prstýnek vzal! A utíkal pryč! Hajzlík jeden! Rayík se za ním vydal a mě nechal ležet na zemi... Mokrého... A v těch 30 stupních načisto prochladlého...Ale je to můj hrdina...

Deník úchylného chlapce 14

19. října 2007 v 21:33 Deník úchylného chlapce
No nic...vzal jsem kýbl a hadr a šel uklidit ten bordel, co má láska udělala v té kuchyni. Vzal jsem si židli, vylez na ni, ale jelikož jsem malej a krpatej a máme vysoký strop, tak jsem na onu nevábně vyhlížející srašku nedostal. Odběhl jsem do ložnice a začal se přehrabovat v knihovně, a že si jako pujčím nějaké knížky abych byl vyšší. Kurňa! Všecky moje knížky o Gumídcích, švarných princeznách a krásných princích (nebo že by to bylo na opak?) byly moc tenké a já jich už moc neměl, jelikož jsem všecky věnoval Mikeymu, když měl narozeniny. Tak jsem začal hrabat v oddělení ''Frankovo''. Ty jo, deníku, já tam našel takových věcí... třeba Vaříme pro naše miláčky či Kamasutra pro pokročilé... Tak jsem to vzal a jal se uklízet ten bordel. Hodil sem to čtení na židli a vylez nahoru. Perfekt! Nechal jsem ale na stole hadru... Naklonil jsem se pro ni, Kamasutra vypadla a já letěl proti lince. Zasraná knížka... Probudil jsem se a za oknem na mě zděšeně čuměl známý xicht žabykucha. Bert!
a to bych to nebyl já abych tu svou taky neotevřel.Najednou se začal šíleně řechtat a mě došlo,že tam ležim v objetí s knihou,jejíž název nešel přehlídnout,páč byl napsán velikym červenym písmem:KAMASÚTRA.Ještě,že to "pro pokročilé"..nebylo vidět.
"heaaaa huu hleee huug?"snažil se mi Bert zkrz sklo něco říct.Aspoň to tak vypadalo.Rozhazoval rukama jako Santa Claus,tak sem se zvedl a šel mu otevřít.A aano jmenuji se Gerard Way,tak sem sebou cestou ještě jednou sekl,když sem uklouzl po tom hadru.
"Tak kamasútra pro pokročilé jo?"řval smíchy a hned se na mě vrhnul.. ..chvíli jsem byl jako bez mysle. Bertova jemná ústa, nežnej jazýček, prostě balada. Hladil jsem ho po zádech, on mi jen přidušeně sténal do úst.
Jenže mi začal zvonit mobil. A já se, deníčku, tak lekl, že jsem nadskočil a přitom vrazil do Bertovi hlavy. A ještě jsem se stal kousnout do rtu! Kvůli jednomu blbýmu telefonu! Nu což, došel jsem pro mobil a zvedl ho.
,,Ano...prosím?" snažil jsem se ovládat, protože Berťouš přišel zezadu a rukama mi zajížděl pod kalhoty, přitom mi nadrženě vzdychal do ucha.
,,Žeryku, to jsem zase já, tvoje prdelka Frank! Jsem na cestě k tobě..vím, že tam po mně zbyl bordel, tak ti du pomoct s úklidem, za chvilu jsem u tebe, pňapouš!" a kurva..Frank..on..de sem. Já..Bert..tady..on sem...KURVA GERARDE PŘEMEJŠLEJ! A ještě ta debilní kámasútra! Do prdele!
Odtrhl jsem se od Berta, pobral jsem všechny knížky, valil do Frankovi knihovny a přitom volal na Berta: ,,Do prdele! On přijde Frank, sedni si na židlu a dělej, že nic!! On se nic nesmí dozvědět, prosím!" rychle jsem tam ty knížky hodil, doufám, na to správný místo a valil za Bertem do kuchyně. Postavil jsem vodu na kafe a vytáhl misku s jakýsima sušenkama. Ještě jsem odtáhl ty štafle, zalil kafe a pak jsem si mohl KONEČNĚ oddechnout. Seděl jsem vedle Berta a pil kafe..ten mě začal hladit po ruce a pak mě líbnul do vlasů. Já jen nervózně čekal, kdy dojde Frank. Za chvilu zašramotily klíče v zámku a Frank byl tady. Jen jsem se usmíval..snad nic nepokazím..deníčku, já se tak bál, že Franka ztratím! Bál jsem se, aby nic nepoznal. Jen se usmál a pozdravil Berta.
Pak odešel nahoru, dolů přišel ale s udiveným výrazem.
,,Gee, tys byl v mojí knihovničce?" a to se teprv začaly dít věci, deníčku..
,,Eeeh... jo, proč? Nevrátil jsem tam snad všecky knížky?'' koktal jsem. Frank se mi zadíval do očí, pak si mě přejel pohledem a to samé udělal i s Bertem. Pak konečně řekl:,,Cos tam hledal, Gee?'' a levé obočí mu vyjelo nebezpečně vysoko. ,,Já? Nic...'' a teď jsem byl uplně v prdeli... ,,Opravduuu?'' zase si mě změřil pohledem. ,,Jen jsem chctěl utřít ten... strop, protožeee... jsem čekal návštěvu, Berta. Aaa... židle mi n-nestačila a tak jsem chtěl nějaké knížky.'' Frank zase to levé obočí stáhnul dolů. ,,Ty jsi JEN utíral strop?'' zas mě prověřoval. Cuklo ve mě:,,J-jo.'' ,,Tak potom mi teda vysvětli, proč je na té Kamasutře něco... něco... něčo mokrého...'' a podíval se na Berta. Do prdele... Co teď...? Víš déňo, já se strašně lehce vzruším a Berťas navíc ví jak na mě... teda, nemá na Franka, samozřejmě, to je ten Všech bejků král... Bert se zvedl a s úsměvem řekl:,,Tak já snad radši pujdu. Rád jsem tě zase viděl, Gee. A tebe taky Frankie, mějte se a někdy se stavte.''
Frankie se usmál a se založenýma rukama kývl. Bert se uculil taky a zasunoval židli. Jenže... jenže mu vypadl z kapsy TANG, zrovna ten s rozemletou viagrou... Frank vykulil oči, přišel ke mně, dal mi takovou ranu až se mně huba zkřivila a pak s pláčem odběhl kamsi ven. ,,Franku! Frankuuuuu!'' křičel jsem a utíkal za ním. Utíkal a utíkal a pak se zastavil. Přiběhl jsem k němu a položil mu ruku na rameno. ,,Franku, lásko, nic se mezi náma nestalo, fakt. Bert chtěl, ale já mu řekl NE...'' Otočil se, dal mi prst na pusu a šeptl, že on to chápe. Pak doběhl i Bert a začal se Frankiemu omlouvat, že on nechtěl, aby to tak dopadlo, a že byl zase pod vlivem tangu, a že by se mě jinak nedotkl. To je ale Kusvol... Frank se na nás znova podíval, ale ne takovým stylem jako doma, teď jakoby nám něco nabízel... ,,Kluciii... když už jsme se tady tak pěkně sešli, co takhle využít tu pěknou červenou knížku...a zkusit něco nového...''pohazoval Fran obočím. Pane bože, co já to mám doma za hovado....
Frankie se na mě s očekáváním díval.Mno...Podíval sem se na Berta.Vypadal, že se mu ten nápad celkem zamlouvá." Já nevím, kluci...Mě to připadá děsně uhozený...My tři a..." snažil sem se z toho vycouvat, ale Frankie nasadil ten svůj sexy psí pohled, a já sem tedy po chvíli uvažování souhlasil: " Tak dobře, kluci. " Všichni tři, teda hlavně Frank, sme se nadšeně vrhly zpět do domu najít onu knihu. " Táám je! " zvolal po chvíli hledání vesele Frankie, a rozběhl se k na stole ležící knize. Ale jak tak pro ni šel, nevšímal si, kam šlape, a stoupl si přímo na Tang s rozemletou viagrou, kterou tam nechal Bert. Podklouzla mu noha, a on se s hysterickým ječením sesypal na zem. Přitom se ke všemu jebl hlavou do rohu stolu, a jak se při tom pádu snažil zachytit, strhl celej ubrus...
a na ňom bola spomínaná knižka. roztvorila sa asi v strede. Bertovi sme moc pomoci nevenovali, začal sa spamätávať. Lenže, bol tu väčší problém! Vo dverách stál Ray a pozeral na nás ako na bandu idiotov... Ja by som pozeral asi rovnako... Padol mu zrak na tú knižku. "Môžem si ju požičiať?" čooo??? "O-o-okay" odpovedal mu Frank. Ray podišiel ku stolu, zobral tú knižku, s nie práve slušným obsahom, a odpochodoval. Uf záchrana prišla včas. "A máme po nápade!" hlesol Frank. No v tú chvíľu mu padol zrak na bertov Tang... "Nie tak na toto ma nedostanete!" tak toto nie! to je na mna moc. Mozno by nebolo zlé kebyže... Nemal som možnosť odporovať, pretože Frank ma v tú chvíľu už držal za nos, a ja som prehĺtal tú sypkú "vec" Frank si bez váhania nasypal do úst trocha, to isté aj Bert. Po chvílke som bol už nadržaný ako králik. Keby ma niekto z fotografov videl, asi by zdrhal... Začali sme sa navzájom po sebe plaziť. Mal som už pár hryzancov po celom tele, začali mse sa presúvať hore. Do mojej izby, kedže tá bola najbližšie od schodov. Takmer sme prerazili dvere, nakoniec sme ich otvorili a vplazili sme sa dnu. Začali sme si strhávať zbytky oblečenia, ktoré na nás ešte zostalo. Nebolo toho bohvieako veľa... Odniesol som si pár veľkých modrín.Veľa hryzancov a pár rezných rán. Frankovi zostali ešte stopy po putách, za ktoré bol pripevnený o rám postele...To bolo niečo... Mal by som už zíst dolu na raňajky... Zišiel som dole po schodoch a tam sedela...
"Lyn! Co ty tady? Jak...Jak se máš?" Ano! Gratuluj mi,deníčku! "Ahoj zlato...Celkem to ujde,až na to, že přijdu za svým MANŽELEM a když přijdu do kuchyně, spadne mi na hlavu palačinka, na zemi je rozsypanej Tang a ještě se tady válí tohle!" A začala mi mávat před nosem Kamasutrou. "To tady nemůžete uklízet?!" "No víš... Lyn...Mi se snažili,ale je to moc vysoko..." "Jeden blbec vedle druhýho... Co už taky? Jste jenom chlapy... V předsíni je žebřík, víš? Málem jsem se o něho zabila! Kdo dělal ty palačinky?" "C-co?" "Kdo-dělal-ty-palačinky?" "Frank, proč?" "Řekni mu,ať je dělá míň mastný...A když už tam půjdeš vrať mu tohle.""Jak víš,že není moje?" "Protože tohle je pro pokročilé a ty jsi v posteli hrozný dřevo... Vrať tu knížku a já to tady zatím uklidím." Strčila mi tu Frankovu Bilbli do ruky a šla pro žebřík. Než jsem došlel ke schodům,už tady smrdělo savo. Deníčku,ta holka je zlatá... Já jsem věděl,proč si ju beru..

Frankův deníček 12

19. října 2007 v 21:10 Frankův deníček
Keď sa vchodové dvere zaklapli, sotil som Gerarda o stenu vedľa dverí. Začal som ho drsne bozkávať. Jednou rukou som nie práve jemne vkĺzol do jeho nohavíc."Ehm ehm..." Obaja sme sa otočili. Mikey na mňa vrhol závistlivý pohľad. Tak to ho ešte stále neprešlo. Gerard ho ani nepozdravil, to ma tešilo. Mikey sa radšej pobral kade ľahšie... ... Chytil som ho za ruku a tiahol hore po schodoch (čo ja viem na akom poschodí majú izbu ) Debile, bolo to niečo neskutočné, no nemôžem si sadnúť
Ráno som sa zobudil ako spotený atletik po behu na 2000 metrov a viac. Chrápanie ma prebralo zo sna. Vedľa mna ležal Gerard s hubou dokorán a niečo brblal zo sna...A chrápal... Ja ho raz za to roztrhnem na tri kusy Lákalo ma, niečo mu urobiť. Nedalo sa odolať. Debile, ani ty by si to nevedel. Niečo mu tam musím napchať. je to moja láska ale nechutne chrápe. Niekedy by som sa k nemu nechcel priznať. Čo takto mu strčiť do huby špinavú ponožku? Nejaké by sa tu muhli váľať. No jasné! Vedel som to. (som škodoradostná ) Tá najsmradlavejšia ponožka ktorú som našiel, bola odhodená na písacom stole... No včerajšok... sú po ňom zbytky... A tieto sú ešte smradlavé... To sa len zíde, zobral som tú čiernu prepotenú ponožku do ruky. Zložil som ju tak, aby sa mu vošla do úst. Keď sa tam vošlo niečo iné ( ) tak sa tam vojde aj toto! Asi mi rozbije hubu, ale to za to fakt stojí. Akonáhle zachrápal, a tým aj viac otvoril ústa, som mu tú vec, ktorá mala byť ponožkou strčil do úst. Popotiahol nos a prudko sa posadil. Radšej by som ho prebudil bozkom ale toto sa už nedalo vydržať. Pre Boha, debile tie oči. Škoda že som si nezobral foťák. "Fúúúj... Frankiee čo robíš???" zahlásil po tom ako si tú vec vytiahol z úst. "Vieš Gee, už sa to nedalo vydržať, strašne si chrápal, až si ma tým zobudil. Mal si ústa dokorán. Strašne ma to lákalo... Prepáč" a začervenal som sa. Dal som mu jemnú pusinku na nos. To na neho vždy zaberie. Vrazil mi facku... ooh ako ma to rajcuje... Podal mi ruku, aby som vstal, pretože som spadol na zemi... Div že som ho nezvalil na postel, ale radšej som to nehal tak pretože som mohol zobudiť chalanov (neviem či je niekto doma ) Dal som mu pusu a radšej som sa vybral do kúpelne, včerajšok by som nechcel zažiť teraz ráno... večer si to rád zopaknem Išiel som vykonať svoje ranné procedúry...debile musím končiť, niekto klope na dvere, Ray, samozrejme! ,,Franku! Ty vole, co tam zas tak dlouho děláš?!'' křičel asi po čtvrt hodině mého kralování v koupelně. ,,Vydrž.'' pronesl jsem klidně a začal si pobrukovat. ,,To tam učíš hovno zpívat, nebo co?!'' Už byl asi pěkně nasranej. Pak jsem uslyšel kroky. Byl to Mikey, já to poznám. Něco si tam s Rayem šeptal a pak se něčemu chichotali. Co tam ty hovada provádějí... ,,Franku! Všichni vědí, že jsi prase a že se tam nesprchuješ!'' zařval pak Mikey. Jo, to měl pravdu, jsem hovado a jsem na to hrdej... Ale teď jsem se fakt chtěl vysprchovat, jenže mi to asi zas nevíjde. Začala se tvořit fronta. První Ray, pak Mikey, Bob, Gerard, soused... moment! Co tu dělá soused...? No nic, asi prožil vášnivou noc s Bobem... Ten kluk, ač se to nezdá, je fakt kanec... No debile, radši to nebudu zvěřejňovat... Vylezl jsem ze dveří a podíval se na ospalé, podupkávající kluky. ,,Koupelna je volná.'' oznámil jsem s vítězným úsměvem. Ray se zašklebil, chytil Mikeyho a zatáhl ho dovnitř Šel jsem si něco obléct. Zavřel jsem dveře od ložnice a v tom vstoupil Gerard. ,,Kurva! Já se tak lekl...'' zasmál jsem se. On se pousmál a sedl si za mnou na postel. Dal mi pusu a pak hlasem velkého úchyla zašeptal:,,Co kdybych ti oplatil to ráno... trošku jinak...'' Vyvalil jsem na něj oči. Vždyť je skoro poledne a na obět má přijít stíhačka paní Wayová. Nemohl jsem ale odolat. Pomalu jsem si sundal kalhoty a Gee sjel na zem na kolena. Vyvalil jsem na něj svůj nástroj. Pak už sem jen zavřel oči a nechal se unášet tím nádherným pocitem... Taky bys to měl někdy zkusit, debile... Pak zavrzaly dveře. Gee odskočil, přičemž mě kousl do Frankouška. ,,Ááá! Kurva! Já umírám! Ááááá!!! Devětsetjedenáct! Pomoooc!'' A pak jsem omdlel. Ani nevím jak dlouho jsem spal vzbudil jsem se na zvláštním místě, kolem mě plno cizích lidí... a pak..
potom sa vo dverách objavil Gerard. Ešte stále ma oslepovali krikľavo biele steny... "Gerard, čo sa stalo?" znova mi vyschlo v krku...Gerard si sadol na moju postel. Vysvitlo, že tí ľudia ktorí tu pobehovali, sú doktori. "Frankie, omdlel si... ked som išiel robiť..." odmlčal sa, červenal sa ako paradajka....prikývol som na súhlas "eeh... vo dverách sa objavila Jamia a moja mama.... keď som si ich všimol, mal som ťa v ústach asi som ťa hryzol... " bože, taká banalita... začali sme sa smiať. "Ty si sa snažil dostať čo najďalej odomňa, spadol si na postel, narazil si si hlavu a potom si omdlel..." tak to vysvetľuje tú bolesť v hlave... uh debile, ešte stále ma bolí... Gerard ku mne pristúpil bližsie, a povedal mi, že ma odtiaľto zajtra púšťajú. Velpil mi pusu... Potom maximálne úchylným hlasom povedal: "Už sa na teba teším! Niečo sme nedokončili...začervenal som sa.. vedel som na čo myslí.
Koľko dní som tu bol? "Gerááárd???"... "Nóóó čo jéé zlatóóó???" "Ééééh koľko dníí som túúú???"... ten jeho xichtík... on strúha také xichty... mal by si ich vidieť! "tríííí!" čo to tak veľa??? Chytil som Gerarda za kraj jeho čierneho trička. Pozrel som sa mu hlboko do očí. Chcem ho... Začal som ho drsno bozkávať... V tom vstúpil do izby nejaký idiotský marťan (asi doktor) ten hnusný biely plášť. Keď videl čo robíme, bol najprv zelený. potom biely, fialový, biely a ešte raz zelený... Takúto perfektnú chvíľku nám pokaziť... "Okamžiťe vypadnite! Čo tu robíte???" a nasledovne si popod nos frflal rôzne nadávky... Debile, tie nedávky ktoré som na neho vduchu použil, boli oveľa horšie, ako tie čo som kedy povedal Mikeymu a policajtovi s pokutou dokopy... "Prišiel som vám dať prepúštaciu správu ( čo ja viem ako sa to volá.... ) prosím tu ju podpíšte a už sa mi tak skoro neukazujte na oči!!!" "Kdééé?" " Tu! A Tu! Ani čítať neviete..." A odfrkol si.... "Čo ste to povedali???" Gerard na toho doktora začal kričať "Ako sa opovažujete nadávať môjmu priateľovi???" "Pche! Buzny sprosté!" Gerard sa ešte udržal, očervenel...ozelenel... ofialovel...A otvoril ústa, slušným, a úctivým tónom povedal: "Pán doktor, chodte do piče, alebo rovno na psychiatriu, tam patríte!" Ten doktor vrazil Gerardovi päsťovku do nosa... na môjho Gerarda mi nikto siahať nebude! To smiem len JA!!! Ten sprostý doktor sa otočil, povedal ešte, že sa mám zbaliť, inak na nás zavolá ochranku...a vypochodoval z izby...Vstal som z postele, Gerard ležal na zemi, krvácal mu nos... zobral som do ruky vreckovky, ktoré ležali na stole, pomohol som Gerardovi vstať a poutieral som mu tvár. Zbalil som sa a vyšli sme do chodieb nemocnice. Stál tam ten doktor, šepkal niečo brutálne odhalenej sestričke, a tá sa smiala... no jasné a potom ukázala na nás! Ja som jej neukázal ukaovák, ale prostredník! Ona sa zatvárila urazene... dalej som to neriešil, vonku sme s mojim prsatým bohom chytil najväčší záchvat smiechu aký som kedy dostal...Nastúpili sme s Gerardom do auta a po asi 20 minútach jazdy sme zaparkovali pred našim domom... Gerard mi pomohol vyliezť, zobral malý batôžtek, s mojimi vecami, a vyšli sme smerom k domu. Bez slova sme vyšli hore do izby, vyzeralo to že nikto nieje doma... To musíme využiť! Zložil som si veci vedľa postele, a sadol si vedľa Gerarda. "Bolí ťa ten nos? Ty môj hrdina..." "Mhmmm bolíí!" "Tak to ho musím pofúkať!" a začal som mu fúkať na nos, a sem-tam som mu popusinkoval tvár. Hryzol som ho do spodnej pery. Zaryl mi prsty do bokov... "aaah" vyšlo z mojich úst... Vkĺzol som Gerardovi zozadu pos tričko, hladil som jeho hladkú bielu pokožk. Gerard sa blažene usmieval a vzdychal. Prešiel som rukou pod jeho nohavice. Stlačil som mu zadokk... Zavzdychal..... v tom sa vo dverách objavil

pokračování deníčků

12. října 2007 v 20:17 autoři
Vzhledem k tomu,že admini se zase jednou vyřádili a všechny deníčky (vyjma Deníku úchylného chlapce) nám smazali,dohodli sme se s ostatními autory pokračovat na spolužáci.cz.:)
Hodila sme vám sem linky.Zatím to vázne,ale přidat se může kdokoliv.
Zduřte,Doookie.